Když se ve Zbraslavicích 16. srpna zahajoval už 10. ročník Festivalu leteckých amatérských filmů, prohlásil jeden z pořadatelů, Tomáš Jung: To je dobře, že prší, alespoň se dnes nebude létat a nebude docházet k rušení projekce filmů. Pro ty, kteří nevědí, kde se festival koná, je třeba připomenout, že se tak děje přímo na letišti. To je svým způsobem mezi soutěžemi unikát. K tomu je zapotřebí lidí, kteří to dokáží a kteří jsou pro věc nadšeni.

 Je pravda, že promítání soutěžních snímků, což bylo hlavním programem festivalu, přivedlo do sálu více diváků než ve dřívějších ročnících. Vedle projekce se konal i tradiční rozborový seminář a došlo i k promítnutí nejlepších filmů z minulých ročníků. Dalším doplňkovým programem bylo uvedení dokumentů z cest Dana Přibáně „Trabantem do vzdálených zemí“. Na úspěšném průběhu celé akce měl zásluhu nejen zbraslavický  aeroklub, ale také Filmové studio ve Zruči nad Sázavou a v neposlední řadě i Městský úřad ve Zruči. Ti všichni se podíleli na tom, že se účastníci festivalu cítili po celou dobu konání akce dobře. Také připravované stravování na místě přispělo k tomu, že soutěžní promítání probíhalo nerušeně.  

Program soutěže potvrdil to, co se ví o celém kinoamatérském hnutí. Dokumenty a reportáže dnes dosahují úrovně, která je srovnatelná s dokumenty profesionálů. U pilotů je to tak, že jejich snímky jsou i po technické stránce natolik vynikající, že jsou naprosto nerozeznatelné  s tím, zda je vytvořilo profesionální studio nebo jednotlivec či klubový amatérský kolektiv. Zbraslavický festival přinesl něco ještě docela jiného. Stoupla úroveň ve dvou významných tvůrčích složkách, v režii a kameře. Ať už jde o obě skupiny, které jsou tradičně na festivalu zastoupeny, totiž filmaři, kteří létají nebo piloti, kteří natáčejí, obě se také zlepšuji i v dramaturgii. Ubývá nekonečně dlouhých sekvencí a celkových délek filmů, vyšší úroveň se projevuje i ve střihové skladbě a ve volbě vazeb záběrů. Bohužel, za obrazovou složkou stále zaostává složka zvuková. I když dnešní video vyřešilo problémy s přednesem komentáře a volbou výpovědí, hlavní chybou zůstává, že ve zvuku se projevuje to, že autoři filmů neodhadnou, že útržky rozhovorů jsou pro nezúčastněného diváka stále jistým rébusem. Jsou nesrozumitelné a o jejich obsahu vědí často jen ti, kteří „u toho byli“. Ve filmu má každé slovo svůj význam, na to je divák zvyklý jak z televizních pořadů, tak i z filmů, které může shlédnout v profesionálním kinu. Také hudební dramaturgie je často jen nahodilá, vychází z toho, co se někomu líbí a má doma ve svých CD. Stále platí zásada, že do filmu se zařazuje hudba, která se k obsahu filmu hodí. Je zbytečné nasazovat vokály tam, kde se autor snadno obejde jen s orchestrálním obsazením. Zpívané skladby jsou sice módní, ale pro mnohé letecké filmy se příliš nehodí.    

Všechny tyto zásady znají dobře ti, kteří byli oceněni. Jsou to již známá jména: Tomáš Jung ze Zbraslavic, Milan Michálek z Dlouhé Vsi a Jaromír Schejbal z Rychnova nad Kněžnou. Tomáš Jung se představil  dvěma snímky: Virníky ve Zbraslavicích a s filmem Vega. Oba filmy opatřil jejich autor významnými faktory. Především stručným a přesvědčivým vyprávěním, v prvním filmu o zcela zvláštním zařízení, kterým by se člověk dostával snadno z jednoho místa ve městě na druhé, ve druhém s názvem Vega o letadle, které zaujalo svou koncepcí a také technickým vybavením. Ve filmu se jeho autor dostal i k zajímavé historii létání.  Jung se naučil jednomu: ve filmu nesmí být žádné prázdné místo, nic se nesmí rozmělňovat zbytečnostmi, na druhé straně v obou filmech nebylo nic, co by divákovi mohlo chybět. Jejich autor dovede zacházet jak s obrazovou, tak i se zvukovou složkou. Film je příkladně dramaturgicky uspořádaný. Za oba snímky si Tomáš Jung odnesl zaslouženě první cenu.

Na druhém místě skončil Milan Michálek, rovněž za dva snímky. Ve filmu To si polítáme autor zvolil úspornou dramaturgii, protože dobře ví, kdy a jaké má zařazovat prostřihy, aby jimi ukázal nejen na to, co se na místě děje, ale také aby zachytil celkovou atmosféru létání a všeho, co se kolem něho děje. Ve filmu Slet TOP modelů Michálek dokázal, že umí přesně odhadnout, kdy má volit komentář a kdy má ponechat modely letadel bez zvukového doprovodu, a ponechat jen ruchy. Mimochodem, oproti jiným snímkům při vzletu letadel představil nejen soutěžícího, ale také řekl, ze kterého města na letiště přijel. To jsou informace, které divák vždy očekává. Samozřejmě, že obě hlavní složky, jimiž je kamera a režie byly tak jako u pana Junga v pořádku.

Třetí místo zaujal Jaromír Schejbal. Známý autor z jiných soutěží, zkušený a vždy oceňovaný. Jeho film Letečtí modeláři v akci už svým názvem prozrazuje, o čem film byl. Snímek je natočen tak, že divák má konečnou představu o tom, jak složité jsou závody modelů a také jak dovedné musí být ruce těch, kteří modely ovládají. Filmu by možná prospěla výpověď někoho z odborníků, aby divák měl ještě více informací o závodech.

Porota udělila ještě dvě čestná uznání, a to Václavu Čermákovi z Čečelic za snímek Ohlédnutí a Martinu Civišovi z Mladíkova za film Ze Zbraslavic až na konec světa. Porota ocenila alespoň verbálně animovaný film Ladis Pachmuch z Prahy s názvem Mr. Bombastic, který byl pro opožděné předání promítán jako poslední snímek festivalu..

Soutěž byla už tradičně zakončena rozborovým seminářem a vyhlášením cen.