Sólový letec, blázen do křídel, fantasta, či rovnou šílenec, co se chtěl zabít? Před 90 lety mohl celý svět v novinách číst podobné titulky o jednom vskutku nekonformním leteckém nadšenci. Rozhodl se pokořit oceán cestou do Evropy, jenže mnozí nad ním mávli rukou se slovy : „Ale takových už bylo…“ Jenže on to dokázal!!! Všem dotyčným poté spadla čelist hezky hluboko.

S čím vlastně do oblak

Historie příprav rekordního letu je dlouhá a jak se patří velmi klikatá. Na počátku všeho nebyla kupodivu sázka někde u piva, ale šek na 25 000 amerických dolarů nabídnutý americkým majitelem hotelové sítě Raymonem Orteigou a to již v průběhu roku 1919. A co že to chtěl za své peníze? Vlastně opravdu jen maličkost: přelet letadlem z New Yorku přes Atlantik do Paříže, samozřejmě bylo myšleno bez mezipřistání. Rukavice tedy byla hozena a stačilo ji jen zvednout. Charles Lindbergh nepatřil mezi milionáře, ostatně jeho osud je mnohým velmi dobře znám a tak se omezíme na vlastní let přes nekonečnou pláň Atlantiku. Vlastně scházela mu kromě trošky financí další drobnost – vhodný typ letounu! Ne že by v Americe neexistovali letečtí výrobci, avšak mnoho typů tehdy vyráběných musel velmi rychle vyškrtnout zejména z důvodu velké hmotnosti a nebo také sporadického výkonu pohonné jednotky takového stroje. Lindbergh rychle pochopil. Bude potřebovat na jednu stranu lehký, ale přitom povětrnostním vlivům odolný letoun s jednoduchým a tím pádem spolehlivým motorem. Maličkost, řeknete se, ale ona se přátelé psala první polovina dvacátých let minulého století a tehdy to tedy maličkost vskutku nebyla.

Bez peněz do letadla nelez

Charles Lindbergh nakonec našel pochopení i nevšední ochotu pro věc až u firmy RYAN sídlící až v San Diegu. Ryanovi lidé už v té době měli cenné zkušenosti s vývojem, výrobou i následným provozem lehkých jednomotorových letounů typu Ryan M-1 i M-2 létajících na poštovních linkách často doslova v psím počasí. Ale takový Atlantik byl o hodně větší výzvou. Lindbergh měl ještě jednu „kliku“ a tou byli přátelé z města Saint Louis, odkud jako pilot často létal. Ti se na něj složili a postupně se mu podařilo firmě Ryan zaplatit kýžených 16 000 dolarů za celý letoun včetně motoru. Pak už byl největším nepřítelem jen čas… Pracovalo se na směny, termín pro výrobu byl stanoven na šílené dva měsíce, ale nakonec se vše podařilo. Jenže oproti původním předpokladům stál u firemního hangáru zcela jiný typ letounu, jelikož během výroby bylo nutné provést hned celou řadu zásadních úprav konstrukce. Použily se sice pevné, ale podstatně lehčí materiály a bylo nutné instalovat co největší palivové nádrže. Rodící se letoun tak začal spíše připomínat letecký tanker, než rekordní stroj pro zdolání Atlantiku. Ve finále se firma rozhodla umístit více paliva jednak do křídel, tím pádem se jejich rozpětí zvětšilo na čtrnáct metrů. Dále byla do trupu a instalována hlavní nádrž paliva s kapacitou 790 litrů, celkově letoun vezl hodně slušných 1700 litrů paliva. Trupová nádrž byla umístěna netradičně před pilotním prostorem, proto Lindbergh musel za letu používat periskop, aby vůbec viděl před sebe!

Spolehlivý motor nad zlato

Skutečným srdcem letounu byl spolehlivý letecký motor, v našem případě výrobek firmy Wright, model Whirlwind J-5C s maximálním použitelným výkonem 225 HP. Ovšem pro mnohé kolegy piloty byl Lindbergh sebevrahem, letět přes oceán s jedním motorem bylo v jejich očích neskutečným hazardem. A to šlo prosím o nejvíce spolehlivý motor v Americe! Přiznejme si, takto smýšlejících pilotů byla asi většina. Výrobce Ryan nakonec letoun nazval Ryan NYP (New York – Paříž) a dočkali se i hrdí sponzoři, jelikož na přídi byl vyveden krásný nápis Spirit of St. Louis.

