V dnešní době už dávno nepatří cesta letadlem na dovolenou k nedostupnému luxusu. A to nejen z důvodu často až směšně nízkých letenek u nízkonákladových společností, ale i široké sezónní nabídce charterových letů do mnoha letovisek či populárních turisticky zajímavých oblastí. Pojďme se ale vrátit o mnoho let dříve, kdy tomu tak rozhodně nebylo.

V naší vlasti po roce 1948 začal režim „utahovat šrouby“ a s tím souviselo omezování letů do jiných, než tzv. spřátelených zemí. Západ byl na dlouho tabu. Stejně i ceny letenek byly stále velmi vysoké a v poválečném nedostatku kdekdo řešil základní potřeby rodiny a o letecké dovolené si opravdu mohl jen nechat zdát. První náznaky takových dovolených přece jen byly, i když opravdu jen pro vyvolené. Cestovní kancelář Čedok začala organizovat za pomoci ROH (Revoluční odborové hnutí, lidově „rohatí“) cesty letadlem za sluncem k moři – nejčastěji do Rumunska, Bulharska a o něco později i do Jugoslávie. To už ovšem byl konec 50. let minulého století.  V roce 1957 převzaly naše Československé aerolinie první letouny Avia 14 vyrobených na základně licence (Iljušin IL-14) a mimo létání na pravidelných linkách se v létě dostalo i na rekreanty, i když v omezené míře.

Nástup létání na dovolené začal až během šedesátých let. Jednak se do provozu dostávaly modernější a také větší dopravní letouny, dále v politice již začaly „tát ledy“ a směrem k jaru 1968 se poměry pohnuly správným směrem. Toho bohatě využívaly tuzemské cestovní kanceláře (mimo již zmíněný Čedok i Rekrea, později i Cestovní kancelář mládeže CKM) začaly nabízet pobyty u moře a to v různých cenových relacích dle typu ubytování. Mnoho tehdejších podniků na tyto rekreace určitým pracovníkům přispívalo a tak se létání na dovolenou začalo stávat už více dostupné. A čím se tehdy létalo? Na dálkových linkách již stárnoucí Tupolevy TU-104A  se otáčely mezi Prahou, Ostravou a Bulharskem či Rumunskem, což byly nejvíce žádané destinace pro koupání v moři. Ovšem byla zde i velmi exotická nabídka. Letecká společnost Cubana svými moderními turbovrtulovými letouny Bristol Britannia (létajícími také v pronájmu u ČSA) umožnila cestovní kanceláři Čedok pobyty na Kubě, případně i v Mexiku. A to už byla opravdová exotika! Jenže málo kdo z běžně pracujících občanů na to měl peníze…Ovšem snem mnoha dětí z východního bloku byl pionýrský tábor Artěk , tedy pro mimořádně vzorné pionýry na Krymu, kam se z Prahy o něco později občas létalo turbovrtulovými Iljušiny IL-18. Na Krymu byla populární destinace pro koupání i Soči.  Pak přišel srpen 1968 a sním i konec uvolněných poměrů. A bolševik to dal brzy znát.

První polovina sedmdesátých let znamenala částečný útlum zahraničních dovolených. Prakticky až od léta 1974 tehdejší cestovní kanceláře mohly navázat na dřívější letecké a pobytové zájezdy. Ke slovu se opět hlásila i modernější letecké technika. U ČSA se stalo významným mezníkem v historii společnosti zavedení letounů Iljušin IL-62 na dálkové linky, Nejdříve se zapůjčeným letounem a pak od 1.11.1969 začíná létat první vlastní IL-62 ČSA s registrací OK-YBA (tu dnes nosí Airbus A330-300 ČSA, pozn. autora). V roce 1970 tak dvaašedesátka , což byl na tu dobu opravdu relativně moderní stroj, umožnila otevřít pro mnohé prestižní linku z Prahy do Montrealu a New Yorku (JFK). Stejné letouny samozřejmě začaly létat i na Kubu a s rekreanty i speciály do Mexika či jinam. I v té době to ale byly exotické dovolené pro opravdové vyvolené. Modernizovaná verze IL-62M přilétla do Prahy v barvách ČSA až 31.5.1979 a dostala registraci OK-JBI. Tyto letouny mimo dálkových linek byly o něco později nasazovány i na lety s rekreanty do Jugoslávie, Bulharska, Rumunska a v menší míře i Turecka. A dnes už málo kdo ví, že to byl jediný typ u ČSA, který navštívil všechny kontinenty, což nezvládl o mnoho později ani Airbus A310-300. Právě pro Čedok dopravoval y dvaašedesátky turisty na dovolenou do Indonézie, Indie a dokonce jsou doloženy lety i na Srí Lanku do Colomba.

