Už cestou z Prahy jsme vyráželi plni očekávání. Každoroční Slety československých letadel pořádané partou opravdových nadšenců jsou tradičně výborně organizovány, takže i letošní ročník sliboval pěkné zážitky. Navíc letiště v Jihlavě je zasazeno do krásné přírody na Vysočině a blízkost dálnice D1 (ať už si o ní myslíme cokoliv…) zase zjednodušuje dopravu a co si budeme povídat – i orientaci pilotům. Cesta v sobotním dopoledni ubíhala kupodivu bez větších problémů a relativně brzy jsme už přijížděli k letišti nedaleko Henčova s městem Jihlavou na dohled. Letos se tedy celé akce přesunula sem a je dobře, že ani koronavirus neznamenal její odložení na rok příští jako u mnoha jiných leteckých akcí, zahraniční nevyjímaje.

Hned po příchodu na letištní plochu a rychlé registraci stačil letmý pohled a … kam až oko dohlédlo, bylo zde v několika dlouhých řadách 62 krásných letadel československé výroby. A opravdu bylo na co koukat! Prvním a musím říci velmi milým překvapením byla účast letounů ze Slovenska. Ne že by k nám nelétali, naopak, ale v obou zemích hygienikové z obecně známých důvodů přitvrzují a stačilo velmi málo a museli by svoji účast zrušit. Sedmý ročník sletu tak ozdobily i stroje přátel ze Slovenska a jejich ozdobou byl legendární letoun Aero Ae-45 s registrací OM-NHS. Posádka usměvavá a mimořádně ochotná, sami nabídli, abych si mašinku otevřel a udělal si detailní fotografie celé kabiny. Pánové, ještě jednou moc díky! Bohužel jsem si ihned vzpomněl na jejich české kamarády a Aerem Ae-45S s registrací OK-KGB, kteří na letišti v brněnských Medlánkách před pár dny hodně poškodili svůj stroj a proto v Jihlavě být nemohli. Pevně ale věřím, že se i tato naše ikona letectví na oblohu ještě vrátí. Ze Slovenska ale přiletěly i další letouny: L-200D Morava, L-40 Meta Sokol, Zlín Z-526F i další stroje.

A když už jsem zmínil Moravy, v Jihlavě se sešly rovnou tři najednou. Někomu by se to mohlo zdát málo, ale dámy a pánové pozor! Řady těch dvoumotorových krasavic povážlivě řídnou a tak jsme měli veliké štěstí za zmíněnou trojici. Legendární aerotaxi s doslova ikonickými tvary dodnes budí pozornost a ani v Jihlavě tomu nebylo jinak. Z naší oblohy mizí i další letouny – L-40 Meta Sokoly. Na sletu jich bylo několik našich i ze Slovenska. Sám jsem měl možnost si na „Meťákovi“ pár hodin nalétat, svezení krásné, ale ta „opačná tříkolka“ jako podvozek, to bylo nadávek při pojíždění! Člověk si ale na to zvykl, jinak tyto mašinky létaly krásně. Hrome, kde jsou ty časy, když jsme s L-40 OK-MMT pravidelně „řezali“ vzduch? Je proto dobře, když mnoho nadšenců Meťáky drží při životě zuby nehty. Motorizované větroně L-13SW Vivat asi netřeba dlouze představovat. I ony patří k československé křídlaté klasice a pro autora těchto řádků má spojení Vivata a Jihlavy symbolický význam: psal se rok 1996, když jsem právě na tomto letišti zasedl za řízení tohoto vzdušného oře a mohl si s ním zaletět nad blízkým okolím, což jsem i po letech nezapomněl. Na jihlavském „place“ se jich sešla celá řádka a hned i v pár typových modifikacích.

Byl zde ale i zástupce té nejstarší generace našich letadel. Z letiště Točná přiletěl Marcel Sezemský s replikou Avie B.H-1 Exp (řečenou Exprevít…). Marcelův letoun sice řadu let létá, ale vždy patří k ozdobám letového provozu našich letišť, dodnes voní dřevem, laky i palivem – pro mnohé z nás stále neokoukaná klasika letecké doby dřevní. A co by to bylo za slet, kdyby zde nebyly Zlíny Trenér! Z příbramského letiště přilétl určitě ten nejstarší Trenér jako C-5 -38 ve vojenském kabátě. Neúplný drak tohoto letounu se před mnoha lety válel „na hambálkách“ v aeroklubu Točná a tým nadšenců z Příbrami v čele s Vláďou Hoškem mu před lety znovu vdechl život a že těch prací byly mraky! Pro mladší letecké nadšence byla záhadou pořádná klika zasunutá na pravé straně motorového prostoru … Ano, přátelé, tehdy se startovalo klikou! A příbramští chlapi to také rádi předvedli už mnohokrát. Inu, báječní muži s klikou nejsou jen u filmu. Trenérů se do Jihlavy slétlo opravdu mnoho, doslova až kam oko dohlédlo. Od starších Z 126 až po nedávno úspěšně zvládnutou přestavbu Z 226 L235 s moderním motorem Lycoming a třílistou vrtulí. Někteří skalní příznivci klasických Zlínů se často přou, zdali je to ještě Trenér anebo už něco jiného … Ano, vzhled letounu se změnil, jeho zvuk také, ale ruku na srdce. Stačilo málo a mohl dolétat, takže jeho modernizace mu znovu prodloužila život. Doma je v AK Hranice a jistě tam bude poctivě sloužit i nadále, nejen jako výkonná vlečná.  Některé Trenéry měli nový lak jako z výroby, další zase měly krásnou patinu po mnohaletém provozu. Na všech ale byla znát pravidelná poctivá údržba a patří zde poděkovat všem, kteří všechny československé letouny udržují v provozu.

