Nebojte se, následující řádky nebudou věnovány šlechtě, nýbrž skutečným a v pravdě unikátním dopravním letounům. Čas nezastavíme a v současné době už ani jeden z nich není letuschopný. Je to velká škoda , avšak s jejich typickými tvary se naštěstí můžeme setkávat v expozicích několika muzeí s leteckou nebo i dopravní tématikou. Nebudu Vás dále napínat, hovořím o letounech Convair CV-990A Coronado.

Vize jednoho miliardáře

Howarda Hughese a jeho ve své době astronomické jmění není třeba představovat. Během jara v roce 1953 začal spolupracovat s firmou Consolidated Vultee Aircraft Corporation (Convair) na projektu nového a oproti konkurenci rychlého čtyřmotorového dopravního letounu. Konkurence nespala , Boeing už dávno pracoval na modelu 707 a Douglas finalizoval svůj projekt letounu DC-8. Záměrně se nebudu věnovat staršímu Convairu 880, ten na pražské ruzyňské letiště nikdy nezavítal. Nový projekt oslovil i společnost American Airlines , u nich již létalo nějaký čas 25 Convairů CV-880. Počet cestujících byl ale nedostatečný, výrobce po mnoha jednáních začal s přípravou většího stroje. Nakonec došlo k prodloužení původního trupu letounu, aby se do něj mohlo vejít až 131 cestujících.

Celkově bylo nutné provést daleko více změn. Nový letoun dostal označení Convair CV-990 a k jeho pohonu firma General Electric dodala první sérii moderních dvouproudových motorů typu CJ-805-23B s tahem max. 71,34kN. Integrální nádrže v křídlech letounu nesly přes 57 tun paliva. První vzlet prototypu CV-990 se uskutečnil 24.1.1961. Ano , s jeho starším bratrem byly technické problémy. To byla ovšem legrace oproti martyriu, které čekalo na konstruktéry s novým typem.

Jděte do háje, hlavně ať už to létá !

Convair jeden z draků letounu určil pro nezbytné pevnostní zkoušky a do letových testů se postupně zapojilo pět letadel. American Airlines požadovaly bezproblémový přelet přes oceán do Evropy a také vyšší cestovní rychlost. Ta byla požadována ne menší než úctyhodných 1177 km/hod. Výrobce musel přistoupit i k přepracování celého křídla.   Letové zkoušky odhalily velké vibrace a silné kmitání pylonů vnějších motorů. Málem došlo k jejich odlomení ! Pracovalo se s několika variantami a výsledkem všech zkoušek byly čtyři velká vřetenovitá tělesa instalovaná do odtokové hrany křídel. Jejich úkolem bylo snižovat odpor od rázové vlny vznikající v oblasti rychlosti blížící se zvukové bariéře a současně sloužily jako další palivové nádrže. Po všech zdokonaleních byl výsledný typ pojmenován Convair CV-990A. Zástupce hlavního konstruktéra Convairu křičel na poradách : „ Chlapi , krucinál, pohněte s tím co nejrychleji. Jděte mi do háje s problémy , hlavně ať už to létá!“. Co naplat , ve finále hlavní zákazník American Airlines odebral 25 letounů za cenu přes 100 milionů amerických dolarů. Jenže obchod měl háček , protože výrobce od nich obratem musel odkoupit 25 letounů Douglas DC-7 v ceně necelých 23 milionů dolarů … Společnost Convair vyrobila nakonec pouhých 37 kusů modelu CV-990A a na celém programu letounů CV-880 a CV-990 prodělala astronomickou sumu 425 milionů amerických dolarů. Letounu se nakonec začalo říkat Coronado. Jeden z jeho prototypů dosáhl během května 1961 rychlosti Mach 0,97 v letové výšce 6855 metrů. Způsobilo to sice v tisku senzaci , avšak na letecké společnosti tato informace nezapůsobila … Za poměrně krátkou dobu hlavní provozovatelé začaly Coronada prodávat menším dopravcům a na svoji dobu ambiciózní projekt skončil obrovskou finanční ztrátou pro firmu Convair.

Coronada v Praze

Pondělí 19.8.1963 bylo velkým svátkem pro ruzyňské letiště v Praze. V jeho historii zde poprvé přistál letoun Convair CV-990A Coronado společnosti Swissair. Letoun přepravil ze Švýcarska celkem 92 delegátů čtyřdenního zasedání Druhého farmakologického kongresu. Ihned po přistání se stal neobvyklý stroj s registrací HB-ICD středem pozornosti. Letoun naroloval k dnešnímu starému terminálu T-3 a kdo mohl , pospíchal si jej prohlédnout. Pamětníci obdivovali zejména rozměrná vřetena na křídlech a také zajímavý způsob otevírání dveří v trupu. Ty se totiž zavíraly automaticky pozvolna směrem dolů. Z Curychu do Prahy letoun přilétl za necelých 44 minut, což byl hodně dobrý čas.

