Před několika málo dny vyťukaly zahraniční agentury pro mnohé velmi překvapivou zprávu : Niki Lauda se stal po čtvrté majitelem letecké společnosti ! Legenda závodů formule 1, vášnivý pilot menších i dopravních letadel se tedy vrací. Před lety jsem měl možnost se s ním setkat na vídeňském mezinárodním letišti Schwechat. Už tehdy bylo znát, jak letectví pro něj mnoho znamená. Sám na rovinu přiznal, že jej novináři neustále bombardují dotazy, proč po velmi turbulentním podnikání v letectví a prodeji či likvidaci několika svých leteckých firem znovu vstupuje do stejné „jámy lvové“? Na to odpovídá jen úsměvy a prohlášením, aby se nechali překvapit. Typický Niki, jak jej znají po mnoho let i jeho nejbližší přátelé. Ostatně i mnohým z nás osobně podal ruku, aby nás jako cestující osobně přivítal na palubě některého ze svých letadel, pokud letěl jako člen posádky. To by od člověka jeho jména mnozí spíše nečekali, o to více si jej lidé pamatují.

Nyní koupil soukromou rakouskou společnost Amira Air, což je operátor proudových obchodních letadel s flotilou třinácti moderních letounů : jedna Cessna 525A, jeden větší Bombardier CL60, dále hned sedm Bombardierů 300 a také čtyři stroje typu Global Express stejného kanadského výrobce. Zajímavou informací je, že uvedenou Amira Air vlastnil předtím známý podnikatel Ronny Pecik, ten také byl majitelem menšího obchodního podílu ve zkrachovalé společnosti Sky Europe. Niki novinářům na četné dotazy pouze odpověděl, jak bude na některých letech létat jako jeden z pilotů a předpokládá si odlétat dva až tři sektory týdně. Jeho další plány se budou odvíjet od situace na trhu s leteckou dopravou, kdy řada klientů z Německa a Rakouska opět začíná poptávat i lety směrem do Ruska a objevují se požadavky i na létání do Číny.

Podnikání Nikiho Laudy v letectví je ovšem mnohem starší, než mnozí „tiskoví experti“ uvádějí. Nikoho odmalička přitahovala technika a to nejen ta s volantem a čtyřmi koly. Už jako dítě pokukoval po různých létajících aparátech a nutil příbuzné, aby s ním chodili na letecké dny. V dospívání se ale nejdříve vrhl na motorismus a od řidítek motocyklů se dostal až za volant formule 1 k týmu Ferrari. Stal se v uvedené disciplíně i mistrem světa, ale to by byl jiný příběh. Nikiho letecké začátky spadají už do roku 1973. Tehdy „zakopl“ o pár lidí vlastnících malé jednomotorové letouny Cessna a stačilo pár seznamovacích letů a už v tom lítal až po uši. Létání jej chytlo, v té době navíc řešil mnoho věcí najednou a tak pokud to jen šlo, začal pod dozorem zkušených instruktorů i on pilovat okruhy s letouny Cessna 150 z letiště v rakouském Salcburku. Stejně jako za volantem přeskakoval neobvykle rychle na složitější letouny a už v roce 1977 létal proudovou Cessnu Citation a podařilo se mu složit zkoušky z létání podle přístrojů včetně nezbytné anglické jazykové doložky. Splnil si další sen a stal se leteckým profesionálem. Sice na druhý úvazek, jak by se dali říci, ale jemu to bohatě stačilo. Ze svého nabitého programu v motosportu často urval i jedinou hodinu, jen aby si udělal s letadlem pár okruhů kolem letiště. Jak později vzpomínal, létání mu báječně vyčistilo hlavu, tato terapie mu ostatně vyhovuje dodnes…

Vtírala se ovšem do jeho myšlenek otázka : máš už nějaké jméno, co takhle to zkusit a vozit lidi za peníze ? Až se toho lekl, protože to by znamenalo dát fůru financí do skutečné velké mašiny a všech věcí kolem. Radil se s přáteli, jak by se jeho myšlenka dala realizovat. Aby toho nebylo málo, jeden z jeho přátel Walter Wolf jej štval svým vrtulníkem a Niki do něj hučel, aby jej s tím jeho uřvaným krámem naučil létat! Prý to musí zvládnout, vždyť s tím létají i ženské! A tak si zkusil i létání s helikoptérou. Ovšem zpátky k tématu. Ve druhé polovině sedmdesátých let tak založil společnost Lauda Air, pamětníci mohou vzpomenout na jeho turbovrtulové Fokkery F-27-100 Friendship, kterými létal kromě Rakouska různě po evropských letištích s cestujícími. Niki létal s Fokkery jako druhý pilot. Ve flotile se krátce objevil i Learjet 35A pro obchodní klientelu i Nikiho dopravu na závody. Kolem roku 1985 v jeho flotile začal létat i britský BAC 1-11, ovšem v roce 1986 ke společnosti dorazil první Boeing 737-2T5/Adv. S tímto letounem začala éra větší přepravy turistů do prázdninových destinací.

