V roce 1927 se Charlesi Lindberghovi (1902-1974) podařilo jako prvnímu člověku na světě přeletět letadlem Atlantický oceán bez mezipřistání. Díky tomuto odvážnému letu trvajícímu přes 33 hodiny se navždy zapsal do historie letectví, stal se i celosvětovou celebritou první kategorie. Málo se dnes ale ví, že tento letec pobýval v roce 1938 i v tehdejším Československu a že s jeho návštěvou je spjata i neočekávaná příhoda.
Lindbergh měl 1. září 1938 přiletět do Prahy, která byla jednou ze zastávek na jeho cestě po Evropě a Rusku. V letadle s ním cestovala i jeho žena Anne. Z dodnes blíže nespecifikovaných důvodů ale prvního září na pražské ruzyňské letiště nedorazili a byli nuceni přistát již v Olomouci. Důvodem, proč jejich jednomotorový dolnoplošník Miles Mohawk musel přistát jinde, byla snad špatná povětrnostní situace; tehdejší dokumenty hovoří o „vynuceném přistání“.
V Olomouci strávil Lindbergh s manželkou jednu noc a stal se hostem hotelu Národní dům, který byl tehdy ve městě vyhlášen a kam také chodily známé osobnosti – například skladatelé Leoš Janáček nebo Bohuslav Martinů. Hotel vedl tehdy ani ne třicetiletý mladý muž jménem Miroslav Pleskač. Ten se o nečekanou návštěvu v podobě slavného páru staral tak spolehlivě, že mu druhý den ráno Lindbergh věnoval šek na deset dolarů a ještě mu společně s manželkou napsali poděkování v knize hostů. Lindbergův šek, podpisy obou manželů a další dokumenty včetně unikátní fotografie, na které jsou Lindberg a jeho žena zachyceni při večeři s tehdy mladým vojenským letcem Františkem Fajtlem, nyní získal Vojenský historický ústav Praha. Darovala mu je osobně dcera Miroslava Pleskače Josefa Zelinková, která nyní žije v USA.
„Je to pro nás skutečně výjimečný dárek,“ říká ředitel Vojenského historického ústavu plukovník Aleš Knížek, „vždyť Lindberg patří k nejdůležitějším postavám celé historie letectví. Je to o to cennější, že v těchto dokumentech se spojuje česká historie se světovými událostmi.“
Unikátní je ale také životní příběh Miroslava Pleskače. Tento potomek živnostnické rodiny se už v devatenácti letech vydal na zkušenou za oceán, v Americe si prošel praxí v tehdy nejlepších hotelech Plaza a a Waldorf Astoria. Když se vrátil domů, úspěšně se věnoval hoteliérství v Olomouci i Brně. I díky své dobré znalosti angličtiny si určitě získal v září roku 1938 Lindberghovu přízeň. Po roce 1948 byl nicméně tento schopný a aktivní muž zbaven možnosti podnikat – byl zařazen do dělnického povolání a dostal na starosti čištění pivních trubek v pohostinských zařízeních. V roce 1959 byl dokonce odsouzen za tzv. hospodářskou kriminální činnost, ve skutečnosti ale šlo o skrytě politický proces.
Z vězení se Miroslav Pleskač vrátil až roku 1964. V roce 1967 odchází do USA, krátce na to ho následuje manželka. Koncem šedesátých let odchází do USA také jejich dcera Josefa Zelinková. Pleskač si tehdy s sebou vzal do emigrace jen málo věcí a jednou z nich byly právě dokumenty vztahující se k Lindberghovi. I když se informoval, kolik by za ně mohl při prodeji dostat, nikdy je neprodal: „Zatím ještě nemáme hlad…,“ říkával. V USA pracoval kromě jiného na golfovém hřišti, kde mohl coby pracovník v oblasti turistických a pohostinských služeb dobře uplatnit své zkušenosti.
Jeho dcera Josefa Zelinková získala dokumenty jako dědictví poté, co její otec v roce 1979 zemřel. Díky její ochotě a také díky iniciativě kurátora Leteckého muzea Kbely Jana Sýkory se nakonec ocitly ve sbírkách Vojenského historického ústavu. Předání dokumentů proběhlo 26. května v prostorách Leteckého muzea Kbely, předměty převzal ředitel VHÚ Praha, plukovník Aleš Knížek.
Lindberghova návštěva v Československu pokračovala po olomouckém mezipřistání příletem 2. září do Prahy, kde setrval až do 8. září 1938. Byl přijat v nejvyšších vojenských leteckých kruzích, z rukou generála Vicherka obdržel čestný letecký odznak a byl také přijat prezidentem Benešem.

Fotografie dokumentů a fotografie z jejich předávání