V šedesátých letech všichni fandové letectví měli možnost sledovat na Ruzyni i Coronada jiných dopravců. Pro nás velmi exotický dopravce – indonézská Garuda poprvé v Praze představila svoje Coronado dne 18.listopadu 1964. Šlo o přistání v rámci technického letu , který byl předvojem zahájení pravidelné linky z Djakarty přes Prahu do Amsterodamu. Tu také slavnostně otevřel letoun stejného typu společnosti Garuda a to 31.3.1965, tehdy přilétlo nádherné indonézské Coronado s registrací PK-GJA. Do Prahy stroje z Indonézie létaly jen do 31.10.1966.

Další společností , která k nám přilétla s CV-990A byl skandinávský SAS. Jeho Coronado bylo ovšem pouze v pronájmu od společnosti Swissair a to výměnou za legendární dvoumotorové letouny Caravelle. To byly zlaté časy , ta rozmanitost typů na letišti. Nebylo divu , jak při dobrém počasí na staré Ruzyni byly vyhlídkové prostory plné lidí a opravdu se bylo na co koukat ! Dnes už máme poměrně jednotvárné koukání mezi Airbusy a Boeingy zředěné sem tam nějakým Embraerem či Bombardierem … To všechno odvál čas , zůstaly nám ale krásné fotografie a vzpomínky pamětníků. Určitou raritou byla návštěva Coronada s registrací N990E ve druhé polovině roku 1977. Přilétlo v barvách cestovní společnosti Nomads Travel Club a bylo v Praze několik dnů a kdo mohl , tak si jej běžel vyfotit. Bohužel , měl jsem jednu černobílou fotografii , ale ta se v turbulencích času někam vytratila. Původně tento letoun létal v USA u společnosti American Airlines a Nomads jako cestovní klub jej získal během srpna 1975 , aby jej používal pro své klienty až do ledna 1985. Ještě v roce 1990 byl letoun k vidění na letišti ve Fort Lauderdale na Floridě v dost zuboženém stavu, nakonec byl v dubnu 1991 definitivně rozřezán do šrotu … A ještě perlička na závěr kapitoly. V té době u společnosti jako First Officer ( druhý pilot) na Coronadu létal Joe (Joseph) Zadrazil. Jeho otec byl Čechoslovák původem od Chrudimi a pracoval jako mechanik mnoho let u společnosti American Airlines. Pak že svět není malý !!!

Poslední Coronado v Praze bylo Spantaxu

Jak už jsem zmínil , od hlavních provozovatelů Coronada postupně přecházela k menším dopravcům. To byl i případ španělské společnosti Spantax . Už ve druhé polovině 70. let uvedený španělský charterový dopravce přilétl jedním Coronadem na Ruzyni , tehdy šlo ještě o letoun ve starším barevném provedení . Coronado Spantaxu bylo také posledním , které jsme zde vůbec mohli vidět. Psal se rok 1983 a Španělé dostali opravdu zajímavou přepravní zakázku : dopravit mužstvo Realu Madrid na zápas 1.kola Poháru UEFA do Prahy se Spartou /tehdy ještě Sparta ČKD Praha/. A tak v úterý 13.září 1983 Convair 990A Coronado s registrací EC-BQQ naposled přistál na Ruzyni. Letoun už byl v novějším barevné kabátě a zůstal přes noc odstaven na jedné ze stojánek nového letiště. Kdo ale mohl tušit, jak jde opravdu o poslední návštěvu… Po zápase o den později unikátní Coronado odlétlo a tak se uzavřela anabáze těchto proudových „aristokratů“ v naší zemi. A jaké byly další osudy posledního „pražského“ Coronada ? Letoun byl vyroben s výr. číslem 30-10-34 původně pro American Airlines, u kterých začal létat od ledna 1963. Spantax jej zakoupil během dubna 1969 a spolu s dalšími šesti letouny stejného typu létal na charterových linkách po celé Evropě a severní Africe. Koncem 80. let Spantax postupně svá Coronada stáhl na letiště na Mallorce , kde je postupně rozebírali na použitelné díly, zbytek skončil ve šrotu. Nicméně příď Coronada registrace EC-BQQ přežila a byla převezena jako simulátor do města Girona. Osud unikátních letounů CV-990A byl před nějakou dobou zpečetěn , když se v USA rozhodli poslední letuschopný Convair Coronado také rozřezat … Pokud budete mít cestu do švýcarského Luzernu , v tamním muzeu je nádherně udržované Coronado v barvách Swissairu. Doporučuji jeho návštěvu a v pohodě se dostanete i dovnitř. Můžete si vzpomenout na letouny , kterým nebylo přáno velkého rozšíření. Cestující i posádky na ně v tom nejlepším vzpomínají dodnes a proto patří k legendám civilní letecké dopravy.