Letecké muzeum Vojenského historického ústavu, doslova před několika dny převzalo po renovaci legendární letoun píšící dějiny i tuzemského létání – Douglas DC 3. Letoun sám ovšem není žádnou novinkou, je zde již od roku 1991 a jeho historie je také rovněž zajímavá. Toto konkrétní letadlo v dobách své slávy u nás nelétalo, avšak v muzejních sbírkách tak bude jako zástupce typu, který létal v naší zemi v civilních i vojenských službách.

Historie „naší“ DC trojky se začala psát před mnoha lety za Atlantikem v USA. V té době již renomovaný výrobce Douglas Aircraft Company Inc.  vyrobil uvedený stroj jako DC-3-0103 a zákazníkem byla neméně známá letecká společnost Pan American Grace Airways – i díky vtipné reklamě známá jako Panagra. Pohodlné sedačky umožnily přepravu 21 platících cestujících. Letoun dostal dostal dvojici klasických hvězdicových devítiválcových motorů Wright Cyclone GR-1820-G-103 s výkonem přes 640kW (860HP). Po nezbytných úřednických procedurách letoun obdržel americkou registraci NC18119. Dle prodejních knih výrobce byla tato DC 3 prodána 12.10.1937. Její majitel nečekal a již ve stejný měsíc ji poslal na pravidelné linky s cestujícími po Jižní Americe. Během srpna 1947 stroj kupuje aerolinka Robinson Airlines a upravuje jej instalací výkonnějších motorů typu G-102A, to už ale létá s kratší registrací N18119.

Čas běžel a z firmy Robinson Airlines vzniká nový dopravce Mohawk Airlines Inc. a to od druhé poloviny srpna 1952 ve státě New York. Náš letoun u nich létá na místních linkách. Na jaře 1956 opět letoun dostává výkonnější motory – nyní typu G-202A, registrace se mění na N403D. V té době se letecká doprava velmi rychle rozrůstala a cestující začínají mít vyšší nároky na komfort létání. Zde možná jsou kořeny toho, co se s dnešním muzejním exponátem dělo v dalších letech. Na podzim 1960 je na letounu provedena generálka, dnes by se asi řeklo D-Check, poměrně dlouhý účet uhradila bankovní společnost Marina Midland Trust Co. of Mohawk Halley v čele s majoritním vlastníkem a leteckým fandou Jeffreyem N. Bullockem. Na jaře následujícího roku dostává již postarší DC 3 poněkud zvláštní „kabát“. Na letounu se objevuje stylizovaná pouliční lucerna a nápis „Gas Light Service“. Na pravidelných linkách pro bohaté obchodní cestující (pány) se objevují velice spoře oblečené dámy a jejich nabídka palubních služeb byla vskutku vysoká – od nápojů zdarma včetně piva či vybraných lihovin, přes šunku, sýry a slané pečivo a údajně až po … řekněme určité speciální pánské služby, které mohly být z pochopitelných důvodů realizovány až po přistání letadla … Uvedená služba – či jak to lze říci – byla v provozu určitý čas a majitelé aerolinky rozhodně neprodělali.

Už v šedesátých letech začínají DC 3 silně zastarávat, k leteckým společnostem poměrně rychle pronikají moderní typy letounů a tak i naše DC 3 mění vlastníka. Mohawk prodává bezmála 20 Dakot začátkem září dalším zájemcům, ta naše končí spolu s dalšími dvěma u banky Chase Manhattan, která je v listopadu téhož roku prodává firmě Houston Aviation Products, předtím ale dochází ke změně registrace na nám již známou N143J. Bohužel, od té doby letoun prochází rukama dalších vlastníků, ti se ovšem již jaksi neobtěžují do něj moc investovat a navíc stroj je vydán na pospas povětří na otevřených stáních amerických letišť. Poslední velkou opravou byla generálka v roce 1967, kdy letoun dostal i nové motory Pratt and Whitney R-1830. Koncem 80. let minulého století je již stav stroje dost špatný a kromě občasných letů s nákladem už jen stojí na letišti v USA.

