V sobotu 30. dubna se otevřou brány Leteckého muzea Kbely do letošní, již 48. muzejní sezóny. Přinášíme vám praktické informace týkající se otevíracího dne. Poprvé bude veřejnosti předveden stíhací letoun MiG-29, ale zejména bude v ten den zahájen provoz i ve dvou zrekonstruovaných hangárech v areálu Stará Aerovka.

Letecké muzeum Kbely bude v sobotu 30. dubna při zahajovacím dni otevřeno od 10.00. Vstup do všech areálů Leteckého muzea Kbely je ZDARMA. Veřejnost zde uvidí premiéru nového přírůstku do sbírek VHÚ, letounu MiG-29. Bude také moci navštívit nově zrekonstruované hangáry číslo V a VI v areálu Staré Aerovky v Letňanech. V hangáru číslo VI, tedy starším z obou, pocházejícím ještě z 20. let 20. století, budou k vidění čtyři letouny firmy Aero: předválečný dvouplošník Aero A-18 a poválečná proudová letadla L-29 Delfín (ve verzi XL), L-39 Albatros (ve verzi X) a L-159 Alca. Ve větším a mladším hangáru č. V, který pochází ze čtyřicátých let, uvidí návštěvníci letadla Aero C-3A, trup letounu Aero C-3B, ale také proudové letouny MiG-15 Bis SB, MiG-21 MF, MiG-23 a BN, Su-7 BKL. Vystavena je i příď druhoválečného bombardovacího letadla Petljakov Pe-2.

Hangáry č. V a VI v areálu Stará Aerovka na letňanském letišti byly zrekonstruovány v rámci programu Kulturní dědictví a současné umění díky grantu z EHP a Norských fondů ve výši 22,8 miliónu Kč.

Praktické informace pro návštěvníky otevíracího dne

Areál Staré Aerovky je vzdálen zhruba 900 metrů od hlavního vchodu do kbelského leteckého muzea, jde se k němu z Mladoboleslavské ulice (hlavní ulice) ulicí Hůlkovou (je kolmá na Mladoboleslavskou) a vchod je v zatáčce ulice Hůlkova. Pokud chcete jít rovnou do areálu Staré Aerovky, je lepší při jízdě autobusem z Prahy vystoupit ve stanici Důstojnické domy, nikoli až v následující zastávce Letecké muzeum, která je přímo u hlavního vchodu do muzea.

POZOR! Důležité upozornění pro návštěvníky otevíracího dne v Leteckém muzeu Kbely dne 30. dubna týkající se dopravy! Na hlavní ulici Mladoboleslavské je omezen provoz a k Leteckému muzeu se dostanete automobilem jen objížďkou přes Letňany. Praktičtější je využít autobusy MHD, které oblast neobjíždějí a zastavují přímo u hlavní brány muzea.

V současnosti probíhají opravy hlavní silnice Mladoboleslavské vedoucí z Prahy směrem na Starou Boleslav, kterým se jezdí k Leteckému muzeu Kbely. Provoz pro osobní automobily je omezen:  jezdí se pouze směrem do Prahy – tedy nikoli směrem k Leteckému muzeu, provoz je zde řízen semafory. Autobusy MHD mají však  volný průjezd, s nimi se dostanete k muzeu bez problémů.

Pokud tedy pojedete do Kbel vlastním vozem, budete muset oblast objet přes Letňany a na parkoviště u vchodu do muzea dojet opačným směrem, tedy od Staré Boleslavi. Omezení jsou také při výjezdu od areálu Staré Aerovky, od něhož se nedostanete přímou jízdou ke kbelskému areálu Leteckého muzea, ale opět je nutné oblast objet přes Letňany.

Doporučujeme proto všem návštěvníkům využít spíše autobusy městské hromadné dopravy a pohybovat se mezi areálem Kbely a areálem Staré Aerovky pěšky. Autobusy jezdí z konečné stanice metra C Letňany.

HISTORIE FIRMY AERO A JEJÍCH VÝROBNÍCH HAL

První roky po vzniku samostatného Československa byly mimo jiné spjaty s bouřlivým rozvojem leteckého průmyslu. Výsadní postavení v této oblasti měla především Praha. Zejména v první polovině 20. let minulého století nové letecké závody doslova chrlily nové a nové prototypy dosahující světové úrovně. Toto období je neodmyslitelně spjato rovněž s rozvojem pražských letišť, na nichž probíhala výstavba rozsáhlých komplexů moderních hangárů.

Továrnu AERO založil Vladimír Kabeš 10. ledna 1919 (od r. 1921 AERO, továrna letadel Dr. Kabeš). Tato druhá nejstarší česká letecká továrna začínala v zadním traktu čisticí stanice v Bubenči opravami letadel z první světové války. Z těsných bubenečských prostor se firma záhy přestěhovala do dřevěných staveb v Holešovicích, které nejprve pronajala a pak koupila od německé opravny letadel Al-Ma.

