V uplynulém víkendu 3. a 4. června proběhl na pardubickém letišti další ročník Aviatické pouti. Počasí v sobotu přálo a naštěstí se neopakovala loňská bouřka, která zahnala mnohé z plochy do hangárů. Naopak, po celý den svítilo slunce a tak se již od rána letiště plnilo leteckými nadšenci včetně těch zahraničních. Předně patří dík pořadatelům, jelikož i přes neúčast letounu Lockheed Constellation se jim podařilo sehnat neméně legendární Douglas DC-6B ze stáje Red Bull. I oni měli technický problém a tak nepřiletěl jejich F4U-4 Corsair, toho „uzemnila“ závada před odletem ze Salzburgu.

Samotný začátek patřil ženám – pilotkám. