V rámci představení, které návštěvníkům Aviatické pouti 2013 připomene Ostravskou operaci, vystoupí také dvojice letounů Jakovlev Jak-3. Jedná se v obou případech o repliky sovětských stíhaček, nově vyrobené v rámci série replik v devadesátých letech, kdy hlavním rozdílem proti původním strojům jsou nepůvodní motory, v tomto případě americké Allisony.
Letoun Jak-3 byl úspěšným pokračováním typu Jak-1 z konstrukční kanceláře Alexandra Sergejeviče Jakovleva. K prvnímu bojovému nasazení došlo v době bitvy u Kurska, kde svou obratností i výkony v malých výškách Jaky převyšovaly stroje protivníka. Sériové stroje však přicházely k jednotkám až na jaře 1944. Za významné ocenění kvalit Jaků 3 lze považovat skutečnost, že si jej do výzbroje vybrali příslušníci slavné francouzské stíhací eskadrily Normandie-Niemen, bojující po boku ruských spojenců na východní frontě. Naproti tomu letci 1. československého stíhacího pluku v SSSR měli v rukách jiný úchvatný letoun- Lavočkin La-5, který společně s Jaky tvořil základ stíhacího letectva Rudé armády v letech 1944-45.
K velké lítosti patriotů naší letecké historie, i historie bojů na ruské frontě obecně, se žádný z Lavočkinů 5 nedochoval v letuschopném stavu a proto si mohou návštěvníci Aviatické pouti pouze projektovat hrdinství čsl. pilotů do kokpitů Jaků 3, které v konečném důsledku plnily stejné úkoly jako naši na Lavočkinech: získání vzdušné převahy, stíhání letadel nepřítele, ochrana vlastních bitevníků a bombardérů, letecký průzkum a útoky na pozemní cíle.

Připomenutí československých letců na východní frontě

Dne 3. května 1944 vznikla na území Sovětského svazu 128. československá stíhací peruť, která byla 3. června po doplnění přejmenována na 1. československý stíhací letecký pluk v SSSR. Jeho vytvoření předcházela dlouhá řada jednání mezi londýnským ministerstvem obrany a členy vojenské mise v SSSR. Piloti, nacházející se na území Sovětského svazu počátkem Velké vlastenecké války, byli postupně v letech 1941 – 1942 přesunováni do Velké Británie k jednotkám RAF. Teprve až koncem roku 1943 byla uzavřena jednání o vzniku československé letecké jednotky. Počátkem roku 1944 bylo přepraveno 21 čs. letců z Anglie do Sovětského svazu, kde začal jejich výcvik na letadlech Lavočkin La-5. V létě byli již letci vycvičeni a připraveni k odeslání na frontu. Letecký pluk byl po stránce vojenské a kázeňské podřízen 1. čs. armádnímu sboru, po stránce taktické a operační spadal pod pravomoc sovětského leteckého svazku.
Již v průběhu Slovenského národního povstání přeletěla do Sovětského svazu skupina 108 slovenských letců, k nimž se postupně přidávali další slovenští piloti z kombinované letky, kde již chyběla letadla a piloti kteří buď přeběhli, nebo byli odtransportováni ze Slovenska dopravními letadly. Sovětské velení dalo souhlas k vytvoření dalších dvou leteckých pluků – 2. čs. stíhacího a 3. čs. bitevního. Z těchto tří jednotek vznikla 1. čs. smíšená divize, jejímž velením byl pověřen pplk. L. Budín. Čs. letci byli vyzbrojeni stíhacími letadly La-5 a La-7, bitevními letadly Il-2 Šturmovik, střemhlavými bombardéry Pe-2 a kurýrními Polikarpovy Po-2.
Dne 14. dubna 1945 proběhla první bojová akce, kdy úspěšně zaútočily dvě skupiny bitevníků podporované stíhači na vojenské cíle nepřítele nedaleko vesnice Olzy. Čs. letci útočili na bojovou techniku, pevnůstky, palebná postavení, velitelská stanoviště, dopravní prostředky a shromaždiště tanků nepřítele, podporovali a chránili pozemní vojska, útočili na komunikace, prováděli letecký průzkum. Divize provedla od 14. dubna do 9. května 1945 567 bojových vzletů v trvání 515 operačních hodin. Zničila desítky aut, tanků, obrněných vozidel, povozů, železničních vagónů a velké množství živé síly nepřítele. Dne 9. května 1945 přistály dva bombardéry 1. čs. smíšené letecké divize na letišti v Kbelích, což byl symbolický příspěvek Pražskému povstání. 10. května se čs. letadla přesunula z Polska na polní letiště v Albrechtičkách u Ostravy, dne 14. května přistály první letouny na letištích v Kbelích a Letňanech.