Když v pondělí 7. prosince 2020 přinesly světové agentury zprávu o jeho smrti, do smutku se zahalila nejen jeho rodina, ale i mnohé letecké instituce. Aby ne, vždyť to byl on, kdo poprvé na světě 14.10.1947 překonal na speciálním letounu s raketovým pohonem rychlost zvuku! Zemřel v Los Angeles v požehnaném věku 97 let.

Charles Elwood „Chuck“ Yeager se narodil 13.2.1923 v Myře v americké Západní Virginii ve farmářské rodině. Od malička měl rád sport a časem začal uvažovat o kariéře vojáka, když se zúčastnil několika cvičných táborů pro dorůstající mládež pořádaných vojskem. Nakonec pracoval jako letecký mechanik a od září 1942 už během dalšího studia začal s výcvikem vojenského pilota. Původně o něj vojáci neměli zájem, protože měl určité problémy se zrakem, ale po začátku války se vše změnilo a nakonec byl do výcviku zařazen. Za nějakou dobu už létal na dvoumotorových letounech Beech 18 (AT-11).  Později od jara 1943 létal jako stíhací pilot na strojích Bell P-39 Airacobra a byl poté převelen do Anglie. Tam začal létat s další legendou – P-51D Mustangem, celkově dosáhl 11,5 sestřeleného letounu a za nějakou dobu se stal právem leteckým esem poté, co během jediné mise sestřelil hned pět nepřátelských letadel.

Po konci války pokračoval v letecké činnosti jako zkušební pilot na mnoha typech letounů. Tehdejší americká NACA (National Advisory Committee for Aeronautics) jej pověřila provést celou sérii opravdu velmi nebezpečných letů s experimentálním letounem na raketový pohon. A i zde slavil doslova fenomenální úspěch poté, když dne 14.října 1947 na letounu Bell X-1 překonal jako vůbec první člověk na světe rychlost zvuku – Mach 1 ve výšce 13 700 metrů (45 000 stop) a získal v následujícím roce prestižní ceny Collier Trophy Award i Mackay Trophy. Nezůstalo zdaleka jen u toho. Chuck Yeager na Bellu X-1 trefně pojmenovaném po jeho milované ženě „Glamorous Glennis“ dále pokračoval a v následujících letech pokořil řadu rychlostních i výškových rekordů.

Později se stal vrchním velitelem amerických leteckých sil v Německu, stejně jako v Jihovýchodní Asii během války ve Vietnamu. Zde se na chvíli zastavím. Málo kdo asi ví o tom, že Chuck Yager v doprovodu několika svých přátel jako soukromá osoba navštívil koncem května 1968 Prahu! Pobyl zde necelý týden a odtud se vrátil zpět do Německa, odkud přiletěl. Tuto informaci mi sdělil můj bývalý profesor André Turcat v době, kdy jsem ještě začátkem 90. let minulého století studoval v Toulouse. Oba výborní piloti se velmi dobře znali, byli doživotní členové řady odborných organizací včetně Asociace zkušebních pilotů. A co více, Chuck si v zahraničí si zaletěl i náš L-13 Blaník, doma v USA pak už v důchodovém věku i několikrát L-39 Albatros soukromých vlastníků. Českou leteckou konstruktérskou školu vysoce cenil a někteří z našich krajanů v exilu patřili k jeho přátelům, se kterými se pravidelně potkával.

V roce 1969 byl za své velitelské zásluhy jmenován brigádním generálem a na odpočinek odešel 1. března 1975. Ale to nebyl ani náhodou konec jeho létání. Více než 30 let sloužil v armádě, prošel třemi válkami a za svůj velmi dlouhý letecký život měl možnost létat na více než 360 typech letadel ! Měl i smutnou životní kapitolu, když byl členem vyšetřovací komise havárie raketoplánu Challenger v roce 1986. O pár let dříve se objevil i v několika filmech, například v roce 1983 ve filmu The Right Stuff. Aktivně rovněž spolupracoval s firmami vyrábějícími letové simulátory v oblasti elektronického herního průmyslu.

Dne 14. října 1997 kdy se slavilo výročí 50 let od jeho překonání hranice zvuku, letěl jako pilot letounu s příhodným jménem Glamorous Glennis III, což byl F-15D Eagle a opět překoval rychlost Mach 1. V doprovodném letounu, který navíc vše filmoval, letěl jako další pilot Bob Hoover, který Chucka Yeagera doprovázel v doprovodném letounu při jeho rekordním letu před padesáti lety, tím se historie znovu opakovala. Ostatně ne naposled.

14.října 2012 v den 65. výročí rekordního letu opět Chuck překonal zvukovou bariéru a to dokonce ve svých 89 letech, tentokrát jako druhý pilot na letounu Mc Donnell Douglas F-15 Eagle , za jehož řízením byl kapitán David Vincent z Nellis Air Force Base v USA. Až do poslední chvíle se Chuck dle svých možností živě zajímal o letecké dění a to nejen v USA Byl to pilot tělem i duší, stal se tak logicky vzorem pro mnoho další adeptů leteckého umění. S ním odešla hned celé éra velmi zajímavých letadel, umožňujících nám překonávat zvukovou bariéru bez mrknutí oka. Chuck byl ve vzduchu jako doma a jeho vtipné poznámky i dlouhá vyprávění o jeho letecké kariéře nám všem budou chybět. Čest jeho památce!