Určitě jste ten pocit sami zažili: po příchodu na snad jakékoliv velké letiště s mezinárodním provozem máte vcelku oprávněný pocit jakési uniformity. Kolem se to hemží letouny Airbus, Boeing, Embraer a jen sem tam je provoz zpestřen méně známými typy. Kde jsou ty časy, kdy se už na dálku podle siluety na obloze dal poznat typ přilétajícího letounu! Dnes je vše až nápadně podobné …

A možná právě z tohoto důvodu bude lákavým zpestřením letošní Aviatické pouti v Pardubicích velmi neobvyklý letoun a to jak svou nezaměnitelnou siluetou, tak i historií. Jde o jednomotorový turbovrtulový stroj typu EKW C-3605. Stříbrný letoun, s poněkud záhadným typovým označením EFW C-3605, všem blíže představí Jan Rudzinskyj z organizačního štábu. „Svými proporcemi zaujme dvoumístný letoun C-3605 jistě každého. K jeho výjimečnosti jistě přispívá štíhlý trup s délkou téměř třináct metrů zakončený neobvyklou trojitou svislou ocasní plochou. Historie těchto letadel je vskutku zajímavá. Původní provedení ještě s pístovým motorem vzniklo v neutrálním Švýcarsku na samém sklonku třicátých let jako průzkumný a lehký bitevní letoun. Po roce 1945 byly některé stroje upraveny pro vlek vzdušných terčů používaných při výcviku střelby z letadel i zbraní protiletadlového dělostřelectva. V polovině šedesátých let však byly již jejich motory zastaralé a mnoho let se nevyráběly. Navíc i výkony vlečného stroje neodpovídaly požadavkům doby. Proto bylo rozhodnuto přestavět čtyřicet čtyři kusů na pohon moderním turbovrtulovým motorem. Jeho nižší hmotnost si však vyžádala zastavět ho výrazně více vpřed než těžší pístový motor, tak vznikl tento neobvyklý, štíhlý trup. V podobě vlečných strojů pak letouny C-3605 létaly až do roku 1985, kdy byly z výzbroje vyřazeny. Několik strojů pak zakoupili soukromí provozovatelé, kteří s nimi létají po leteckých dnech. Jeden z nich zavítá ve dnech 2. a 3. června i na letošní Aviatickou pouť. Nebude to sice pardubická premiéra toho typu, neboť jiný exemplář se na AP představil před osmnácti léty, ale určitě to bude velmi pěkné předvedení, doplněné pozemní bojovou ukázkou fiktivního válečného střetnutí.“

Letounů tohoto typu se samozřejmě zachovalo více, ale ty nejsou letuschopné a v lepším případě jsou vystaveny po celkové renovaci v různých muzejních expozicích. V těch horších případech jsou uloženy v depozitářích a někdy i soukromých sbírkách, kdy osud některých z nich je do budoucna nejistý. Proto můžeme být vděčni za dvojici stále letuschopných letounů tohoto typu, oba jsou v soukromém vlastnictví.  Jak napoví tvary letounu, konstruktéři se bezpochyby inspirovali druhoválečným typem Messerschmitt Bf-109. Původně byly letouny vybaveny leteckými pístovými motory Hispano Suiza, ale jak už bylo řečeno výše, jejich výkon nebyl nejlepší a také se neustále zhoršovala dostupnost náhradních dílů. Pro přestavbu byl nakonec vybrán nový moderní turbovrtulový motor Lycoming T53-L7 s výkonem 820 kW, což bohatě stačilo i pro vlekání terčů. Jenže nová pohonná jednotka byla opravdu podstatně lehčí než původní pístový motor, proto se musel trup letounu „natáhnout“ o 1,82 metru. Navíc pro zachování stability letu dostal tento typ ještě třetí směrový stabilizátor. To vše z něj dělá unikátní typ, navíc na obloze velmi dobře rozeznatelný i na větší vzdálenost.

Maximální vzletová hmotnost letounu je 3716 kg a dolet je max. 980 kilometrů. Letouny dostaly od výrobce dále třílistou vrtuli Hamilton Standard 53C51. A pro pány piloty ještě jeden zajímavý údaj: pádová rychlost je pouhých 98 km/hod. při plně vysunutých vztlakových klapkách. Před lety jsem měl možnost hovořit s jedním z pilotů těchto strojů a jak mi sám potvrdil, je to dost „přemotorované“ éro s velmi dobrými letovými vlastnostmi. A tak už nyní se můžeme těšit na jeho předvedení na letošní Aviatické pouti v Pardubicích se švýcarskými výsostnými znaky.