Památným byl pro naše letecké turisty i rok 1972. Tehdy v Praze poprvé přistál Boeing 747, šlo o let společnosti Air India. Tehdy kapitán Jeddy dostal pozměněný letový plán linky z New Yorku přes Londýn do Bombaje a mimořádně přistál v Praze, aby přepravil větší skupinu turistů Čedoku do Indie. Není navíc žádným tajenstvím, jak mezi nimi byla řada prominentů režimu včetně několika vysoce postavených zástupkyň Československého svazu žen. Na Ruzyni se na Jumbo Jet přišly podívat tisíce lidí prakticky z celé republiky a jak už jsme na našich webových stránkách před časem psali – byli i tací, kterým rodiče napsali omluvenku ze školy! Ale zpět k cestám na dovolenou.  Již koncem roku 1971 byl do flotily ČSA zařazen dvoumotorový proudový Tupolev TU-134A pro 76 cestujících a shodou okolností i on mimo pravidelné tuzemské i zahraniční linky létal s rekreanty k moři. Nejčastěji opět do Bulharska či Jugoslávie, ale byly i lety na sever Německa k Baltu, kam mnoho našich spoluobčanů rádo cestovalo třeba na Rujánu. Pro ty mladší snad jen upřesním, že to je velmi populární letovisko – největší ostrov v Německu.Leží na severovýchodním okraji spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko v Baltském moři. Východní pobřeží ostrova tvoří západní hranici Pomořanského zálivu. I když je tam moře chladnější a dost tam fouká, řada dovolenkářů se tam ráda vrací.

Začátkem osmdesátých let byla nabídka leteckých dovolených o něco bohatější, i když to byl jen zlomek dnešního stavu. Určitý obrázek stavu letecké dopravy do letovisek přinášení dobové inzeráty v tehdejším tisku. A zde je tedy pádný důkaz, jak dovolené letecky opravdu levné nebyly. Například ČSA v tehdejší Mladé Frontě z roku 1983 inzerovaly: „Prodlužte si dovolenou u Černého moře, cestujte letadlem! ČSA Vám nabízí ve spolupráci s leteckými společnostmi Balkan a Tarom volná místa na sezónních letech z Prahy do Burgasu, Varny a Konstance“.

A pro srovnání tehdejší ceny zpátečních letenek:

Praha – Burgas 1516,-Kčs , Praha – Varna 1544,-Kčs ,  Bratislava – Burgas  1242,-Kčs , Bratislava – Konstanca  910,-Kčs , Ostrava – Burgas 1424,-Kčs a Ostrava – Konstanca 978,-Kčs. V té době ovšem byla hodně dobrá čistá mzda mezi cca 1250,- až 1550,-Kč. Jenže řada lidí si vydělala i 850,- až 900,-Kč čistého …

A ty ceny byly za jednu dospělou osobu, děti měly slevy. Ale i tak to byla pro mnohé finančně nedostupná dovolená, pokud ovšem na ni hromadně nepřispělo ROH. A čím se tehdy létalo na dovolené? Naše ČSA v 80. letech začaly létat zprvu pronajatými letouny TU-154 od vládní letky a také TU-134A. Konečně v únoru 1988 převzaly naše aerolinky první letounTU-154M a od letní sezóny mimo pravidelných linek se začal objevovat i na letech s rekreanty k moři. Balkan i Tarom ještě létaly Iljušiny IL-18 a koneckonců i ČSA je s rekreanty rovněž používaly. Právě do nejvíce populárrních letovisek v Bulharsku, Jugoslávii či Rumunsku se v hlavní letní sezóně otáčely i IL-62 a později i IL-62M ČSA. Sotva přilétly z New Yorku či Dálného východu (Indie) a pak i Vietnam, za pár hodin již mířily s „koupáky“ vesele třeba do Varny v Bulharsku. Pamětníci dokonce vzpomínají, jak bezpečně poznali  IL-62 létající jinak na lince do Moskvy. Tam se s železnou pravidelností servírovalo „vepřo-knedlo-zelo“ a díky tomu měly jeden či dva letouny tohoto typu na palubě typickou nakyslou vůni, která se jen tak vyvětrat nedala. V osmdesátých letech i Cubana z Havany do Prahy nasazovala IL-62M, i když z počátku se sovětskými posádkami.

Po listopadu 1989 se nám otevřely hranice do světa a mnoho našich občanů začalo cestovat doslova po celém světě, samozřejmě pokud jim to finance dovolovaly. ČSA začaly přecházet na západní leteckou techniku, ale o tom si řekneme někdy v budoucnu dalším článkem. Ano, prostě za „totáče“ se cestování  letadlem na dovolenou, byť do spřátelených zemí tzv. socialistického tábora, stále drželo jako velký luxus a mnohé rodiny na takovou dovolenou šetřily i několik let. Ale pro mnohé to byla jediná možnost, jak se proletět pořádným dopravním letadlem a tak na ty chvíle dodnes rádi vzpomínají. Ostatně mnoho z těch typů letadel již patří minulosti a v lepším případě je můžeme obdivovat jako exponáty leteckých muzeí.