Je zde ale i jedna perlička! Málo kdo už dnes ví, jak si Niki na nějakou dobu pronajal nákladní speciál Douglas DC-10-30F a ten pro něj létal s registrací OE-ILD sérii cargo letů na delších tratích. Dalším významným mezníkem byl rok 1988, kdy Lauda Air získal do flotily velkokapacitní letoun Boeing 767-3Z9/ER a začal s ním létat dálkové speciály včetně Austrálie a Indonézie. O rok později společnost létá s další posilou – moderním Boeingem 737-3Z9 a začátkem 90. let začíná Nikiho éra s letouny Canadair (později Bombardier) CRJ-100LR. Záhy poté flotilu rozšiřuje Boeing 737-400. Pak ale přichází pro společnost tragické datum : 26.5.1991. Tehdy vzlétl z letiště v thajském Bangkoku Boeing 767-3Z9/ER s registrací OE-LAV a krátce po startu piloti ztratili kontrolu nad letounem, ten přešel do pádu a jeho přetížená konstrukce nevydržela takové namáhání. Krátce poté se letoun doslova rozlámal ve vzduchu a trosky dopadly na zem. Zemřelo tehdy všech 213 cestujících a 10 členů posádky. Pro Nikoho osobně i celou společnost to byl šok. Ihned se vydali na místo a spolupracovali s vyšetřovacím týmem. Stěží uvěřitelné se stalo pravdou: za letu došlo díky závadě k vysunutí obraceče tahu na motoru č.1!!! V dané chvíli a hlavně ještě nízké výšce letu neměla posádka šanci získat zpět kontrolu nad letounem. Společnost Boeing a jeho dodavatelé poté provedli takové úpravy, aby se to nemohlo opakovat.

Čas bývá nejlepším lékem a u Nikiho to bylo zase jen létání, co jej přivedlo zpět k životu. Pochopil – nebyla to chyba jeho společnosti, ale jizva na srdci mu zůstala, jak mi kdysi řekl osobně. Přišly ovšem i radostnější události. Dne 27.9.1997 se stala společnost Lauda Air provozovatelem moderního letounu Boeing 777-2Z9, záhy obdržel rakouskou registraci OE-LPA. Hned 1. října stejného roku byl nasazen na dálkovou linku z Vídně do Melbourne a Sydney. Samozřejmě, tvrdohlavý Niki byl předtím u výrobce v americkém Seattle a nedal instruktorům pokoj, dokud nepochopil princip všech systémů letounu. Tato jeho vlastnost na jednu stranu působila rozpaky, jenže v praxi z něj dělala výborného pilota hned řady typů dopravních letadel. Celkově Lauda Air provozoval 45 dopravních letadel a to už je slušný počet. Stačí si vzpomenout, kolik letounů má nyní náš vlajkový dopravce ČSA, i když v odlišné době podnikání…

Ovšem jak to už v podnikání bývá, po letech tučných přicházejí ta hodně hubená a se všemi následky. Už koncem roku 2011 musel Niki Lauda redukovat svoji společnost, prodávaly se letouny a zaměstnanci si hledali jinou práci u konkurenčních firem. Nakonec byla společnost zlikvidována k 1.7.2012. Niki Lauda se ale nevzdal. Už dříve – v roce 2003 koupil společnost Aero lloyd Austria, aby na jejích základech vybudoval novou nízkonákladovou společnost NIKI (fly NIKI), protože věřil v budoucnost takových aerolinek. Tomu odpovídaly provozované letouny, ve flotile se objevily Airbusy A319, A320 a A321. Ovšem již začátkem ledna 2004 ohlásil Niki Lauda spolupráci se společností Air Berlin, od roku 2011 se společnost NIKI stává vlastnictvím této německé letecké společnosti se vším všudy. Nákupem společnosti Amira Air stojí před Nikim Laudou další letecká výzva. Držme mu palce, aby mu nyní jeho podnikání opravdu vyšlo a popřejme hodně spokojených zákazníků létajících jeho moderní flotilou proudových letounů.