Není mnoho letounů píšících tučným písmem dějiny civilní letecké dopravy. Vlastně by se dalo říci, jak jsme se za poslední léta upnuli k celé řadě typů vyráběných v západních zemích a někdy tak trochu zapomínáme na ty z východu. V minulém týdnu a to dne 17.6.2015 tomu bylo 60 let od okamžiku, kdy se do vzduchu poprvé dostal prototyp nového čistě proudového dopravního letounu Tupolevovy konstrukce – TU-104. Můžeme se podívat, co této události předcházelo a jak si stočtyřky od začátku vedly v souboji o své místo v boji o zákazníka a to nejen na východě.

V tehdejším SSSR se mnoho věcí řešilo po tzv. stranické linii, což velmi dobře známe i u nás. Vývoj nového proudového dopravního letounu nebyl výjimkou. Paradoxem tehdejší doby bylo to, jak se jednotlivé konstrukční kanceláře praly o nové zakázky stejně jako jejich kolegové v západních zemích. Co na tom, že se o tom nepsalo. Ale dost politiky. V první polovině padesátých let minulého století stál před vládou SSSR podstatný úkol: jakým způsobem zajistit provoz páteřních linek Aeroflotu, aby se zvýšila kapacita letadel a současně jejich rychlost. Nárůst cestujících znamenal i investice do modernizace letišť, aby se na nich mohlo létat i v noci a nebo za zhoršených meteorologických podmínek. Kolem roku 1951 byla ustanovena pracovní skupina z řady leteckých odborníků ( zhruba třiceti specialistů z letectví ), aby připravila podklady pro další rozvoj letecké dopravy v SSSR.

Brzy začalo být jasné jedno: jen moderní čistě proudová letadla budou schopna splnit všechny požadavky. Několik konstrukčních kanceláří obratem obdrželo zadání na studii zcela nového proudového dopravního letounu s komfortní přetlakovou kabinou a doletem dle stávajících hlavních linek Aeroflotu. Do finále se dostaly dva projekty konstruktérů Iljušina a Tupoleva. Nakonec se ukázal ten druhý z nich jako vítěz. Ponechme stranou politická jednání v pozadí, hlavním důvodem byl čas, za který byl Tupolev ochoten postavit první prototyp a to rozhodlo.

Především nové „túčko“ nezačínalo od nuly. Tupolev – podobně jako v jiných případech – využil již prověřené konstrukce a jako vzor využil bombardéru TU-16. Zní to až jednoduše – vyměnil trup letounu za nový pro civilní účely a příď letounu včetně pilotní kabiny a prosklené pracoviště navigátora nechal dle původních „šestnáctek“ až na instalaci některých modernějších přístrojů pro dálkovou navigaci. První prototyp byl v dílnách výrobce dokončen již začátkem roku 1955. Bezprostředně poté byl částečně rozebrán a trochu krkolomným způsobem po zemi dopraven na letiště v Žukovském u Moskvy. Začátkem června stejného roku začaly již zkoušky pojíždění, předtím letoun obdržel registraci SSSR-L5400 ( CCCP-Л5400 ). První vzlet provedla zkušená posádka zalétávacích pilotů vedená J.T.Alašejevem dne 17.6.1955. Z bezpečnostních důvodů letoun letěl po celou dobu letu s vytaženým podvozkem a za 37 minut opět přistál na letišti v Žukovském. To bylo tenkrát slávy ! Britské Comety měly vážné technické problémy a tak se nové „túčko“ stalo symbolem nové proudové doby, i když hlavně na východě. I to se ovšem brzy mělo změnit.

O něco později, 3. 7. 1955, se letoun objevil poprvé na veřejnosti při přehlídce v Tušinu u Moskvy, kde provedl průlet se skupinou dalších letadel. Zahraniční novináři zatím nepoznali rozdíl od okolo letících TU-16, takže o letounu psali s určitým zpožděním. Letouny TU-104 v různých typových modifikacích létaly poté na linkách Aeroflotu až do konce 70 let. Ke konci roku 1979 Aeroflot vyřadil posledních pár stočtyřek, avšak sovětské vojenské letectvo s nimi ještě dále létalo. Poslední doložený let byl prázdný přelet jednoho túčka tohoto typu 11.11.1986 ( některé zdroje uvádějí rok 1984 ) do Uljanovsku, kde se letoun stal exponátem tamního leteckého muzea a byl vystaven vedle letounu IL-18. Svého času byl právě TU-104 doslova páteřním letounem Aeroflotu. Například začátkem 60 let tvořil až třetinu přepravních výkonů společnosti v SSSR.

Na závěr trochu statistiky : za 23 let provozu letouny TU-104 přepravily přes 100 milionů cestujících a ve vzduchu byly přes 2 miliony letových hodin. Podnikly přes 600 000 letů a i přes havárie doprovázené jejich uvedení na linky se staly průkopníky proudové civilní letecké dopravy.Stočkyřka v barvách Aeroflotu poprvé přistála v Praze v červnu 1956. Legendární proudové stočtyřky létaly také ve verzi A (Tu-104A) u tehdejších Československých aerolinií, ty je uvedly do provozu na lince do Moskvy 9. 12. 1957. Tehdy se představil zbrusu nový letoun s registrací OK-LDA , který můžeme dodnes vidět ve kbelském leteckém muzeu. Zařazením nového typu proudového dopravního letounu se ČSA staly jednou z prvních společností létajících na pravidelných linkách s „jety“ a jejich služba se u našeho vlajkového dopravce uzavřela v září 1974. ČSA s nimi létaly i dálkovou linku z Prahy až do indonéské Jakarty. Ale o tom až někdy příště.