A pak už se o letadlo začala zajímat tehdejší expozice muzea letectví a kosmonautiky ve Kbelích, tehdy stál v čele Vladimír Remek. Po delších jednáních byly právě do USA z muzea dodány výměnou vybrané letouny a právě naše Dakota byla za ně nabídnuta – ale s podmínkou, že s ní již nebude s ohledem na velmi špatný technický stav létáno, natož přepravováni cestující. Během několika týdnů byly v nákladovém prostoru instalovány přídavné palivové nádrže. Nakonec letadlo přelétlo na letiště New Foundland, aby poté dne 19.6.1991 nonstop přelétlo na pražské ruzyňské letiště. Široká veřejnost mohla ještě vidět letoun při jeho skutečně posledním letu, kdy po hodně dlouhém přemlouvání  si piloti D.Carnavo a G.Saitto vzali k sobě pár našich leteckých nadšenců a ještě s nimi vzlétli o něco později ze Kbel do Roudnice nad Labem na Memorial Aior Show, aby se po návratu do Kbel uzavřela létající kariéra tohoto stroje již navždy. Rozsáhlá koroze uvnitř trupu zcela vylučovala další opravu, bohužel …

Poté byl letoun odstaven ve Kbelích, kde se na něm podepsal zub času a byl i zdrojem „suvenýrů“ pro vojáky základní služby. Pokud si pamatuji dobře, jeden z vojáků dokonce nacouval (údajně autobusem) do koncového oblouku křídla … Naštěstí o nějakou dobu později byl stroj demontován a převezen do hangáru E na ruzyňské letiště. Díky ochotě mnoha leteckých dobrovolníků dostala stroj nový stříbrný kabát a modré vousy – původní podobu letounu ČSA s registrací OK-XDM, následně byl letoun umístěn v roce 2003 vedle tehdejšího Administrativně-provozního centra ČSA (APC ČSA) v areálu letiště Ruzyně. Až v roce 2016 – tedy po zhruba třinácti letech byla demontována a po zemi přepravena zpět na kbelské letiště. V průběhu následujícího roku byla vypracována specifikace na jeho celkovou renovaci a hned od ledna 2018 byla započata ve Vojenském technickém ústavu, konkrétně v divizi VTÚL a PVO, její realizace. Renovace byla ukončena v listopadu 2018 a letoun během ní získal fiktivní podobu vojenského transportního a výsadkového D-47, tak jak Dakoty sloužily na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století u Leteckého dopravního pluku našeho letectva. Nadále se s tímto vzácným strojem počítá jako s exponátem Leteckého muzea VHÚ, kde bude vystaven spolu s dalšími dopravními a transportními letouny ze sbírky VHÚ a dokladovat vývoj letounů své kategorie.

Stroje byly ve velkém zastoupeny u mnoha uživatelů a v době války se vyráběl také jako transportní mimo jiné s označením C-47 Skytrain. Do konce války bylo v USA vyrobeno 10 692 strojů. Ještě v roce 1998 bylo ve službě přes 400 letounů DC-3. Název “Dakota” letounu přidělila britská RAF když si objednala jejich vojenskou verzi. Sovětská vláda zakoupila na tento stroj licenci a výroba pod označením Li-2 se rozběhla v roce 1938. Během druhé světové války došlo k masovému zavádění Lisunovů k vojenskému letectvu. Letouny sloužily k přepravě osob i nákladu, padákovým výsadkům i k dalším úkolům. Bylo vyrobeno asi 2 000 kusů. Po skončení 2. světové války se používaly v Československu spolu s původními DC-3 i stroje sovětské výroby. Jejich uživateli byly Československé státní aerolinie i vojenské letectvo.

Uvidíme tedy v následující muzejní sezóně 2019, kde se budeme v rámci kbelského muzea s letounem potkat. Zatím bude nějaký čas pod širým nebem, ale poté by se měla umístit již „pod střechu“ některé z muzejních hal v blízké budoucnosti. A na závěr ještě zajímavost – náš letecký server již připravuje článek o právě renovované Dakotě, která prokazatelně u společnosti ČSA létala. Bohužel ta rovněž jako zmíněná  kbelská DC-3 již nikdy létat nebude…

Douglas DC-3A, e.č. D-21

Technické údaje:

Motory Pratt & Whitney R-1830-92 Twin Wasp

Rozpětí 28,95 m

Délka 19,63 m

Hmotnost prázdného letounu 7 480 kg

Vzletová hmotnost 11 430 kg

Maximální rychlost 318 km/h

Cestovní rychlost 260 km/h

Dostup 7 200 m

Dolet 2 400 km