Zásadní roli v budoucím vývoji firmy AERO sehrála zakázka na výrobu série licenčních cvičných dvojplošníků Brandenburg, kterých sestavila pod označením A-1 celkem 35 kusů. Tato zakázka umožnila, aby se firma mohla věnovat vývoji a konstruktérským pracím na vlastních prototypech. Prvním letadlem vlastní výroby se stal stíhací dvojplošník A-2. Uprostřed rozmachu závodu, v noci na 5. listopadu 1921 vypukl v továrně požár, který zničil truhlárnu, oddělení pro opravy automobilů a dílnu stavby prototypů. Některé provozovny závodu musely být následně pro nedostatek místa dislokovány do jiných částí Prahy.

Do tohoto historického období spadá rovněž výstavba prvních montážních hangárů firmy AERO v prostoru jihozápadní části letiště Praha – Kbely. Firma AERO zde v roce 1920 zbudovala první dřevěný montážní hangár o ploše 600 metrů čtverečních. Hangár v roce 1922 vyhořel, ale záhy byl obnoven. V roce 1923 následovala v bezprostředním sousedství výstavba prvního kovového montážního hangáru firmy AERO o ploše cca 1300 metrů čtverečních. V hangárech probíhala závěrečná kompletace letounů a právě zde byly zalétávány všechny významné typy strojů AERO.

Aerovka zažívala bouřlivý rozmach, který ji finančně posílil natolik, že si mohla v r. 1923 postavit uprostřed polí ve Vysočanech moderní tovární novostavbu. V té době měla přes 570 zaměstnanců a pod vedením šéfkonstruktéra Antonína Husníka vyráběla letouny Aero A-12 a později řadu letadel dopravních i vojenských. Továrna zaznamenala v konstrukci letadel několik čs. prvenství. Jako první postavila stíhačku, čistě dopravní kabinové letadlo i první dvoumotorový stroj. Po celou dobu své existence továrna vyráběla také leteckou výstroj a výzbroj a hlavní její neleteckou činností byla produkce známých automobilů téže značky.

Objekt Stará Aerovka

Dvojice výše uvedených montážních hangárů stála na kbelském letišti do konce třicátých let. V souvislosti s blížící se válkou a s ní spojeným nárůstem letecké výroby v Čechách bylo nutné zvětšit výrobní prostory a současně prodloužit vzletovou a přistávací dráhu kbelského letiště. Vznikl tak projekt na přemístění obou hangárů na blízké letňanské letiště a vybudování nového montážního areálu firmy AERO.

K realizaci projektu ale došlo až po okupaci. Reorganizační zásahy Němců spočívaly mj. i ve zrušení hangárů továrny AERO na letišti ve Kbelích, které musely ustoupit rozšíření letištní plochy. Nové prostory pro montáž, seřizování a zalétávání dostala továrna na východním okraji letňanského letiště. Poslední vzlet 30. září 1940 znamenal konec činnosti továrny AERO na kbelském letišti. Hangáry byly přemístěny na nové místo, na jižní stranu letňanského letiště a současně proběhla dostavba dalších hangárů, budov a střelnice. Areál montážních hangárů firmy AERO – Dr. Kabeš na letňanském letišti byl vybudován počátkem 40. let minulého století.

Letňanské letiště bylo v té době středem leteckého průmyslu českého regionu a využívaly jej všechny letecké továrny v jeho okolí zejména LETOV, AERO a AVIA a následně ČKD PRAGA, které jej přímo obklopovaly. Všechny uvedené továrny v této oblasti vyráběly letadla sportovní, průzkumná, cvičná, stíhací a bombardovací řádově v tisícikusových sériích. U firmy AERO byl v těchto letech dominantním montovaným typem Fw 189 a od roku 1942 Siebel 204 D. V regionu bylo v letectví zaměstnáno několik desítek tisíc lidí. Prvovýrobní montáž letadel skončila v hangárech Staré Aerovky de facto zprovozněním nových montážních hangárů AERO ve Vodochodech v roce 1953. Posledním montovaným typem ve Staré Aerovce bylo Aero 45, jehož výroba přešla do podniku LET Kunovice.

Po znárodnění se Stará Aerovka dostala pod správu státního podniku LETOV a od roku 1954, kdy proběhla velká restrukturalizace československého leteckého průmyslu, byla Stará Aerovka převedena pod podnik Letecké opravny Kbely. V té době hangáry sloužily zejména pro demontáž a opravy vojenských letounů, jimž dominovaly zejména různé typy stíhacích MiGů. V 80. letech minulého století byla v hangárech montována vojenská pozemní technika pro zabezpečení provozu na vojenských letištích. Tyto aktivity skončily s rokem 1989. Od devadesátých let přišla již jen devastace hangárů, které se podařilo zabránit až s obnovením kontroly státního podniku LOM Praha nad celým areálem. Tuto změnu poměrů se pak podařilo “korunovat” generální opravou prvních dvou hangárů.

Areál Staré Aerovky, jehož součástí jsou i první dva hangáry firmy AERO z počátku 20. let minulého století, se dochoval do současné doby ve vzácné celistvosti, kterou lze doložit mimo jiné porovnáním snímků amerických průzkumných letadel se současnými leteckými fotografiemi. Kromě prvního kovového hangáru (dnes hangár č. III) a prvního dřevěného hangáru (dnes hangár č. VI) se zde nachází komplex hangárů zbudovaných počátkem 40. let. Areál Staré Aerovky představuje unikátní komplex prezentující architekturu spojenou jak s počátky československého letectví, tak s rozvojem letecké techniky v průběhu druhé světové války.