Především si myslím, že po mnoha letech úsilí se konečně podařilo v rámci AeČR postavit akrobacii jako samostatnou sportovní odbornost vedle plachtění,všeobecného letectví a parašutismu, v souladu s členěním dle FAI.  Dosud záležitosti plachtařů řešila plachtařská komise, parašutistů – parašutistická komise a akrobati a navigátoři měli motorovou komisi. Byla jen dohoda v rámci bývalých Výborů AeČR pro dělení financí ze SAZKy dle odborností FAI. To je už pryč a tohle uznání akrobatů za svéprávné dle odborností FAI se v AeČR chystalo vyšumět. Že v nově složeném Výboru budou 4 zástupci odborností a 4 zástupci klubů a provozovatelů letišť mne taky netrápí.Delegáti konference odhlasovali model,kdy AeČR je organizací klubů a ne jednotlivců. Možná je zbytečně a neadekvátně vypíchnuto označení “provozovatelů letišť”,ale jde zas o aerokluby,které svá letiště provozují. Do stanov se to dostalo díky narůstajícím problémům s uhájením holé existence stále většího množství aeroklubových letišť.

Nesmí se zapomenout na důležitou skutečnost, že letiště jsou naše sportoviště a bez nich nemůžeme provozovat náš sport.

Že se definitivně rozpouští flotila zděděná po Svazarmu je správné,svou práci v aeroklubech za 21 let tato flotila odvedla a měla pouze překlenout období než kluby a jednotlivý členové budou mít dostatek prostředků aby si zakoupili podle svojich potřeb techniku kterou chtějí.

Tato konference byla tou první,která Výboru dala mandát k rozpuštění flotily, po kterém zákonitě musí to samé následovat se sítí PTSek. Oboje pozbývá funkčnosti. Dosud,když chtěl současný i minulé Výbory rozprodat přebytečnou techniku, tak byly okamžitě obviněny z tunelování společného majetku. Tak holt tomu společnému majetku pustily žilou a stále rostoucí náklady a klesající výnosy konečně ukázali neudržitelnost flotily letadel. Transformace AeČR z organizace, kterou de fakto řídili zaměstnanci, placení z dotací od státu a z výnosů flotily, zděděné po Svazarmu, v organizaci řízenou aktivisty s minimem zaměstnanců, probíhá teprve od roku 2011. Považuju za obrovský úspěch,že se v této situaci zástupci aeroklubů vůbec dohodli na nějakém společném postupu a deklarovali snahu dělat letecké sporty, hobby, aeroklubovat a provozovat letiště v jedné společné organizaci. A že to při spoustě aeroklubů dá výsledek stejný,jako když pejsek a kočička pekli dort, je pochopitelné. Další plus vidím v jasné garanci nedotknutelnosti prostředků, vázaných na reprezentaci a pokračováním zastřešení reprezentace všech odborností vůči státu jedinou organizací.

Stát se zatím reprezentací nezřekl a i nadále poskytuje pro jednotlivé sporty dle členění FAI jak provozní tak investiční dotace.

Jestli se ale rozmrdávačům,jako je Mácha a spol.podaří vytvořit dojem,že AeČR je bandou defraudantů, dostanem zřejmě prd. V usnesení této konference je i odstaveček s odmítnutím Máchovin a iniciativa vyšla ne z Výboru,ale od aeroklubáků. Chápu,že existují lidé,kteří odmítají směr vývoje v AeČR. Ani já zdaleka nejsem se vším spokojen.

Pokud má někdo reálnou představu, jak to v AeČR vylepšit, jistě má možnost pracovat v aktivistickém vedení aeroklubu – volební konference bude do 30.11.2012.

Veškeré oficiální informace o konferenci.