Stíhací letoun MiG-29 byl tím nejlepším, co měla někdejší Československá lidová armáda ve sféře letecké techniky k dispozici. Část „devětadvacítek“ zdědilo Slovensko, v Armádě České republiky sloužily jen krátce; v roce 1995 směřovaly do Polska. Vojenský historický ústav Praha nyní získal unikátní exemplář někdejšího československého MiGu-29 do svých sbírek.

Po dvou desítkách let opět dosedl MiG-29 s imatrikulačním číslem 8003 na českou letištní plochu, konkrétně u Leteckého muzea Kbely. Nepřiletěl ovšem vzduchem, byl sem dopraven na přepravních kamiónech po dálnici D1 ze Slovenska. Exemplář MiGu-29 získal Vojenský historický ústav Praha výměnou na základě dohody z roku 2013. Slovenská strana z České republiky získala ze sbírek VHÚ rovněž sovětský letoun, a to bombardér Il-28 z konce 50. let 20. století.

„Je to pro Vojenský historický ústav Praha skutečně mimořádný okamžik a mimořádný zisk,“ říká ředitel VHÚ, plukovník Aleš Knížek. „V našich sbírkách máme širokou paletu stíhacích letadel MiG, které sloužily v československé armádě. Od legendárního stroje MiG-15, přes MiG-17, MiG-19 až po početný soubor slavných stíhaček MiG-21. Disponujeme také několika variantami letadla MiG-23. Stále nám ale chyběl ten poslední dílek celé řady, tedy MiG-29. Nyní ho máme a tím je celý soubor již kompletní. Je to skutečně mimořádná sbírková kolekce, která reprezentuje celé půlstoletí nejen z hlediska historie naší armády, ale i z hlediska konstrukčního, tedy vývoje letecké vojenské techniky ve 20. století.“

Na usednutí letounu na české vojenské letiště a jeho umístění do hangáru Leteckého muzea Kbely se přišel podívat i velitel vzdušných sil Armády České republiky, brigádní generál Libor Štefánik. K návratu letounu do České republiky říká: „Ve své době byly letouny MiG-29 to nejlepší, co bylo k dispozici a pro každého pilota to byla výjimečná příležitost s nimi létat. Já jsem vyrostl ještě na MiG-21, byl jsem v začátcích, na dvacet devítky tehdy přecházeli ti nejzkušenější piloti. Je to určitě skvělá věc, že se podařilo tento stroj opět dopravit do České republiky, že se s ním veřejnost bude moci opět po letech setkat.“

Stíhací nadzvukové letouny MiG-29 byly vyvinuty v 70. letech 20. století, do výzbroje sovětské armády se dostaly v roce 1983. V dubnu 1989 obdržela první letoun i tehdejší ČSLA; přistál tehdy na letecké základně v Žatci. Dvě desítky letadel se po rozpadu Československa ocitly v poměru 1:1 v obou republikách. Slovensko si letouny ponechalo a jejich celkový počet dosáhl posléze opět dvou desítek. Deset modernizovaných verzí MiG-29 tvoří i nadále základ slovenských vzdušných sil. Naopak česká armáda letouny používala jen krátce, v roce 1994 byly vyřazeny ze služby a v roce 1995 bylo všech deset letadel MiG-29 vyměněno s Polskem za vrtulníky Sokol určené pro záchrannou službu.

Konkrétní letoun s imatrikulačním číslem 8003, který získal Vojenský historický ústav Praha ze Slovenska, je pro českou stranu cenný i tím, že kdysi sloužil na českém letišti v Žatci, resp. ve vojenském útvaru 1610. Následně působil ve VÚ 4977 ve slovenském Sliači.

Jedná se o typ MiG-29A s výrobním číslem 2960526380. Letoun pochází z konstrukční kanceláře OKB Mikojan-Gurjevič a vyrobní linku opustil 14. června 1989 v moskevském závodě Znamja truda. Továrenské označení letadla je Izdelije 9.12A. Kódové označení v ČSLA bylo 1481, v kódu NATO Fulcrum A.

