Sedím u starší fotografie pořízené ještě na starém ruzyňském letišti a prohlížím si ladné tvary na tu dobu moderního čtyřmotorového proudového dopravního letounu. Ne – nejde o IL-62 , jak by si snad někdo mohl myslet. Ostatně plné barvy britské společnosti BOAC se zlatými nápisy BOAC Cunard na přídi už prozrazují typ stroje :  Vickers Super VC10. Pro mnohé nezasvěcené byl  ten den na uvedeném letišti jako zjevení… Nicméně nebylo to náhodné přistání. Tehdejší  Československé aerolinie řešily otázku nákupu vhodného letounu pro dálkové linky.  Ale o tom až o něco později.

Už někdy v loňské roce britské vojenské letectvo  ( RAF ) oznámilo , jak začne s postupným vyřazováním starších letounů – nejdříve zbylé létající tankery VC10 a o něco později dojde i na letouny L-1011 TriStar. Čas se nedá zastavit a tak v současné době přebírají službu tankovacích letounů místo VC-10 nové stroje Airbus A330 MRTT , ty létají u RAF jako KC-30 Voyager . Ale ani TriStary  dlouho létat v uvedené roli nebudou , jejich plánovaný konec operační činnosti u RAF je ve druhé polovině března 2014.

A tak v pátek 20.9.2013 vzlétla ze základny v anglickém Brize Nortonu poslední dvojice VC10 v operační službě u RAF , aby za letu postupně natankovala několik typů letounů  . Pro mnoho pilotů z uvedené 101 Sq. v Brize Nortonu to byla smutná , i když delší dobu očekávaná událost. Kapitán Steve Lushington , RAF Brize Norton Station Manager k tomu řekl : „ ….letouny za léta služby plnily mnoho úkolů… , mimo jiné přepravovaly členy královské rodiny , samotnou královnu  , prezidenty , premiéry… do různých zemí světa na státní návštěvy…“. Terry Waite  , který byl zajatcem jednoho palestinského hnutí , byl v roce 1991 dopraven z Bejrútu zpět do Anglie právě letounem VC10.

Krátce se můžeme zmínit o zájmu  ČSA o tento typ. Výrobce – British Aircraft Corporation (BAC) kolem poloviny šedesátých let minulého století předal ČSA kompletní dokumentaci  Super VC10. Začalo se i s výběrem osádek a zanedlouho – dne 9.3.1966 přistál letoun Super VC-10 registrace G-ASGD na ruzyňském letišti. Poté provedl  dva lety pro pozvané hosty jak od ČSA , tak z ministerstva dopravy a dalších institucí. S britskou osádkou přiletěl i pilot ČSA Jiří Bláha, za letu z Londýna mu kapitán Mike Barrow předal řízení letounu , aby si jej vyzkoušel. Bohužel , dost vysoká cena stroje a řada dalších problémů jednání neúnosně protahovala. Pak přišel srpen 1968 a byla dána přednost nákupu letecké techniky z opačné strany světa…

Nicméně letouny VC10 RAF se u nás i nadále objevovaly. Na CIAF 1993 přiletěl do Hradce Králové stroj stejného typu od RAF s registrací ZA150 .  V dubnu 1996 přicestoval na dvoudenní státní návštěvu tehdejší ministerský předseda John Major letounem VC10 C1K výr.č. 1106 ( reg. XV106) . Opravdu poslední návštěvou letounu v Praze  byl přílet VC10 K3 stroje s registrací ZA150 dne 13.8.2013 , ten odletěl z pražského letiště o den později. Měli jsme štěstí , jelikož do vyřazení typu jako takového zbývaly již jen týdny …

Ale vraťme se k posledním letům těchto legendárních strojů.  Letoun s registrací ZA147 provedl řadu průletů : v Newcastle , Wartonu  , na základnách RAF v Coninsby a Marhamu , aby se přes Birmingham vrátil do Brize Nortonu. Druhý stroj registrace ZA150 pro změnu navštívil postupně základny RAF Lossiemouth a Leuchars , aby se přes Prestwick vrátil také do Brize Nortonu.

