Začátkem třicátých let 20. století Ministerstvo národní obrany pohlíželo na dění v sousedním Německu s rostoucí obavou. Vypsalo proto soutěž na nové stíhací letouny, kterými by byly v budoucnu vyzbrojeny naše letecké stíhací pluky. Inženýr Šmolík se do soutěže přihlásil s dvouplošníkem Š-31 (během vývoje přeznačeném na Š-131 a následně Š-231). Opět se jednalo o stroj s kovovou kostrou draku a potahem v kombinaci plátna a duralových plechů. Pohon obstarával britský hvězdicový motor Bristol Mercury. I když v soutěži uspěla konkurenční Avia, MNO v Letově objednalo 22 stíhaček Š-231. Výroba však postupovala neuvěřitelně pomalu, takže když byly v roce 1936 první stíhací šmolíky předávány československé armádě byly už zastaralé. Po krátké službě u stíhacích leteckých útvarů byly staženy ze služby a nabídnuty k odprodeji. Projevila o ně zájem republikánská španělská vláda. Do Španělska se dostaly oklikou přes Estonsko. Patří k zajímavostem, že tyto československé stíhačky bojovaly během španělské občanské války na obou stranách fronty. Tedy v republikánském i v nacionalistickém letectvu.

Prototyp stíhačky Letov Š-231 před jednou z výrobních hal Letova v pražských Letňanech