Letoun – přepadový stíhač během svého aktivního života absolvoval celkem 422 startů a nalétal přes 237 letových hodin v Žatci a ve Sliači. Po dvaceti letech provozu však byla jeho technická životnost vyčerpána, a proto byl letoun v roce 2010 vyřazen z provozu v ozbrojených silách Slovenské republiky.

Letoun je stále v celkově dobrém stavu. Barevný nátěr letadla (kamufláž) je z vrchu a po stranách tvořený nepravidelnými polemi tmavě hnědé a khaki zelené barvy, ze spodku je stroj nastříkán šedivou barvou. Výsostné znaky (slovenské) a kamufláž jsou nicméně vlivem počasí mírně vybledlé. Kabina letadla má namontovanou vystřelovací sedačku a je také v dobrém stavu.

Letoun byl dopraven ze Slovenska částečně rozebraný, odmontovány byly křídla, zadní křidélka, ocasní plochy a také kryt přední části letounu. Z transportních automobilů byl trup letounu a jeho části sneseny pomocí jeřábu na plochu před hangárem Leteckého muzera Kbely a posléze bylo letadlo do hangáru již po vlastní ose vtaženo pomocí traktoru. Křídla i křidélka budou na letoun namontovány v blízké době.

Popis:

Letadlo MiG-29 je samonosný celokovový jednomístný hornoplošník, s šípovým křídlem vybíhajícím do předkřídla, s trupem tvořeným vztlakovým tělesem podílejícím se na vytváření vztlaku cca 40%, s plovoucím šípovým stabilizátorem, s dvojitými šípovými svislými ocasními plochami. Při konstrukci letadla byly v převážné míře využity klasické lehké kovy a jejich slitiny. V částech, které jsou vystaveny zvýšenému namáhání, je použit titan a ocel. Částečně jsou na letounu použité i uhlíkové kompozity a sendvičové konstrukce. Kryt rádiolokátoru a kryty antén jsou vyrobeny zo sklolaminátu. Do motorových gondol v spodní části trupu jsou vestavěny dva letecké turbokompresorové motory Klimov RD-33 s malým obtokovým poměrem, se čtyřstupňovým dmychadlem a devítistupňovým axiálním vysokotlakým kompresorem.

Od roku 1982 bylo vyrobeno přes 1 600 kusů letounů MiG-29, a to v mnoha variantách (A, UB, s, m, KVP, K atd.) Modernizovaná a v současnosti připravovaná verze letounu nese označení MiG-35.

Letadla MiG-29A jsou určena především k ničení vzdušných cílů a k vybojování nadvlády v pásmu bojové fronty a blízkého okolí za všech povětrnostních podmínek; jsou určena i k pro vedení vzdušného průzkumu. Při přímé viditelnosti cíle disponují letouny možností útoku proti pozemním cílům nepřítele s bombovou, neřízenou raketovou a kanónovou výzbrojí.

TECHNICKÉ ÚDAJE

Posádka: 1

Délka: 17,37 m

Rozpětí: 11,4 m

Výška: 4,73 m

Plocha křídel: 38,1 m2

Hmotnost (prázdný): 10 900 kg

Hmotnost (naložen): 15 240 kg

Maximální vzletová hmotnost: 18 480 kg

Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Klimov RD-33K, s přídavným spalováním, každý o tahu 49,4 kN / 86,4 kN (maximálně)

VÝKONY

Maximální rychlost: 2 445 km/h (Mach 2,3) ve velké výšce

Akční rádius: 700 km

Přeletový dolet: 2 100 km

Dostup: 17 000 m

Stoupavost: 330 m/s

VÝZBROJ

1x 30 mm kanón GŠ-30-1 se 150 náboji.

Do 3 500 kg výzbroje – na třech závěsnících pod každým křídlem lze umístit nejrůznější varianty řízených střel vzduch–vzduch, stejně jako několik laserem naváděných raket vzduch–zem nebo konvenčních bomb. Verze dodávané zemím bývalé Varšavské smlouvy byly přizpůsobené nést i atomové zbraně.