Letouny s registracemi ZA147 a ZA150 přiletí ve středu 25.9. 2013 kolem jedenácté hodiny dopoledne do anglického Bruntingthorpe , kde budou postupně rozebrány.Končí se tak jedna významná éra a to nejen v dějinách britské Royal Air Force. S přezívkou „Queen of the Skies“ ( královna nebes  ) patří neodmyslitelně do dějin letecké dopravy .

Ačkoliv první vzlet ještě „krátké“ VC10  dne 29.6.1962 vypadal velmi nadějně , nakonec z avizovaných prodejů sešlo. Samozřejmě s výjimkou britské BOAC a několika málo dalších společností. Přepracovaná verze stroje s delším trupem vzlétla poprvé dne 7.5.1964 a byla označena jako Super VC10. Už v září 1961 RAF objednala prvních 5 letounů tohoto vylepšeného typu. První stroje byly určeny pro dopravu vojáků , zraněných a nebo pro speciální mise. Teprve později se přistoupilo k jejich úpravám na létající tankery. To byl ovšem technický problém. Jak dostat do trupů rozměrné palivové nádrže ? U některých verzí letounů se to řešilo v rámci jejich přestavby vytvořením velkého otvoru ve stropní části trupu. U jiných šly nádrže instalovat rozměrnými nákladovými vraty , s nimiž některé stroje létaly ve smíšené dopravě osob a nákladu pro RAF.Později – když se pro další přestavby využívaly odstavené letouny po British Airways – technikové dali raději přednost rozstykování trupu. Bylo to nutné , aby se nenarušila pevnost draků už starších strojů.  To se týkalo verzí  letounů označených jako K.Mk.2.

Každá nádrž vydrží zatížení až 9 G. Letouny verzí  Super VC10 tak pojmou celkově až 102 782 litrů paliva. Další úpravy byly provedeny v zadní části trupů. Tam bylo instalováno zadní plnící centrum typu Mk17B HDU ( Hose Drum Unit ). Umožňuje plnění z bubnu odmotávanou hadicí pro jeden letoun letící necelých 25 metrů za tankerem .V trupu se nachází i malá turbína ( na přední části nádrže ) , ta zajišťuje pohon dávkovacích čerpadel. Další dvě plnící místa se nachází pod křídly , odkud jsou vypouštěny  plnící hadice s tankovacími „koši“ z upravených kontejnerů Mk.32B. Tankery samotné dostaly před lety i tankovací trubice na přídi trupu a mohou být doplňovány rovněž potřebným palivem za jejich letu.  Letouny pohání čtveřice motorů Rolls Royce Conway Mk.550 a operátor tankovacích systémů má možnost vše sledovat na obrazovkách  s přepínáním  záběrů z několika kamer.

Jak řekl po posledním operačním letu u RAF jeden z pilotů – k RAF postupně přilétají nové stroje , aby vystřídaly právě VC10. Avšak  jejich nezaměnitelný tvar a pořádný „ letecký rámus“ už jen stěží nahradí. Osádky se svými stroji doslova srostly. Aby ne – když třeba konflikt o Falklandy znamenal velmi dlouhé tankovací lety, které byly stěží možné bez těchto letadel. Jinak řečeno : VC10 odchází , ale místo v srdcích pilotů i mnoha leteckých fandů stále mají !

Celkově bylo vyrobeno 54 letounů VC10 všech verzí  létajících postupně u řady civilních provozovatelů včetně vojenských u britské Royal Air Force. K civilním verzím  se vrátíme do budoucna samostatným článkem.

Zvláštní poděkování za poskytnutí fotografií pro zveřejnění na pilotinfo.cz – Neil Dunridge, Ivan Čerkes a Martin Štěpánek.

Video z paluby VC10 během jeho posledního operačního letu  u RAF

Video z kokpitu VC10 během jeho posledního přistání ve službě  u RAF

Video z operačního letu CV10 během služby u RAF, včetně doplňování paliva