Někdy si tak trochu připadám jako detektiv Nick Carter v legendárním filmu Adéla ještě nevečeřela. Nevíte proč? Odpověď je jednoduchá. Slavný detektiv zvládal nové jazyky díky příručkám s podtitulkem: snadno a rychle. A světe div se, jde to relativně vzato i v letectví. V tehdejším SSSR se řídili podobným heslem a tak se z proudového bombardovacího letounu po úpravách stal legendární Tupolev TU-104A, létající i u našich ČSA. Historie se opakuje, nyní opět pod taktovkou Tupoleva a tím objektem úprav má být opět bombardér – nyní TU-160 do podoby civilního nadzvukového obchodního letounu. Podle posledních informací by měl jeho první prototyp poprvé vzlétnout během roku 2022.

Ty tam jsou doby velkého impéria SSSR, kdy strana a vláda určovala v šestině světa prakticky vše, vývoj letadel nevyjímaje. Od té doby se mnohé změnilo a nyní se v Ruské federaci doslova „oprášil“ projekt výroby proudového bombardovacího letounu Tupolev TU-160. Samozřejmě po nezbytné modernizaci. Aby ne, vždyť projekt původního letounu se začal odvíjet od jara v roce 1973 poté, co tehdejší sovětské ministerstvo obrany zaslalo zadání na nový strategický nadzvukový bombardovací letoun s doletem až do USA. Po různých „třenicích“ vyvolaných řevnivostí mezi několika konstrukčními kancelářemi to bylo OKB Tupoleva, kdo třímal pomyslnou trofej vítěze. Ale k realizaci bylo hodně daleko. Po mnoha technických problémech, kdy doslova lahůdkou bylo „vyladění“ mechanismu změny geometrie křídla za letu (musel být několikrát přepracován) byly během třetího kvartálu roku 1980 dokončeny dva prototypy TU-160. Nakonec první z nich vzlétl 18.12.1981 a postupně začal plnit dlouhý a náročný program letových zkoušek. Bohužel se později jeden z letounů zřítil, ale to celý program naštěstí neohrozilo.

Během první poloviny roku 1984 OKB Tupoleva začalo se sériovou výrobou letadel, na kterých postupně docházelo k různým úpravám dle zadání ministerstva obrany SSSR. A problémů nebylo málo, své si zkušební piloti užili i s novými zbraňovými systémy. Ty nebyly dostatečně otestovány na zemi, kdy strana a vláda hnala program kupředu a tak se vše muselo vyzkoušet na ostro ve vzduchu. Nakonec byly první sériové TU-160 uvedeny do služby u 184. těžkého bombardovacího leteckého pluku (TBAP), tehdy šlo o 19 letadel. Podle původních předpokladů MO SSSR se mělo vyrobit nejméně 100 letounů, avšak díky setkání prezidenta Gorbačova s jeho americkým protějškem a podpisem příslušné smlouvy se vyrobilo ve finále 35 strojů TU-160. Mimo SSSR a pak v Ruské Federaci létalo ještě 19 letadel na Ukrajině, odkud se jich osm dostalo zpět do Ruska v rámci částečného vyrovnání dluhu vůči této zemi během roku 1999. V řádu několika měsíců Ukrajinci poté zbytek těchto nadzvukových bombardérů sešrotovali pod dohledem komise expertů z USA. Jeden letoun se naštěstí dostal do muzea, ale alespoň jejich motory (tedy většina z nich) byla odprodána opět do Ruska, i když za velmi symbolickou cenu.

A jak je to tedy s novou výrobou TU-160?  Téměř před dvěma lety se na ministerstvu obrany Ruska sešla expertní skupina, která v následujících měsících dala pokyn k projektu „obměny“ starého TU-160 na nový, řádně „omlazený“ letoun, který dostal typové označení TU-160M2. Ke konci listopadu 2017 byl ve výrobním závodě v ruské Kazani dokončen první prototyp tohoto stroje a tím začala nová výroba strategického nadzvukového bombardéru. Hlavním důvodem je rychle zastarávající flotila původních TU-160. Navíc bylo novinářům oznámeno, aby byl celý projekt ekonomický – tedy v zelených číslech, bude vyrobeno nejméně pět desítek letadel uvedeného typu. Letouny tak doplní šestnáct stále letuschopných strojů z původní výrobní série, které budou postupně vyřazovány během několika let. Už nyní proběhla v Rusku první jednání to tom, že by se poté některé z nich staly exponáty několika leteckých muzeí. Ovšem uvidíme, zda-li i v zahraničí, o tom řada ruských leteckých žurnalistů na internetu živě diskutuje.

První let modernizované verze TU-160M2 byl proveden z letiště u výrobního závodu v Kazani již 25.1.2018 a viděl jej i prezident Vladimir Putin. Letoun byl předveden ve vzduchu za typicky ruského zimního počasí s kouřmem a nízkou oblačností, vše ale v limitech pro tento typ stroje s trupovým číslem 0804 a jménem „Petr Dejnekin“. Jednou z hlavních změn je nová avionika od výrobce KRET a zcela nové zbraňové systémy. K tomu byly do draku „tůčka“ instalovány modernizované motory NK-32-2 splňující poslední požadavky ruského ministerstva obrany i co se týče snížené spotřeby paliva a celkově delší době provozu mezi dílčími revizemi. Letoun byl ve vzduchu jen asi sedm minut a létal ve výšce do 300 metrů.

Právě návštěva ruského prezidenta ve výrobním závodě byla důvodem tiskové konference, na kterou byli přizváni i zahraniční novináři, ačkoliv šlo o vojenský výrobní závod, což by před lety nebylo možné ani náhodou. Vladimir Putin zde potvrdil již delší dobu spekulovanou informaci: dává zelenou civilní verzi TU-160 jako nadzvukovému obchodnímu letounu s doletem až 12750 kilometrů! Položil doslova řečnickou otázku, proč byl vlastně ukončen tehdejším výrobní program nadzvukového TU-144? A také rovnou odpověděl v tom smyslu, jak tehdejší strana a vláda chtěla, aby byly letenky na úrovni tehdejšího průměrného platu a to prostě nešlo. Stát nemohl provoz TU-144 donekonečna dotovat a byly zde i technické problémy, zejména s motory a palivovým systémem. Dnes je ale situace zcela jiná. V Rusku a konec konců i jinde jsou velké průmyslové korporace, které poptávají podobný typ letadla již delší dobu. Dokonce výrobce v Kazani zaznamenal již několik vážných zájemců z řad bohatých arabských šejků a podobně movitých zájemců prakticky od Austrálie po Řecko. Podle představitelů výrobního závodu v Kazani bude vývoj znamenat i snížené náklady, neboť se jen přizpůsobí trup letounu a některé systémy pro lety s cestujícími. Nyní jsou ve vývoji dvě verze. Ta první bude s kabinou ve stylu přepychového salonu pro tu nejvíce náročnou klientelu, zatímco ta druhá bude klasický nadzvukový obchodní letoun s „užitečným“ luxusem pro cesty šéfů průmyslu nebo jiných odvětví na velké vzdálenosti. Právě tam se hraje o jejich čas. Navíc náklady na provoz letounu by měly být podobné jako např. u letounu IL-96-300 a dokonce po dalších úpravách ještě o něco nižší. Jinak řečeno: cestování více jak dvojnásobnou rychlostí zvuku za cenu podzvukového létání. Nechme se tady překvapit, nakolik budou tyto kalkulace reálné.