Aeroklubovou klasiku dále v Jihlavě reprezentovaly letouny Zlín Z 42 , 142, 43 až po nejnovější  Z 242 vyráběné s americkými motory Lycoming. Posledně zmíněné letouny by mohly nahradit starší Zlíny, ale jejich ceny bohužel jsou často nad rámec možností řady aeroklubů. A tak role například vlečných postupně přebírají i výkonné ultralighty, vývoj prostě zastavit nejde. Z dalších v tuzemsku vyrobených letadel zasluhovaly pozornost dva vedle sebe stojící letouny L-60 Brigadýr. První z nich byl v relativně nedávné době generálkovaný „Brigouš“ ještě s klasickým motorem Praga Doris B a registrací OK-LKN. Ta mašina je snad v lepším stavu než z výrobní linky, radost pohledět! Vedle ní stál další Brigadýr s registrací OK- MTI, což je už mladší letoun L-60S s hvězdicovým motorem a tyto stroje dodnes létají na několika našich letištích. Ovšem vyžadují citlivou pilotáž a časté vyvažování za letu, což bylo bohužel příčinou řady havárií v minulosti. Vedle dvojice Brigadýrů stála dále „žlutá trojka“ letounů Z 37 Čmelák místní společnosti Air Jihlava, ti jsou zde doma. Jen škoda, že letos nepřiletěla žádná „spárka“ Čmeláka pro srovnání.

Jak to u každého sletu čs. letadel bývá, i ten jihlavský měl vlastní letový program. Pro mnohé přítomné byla hlavním bodem programu velko skupina čs. letadel. Letos u ní ale došlo k významné změně. Nakonec z provozně bezpečnostních důvodů v ní letěli jen ti, kteří už mají zkušenosti s létáním ve skupině. To lze plně chápat, ostatně loni v Mladé Boleslavi jsem byl ve skupině v jednom Trenérovi a bylo znát, jak mnoho pilotů mělo problémy se ve skupině vůbec udržet a drnčící „minimálka“ za letu také není příjemným zážitkem. Ale i tak postupně vzlétla skupina dvaceti letounů, vedená dvojicí L-200D Moravou a Aerem Ae 45 z Nitry, po startu z dráhy 10 se pravou zatáčkou vrátili zpět nad letiště a to byl krásný pohled! Hlavou mi běžela jména všech našich konstruktérů – Tomáše, Mikuly a mnohých dalších, bez kterých by tyto mašiny nevznikly. Jako zpestření letěl na konci skupiny akrobatický Zlín Z 50M, ale na zádech!!! Po průletu se skupina rozdělila a všichni bezpečně přistáli. Jen posledně jmenovaný Z 50M nastoupal výšku a předvedl skutečně krásnou akrobatickou sestavu, se kterou by se rozhodně neztratil na kterékoliv soutěži. Jen mě ještě na nebi chyběla klasická Z 50 LS nebo LX…, ale ty přiletí třeba na další slet.

Dám krk za to, že postavu pilota Miloše Ramerta na letišti nikdo jen tak nepřehlédne. Ostřílený pilot létající na letišti v Nesvačilech u Benešova, kde mimochodem má vlastní leteckou školu, usedl poté do L-13AC Blaníka (mnozí stále trochu nechápou, jak se tam jako prostorově výraznější pilot vejde…) a předvedl v doprovodu hudby velmi pěknou akrobatickou sestavu doplněnou již tradičním „čoudem“ na konci křídel. Miloš patří k ozdobám řady leteckých dnů a i v Jihlavě sklidil zasloužený potlesk. Nechyběli zde ani další zástupci československých bezmotorových letadel. Mimo další Blaníky zde byla skutečně veliká rarita v podobě poslední dřevěné létající hvězdy VSB-62 Vega, což bylo dílo stvořené na VAAZ v Brně v roce 1962 a s registrací OK-7900 dodnes létá doma v nedalekém Křižanově. Zájemcům o ni doporučuji shlédnout krásné video na youtube. V roce 1966 byly vyrobeny dva prototypy, jeden stále létá, kluzáky byly bohužel o vyšší hmotnosti a dřevěná konstrukce už v té době nepatřila na výsluní. Nicméně tvarově i barevně stále nádherný kluzák byl později na jihlavském letišti předveden za letu, kdy odstartoval za Brigadýrem s motorem Praga Doris B (typově motor M208B – pozn. autora), na tu dvojici byl krásný pohled!

Jistě není možné představit všechny letouny z tohoto sletu, byl by to hodně dlouhý článek. Závěrem se sluší poděkovat jednak pořadatelům, každá takové akce se chystá dlouho dopředu a navíc letos do jejího průběhu mohli výrazně zasáhnout i hygienikové, což se naštěstí nestalo. Samozřejmě velký dík patří hostujícímu Aeroklubu Jihlava za kompletní zázemí, skvělou atmosféru a vůbec ochotu podílet se na akci. Velký vděk rovněž patří všem účastníkům, neboť udržovat mnoho starších letadel není jednoduché prakticky v žádné době. Byla to parádní akce uspořádaná v letošním na letecké události chudém roce a už nyní se všichni těšíme na další, nyní již osmý ročník Sletu čs. letadel v příštím roce.