Den D s bahnem na podvozku

Byl pátek, 20.5.1927 a velmi brzy ráno Charles Lindbergh s velkými potížemi odstartoval po krátkém zápase s rozbahněným terénem z New Yorku a nabral směr na Paříž. Skutečně přetížený letoun jen s velkou námahou stoupal k ještě potemnělé obloze a nyní již šťastný aviatik přemýšlel, zda-li se udrží v plánovaném kurzu a aby také nezaspal! Za tu dlouhou cestu díky absence spánku se dostavily pocity divné úzkosti a jak potvrdil později, měl i částečné halucinace. Stačilo se ale zavrtět v dosti nepohodlné sedačce a za chvíli byl pokoj. Když se po více jak dvou desítkách hodin letu pod Lindberghem objevilo pobřeží Irska, dokopalo jej to k dalšímu výkonu, ostatně tam někde před přídí stroje byla tak vysněná Paříž! Ještě více jak sedm hodin trval jeho mimořádně namáhavý let, aby se poté protáhl kolem světově známé „eiffelky“ a podle tisíců reflektorů automobilů směřujících k letišti v Le Bourget na něm vzápětí ladně přistál. Sedal doslova mezi davy lidí, protože šlo vskutku o světovou událost! A tak po 33 hodinách a necelých 31 minutách nonstop letu byl zase na pevné zemi. To bylo slávy! Nakonec jeho spolehlivý motor spolykal „jen“ 1407 litrů paliva, aniž by signalizoval nějaké snížení výkonu. Jeho volba se potvrdila jako vskutku nejlepší.

Impozantní návrat domů a česká stopa

Návrat Charlese Lindbergha do USA byl opravdu více než impozantní! V nastalých dnech, měsících a ostatně i dalších letech jezdil (či spíše létal) po celém světě, aby stále všem zájemcům přednášel o svém letu i jeho komplikovaných přípravách. Protože se dlouhodobě věnuji našim krajanům v USA, pře pár měsíci jsem si zkusil sehnat v archivech jména lidí, kteří pracovali na letounu Ryan NYP. A ejhle ! Česká stopa byla na světě! Jedním z techniků instalující palivové nádrže byl letecký mechanik Stan Baumruk, tedy Stanislav Baumruk pocházející ze západních Čech! Jsem na stopě jeho dalších osudů a podle jeho stále žijící dcery paní Stelly se snad časem podaří uspořádat tátovy vzpomínky na přípravy tohoto rekordního letounu. Teď pro změnu obrátíme a zmíníme se o stopě Charlese Lindbergha v tehdejším Československu. 1.9.1938 měl totiž Lindbergh přistát se svou paní Anne v Praze, ale zřejmě díky špatnému počasí nakonec přistál s letounem Miles Mohawk v Olomouci, kde přespal v hotelu Národní Dům. Při té příležitosti byla pro manžele Lindberghovy uspořádána recepce a při ní seděl po Charlesově pravici jiný později legendární pilot – tehdy mladý poručík František Fajtl! Provázel jej jako tlumočník. O den později Lindberghovi přiletěli do Prahy a zůstali zde až do 8.9. 1938. Mimo srdečného přijetí mezi vysokými důstojníky čs. letectva převzal Charles Lindbergh z rukou generála Vicherka čestný letecký odznak a poté jej přijal i prezident Edvard Beneš.

Rekordní let Charlese Lindbergha znamenal významný mezník – první pilot sólo přelétl Atlantik bez mezipřistání a tím doslova nastartoval v dalších dekádách mnoho jiných pokusů o přelety oceánu, naštěstí v drtivé většině úspěšných. Tehdejší let mezi New Yorkem a Paříží byl jakýmsi předkrmem později zavedených pravidelných leteckých linek a dnešní cestování přes „velkou louži“ bereme jako samozřejmost. Podíl na tom má odvážný čin jednoho osamělého pilota na malém letadle, vydanému na pospas živlům mezi dvěma kontinenty. Jeho výkon patří dnes již nesmazatelně do historie letecké dopravy.