Letiště Vodochody si prochází tím co řada jiných letišť v České republice. V okamžiku, kdy na něm došlo ke snížení leteckého provozu, různí developeři začali prodávat pozemky v okolí s argumentací, že letiště zde beztak za pár let skončí úplně. Lidé, kteří jim naletěli pak nepromeškali koupit „levné“ pozemky. V okamžiku, kdy se provoz na letišti začíná vracet k normálu, začnou se tito novousedlíci bránit něčemu, co zde bylo a fungovalo i desítky let před jejich příchodem. Pak už stačí jen několik politiků, kteří naskočí na vlnu populismu a další existence letiště začíná být krajně nejistá.

To je ostatně i případ Vodochod. Také zde, logické argumenty zůstávají pohřbeny pod hromadou demagogie, kterou úspěšně vrší politici i profesionální „aktivisté“ zprava, zleva. Pokud by to nebylo smutné, je až legrační jak dojemně se shodují levicový „nezávislý aktivisté“ s „konzervativními politiky“ z ODS. O míře nevědomosti těchto lidí nejlépe vypovídá argument, že jim vadí případný provoz moderních dopravních letadel (pouze ve dne), ale vůbec nemají nic proti tomu, když bude letiště fungovat v dřívějším režimu, tedy jako vojenské a tovární. Pamětníci by jim možná vysvětlili, jaká to byla „pohoda“ když na letišti ve dne v noci probíhali zálety nadzvukových stíhaček, které na forsáži stoupaly z dráhy Vodochodského letiště.

Po dnešním vydání odůvodnění rozsudku prosincového rozsudku pražského městského soudu, který vrátil letišti Vodochody kladný posudek vlivu na životní prostředí EIA, mohou práce na revitalizaci letiště opět pokračovat. Samozřejmě je možné očekávat obstrukce ze strany aktivistů a politiků, možná i Ministerstva životního prostředí, nicméně důležité je, že letiště ve Vodochodech dostalo za pravdu pokud jde o podivný postup Ministerstva životního prostředí, které spíše než uvážlivé rozhodování připomíná práci na politickou objednávku.

Vzhledem k růstu ekonomiky a s ní souvisejícím růstem letecké přepravy je pro Českou republiku důležité mít připravený také růst kapacity pro letecké spojení s hlavním městem. Letiště Praha Ruzyně má již dnes kapacitní problémy ve špičkových hodinách a to, že se daří „skládat“ všechny přílety a odlety v těchto časech je hlavně zásluha řídících z Řízení letového provozu. Plánovaná paralelní dráha je díky rozporům mezi schváleným posudkem vlivu na životní prostředí EIA a platným územním plánem spíše zbožným přáním než reálným řešením. Vodochodské letiště, tak může být zajímavou a ekonomickou variantou.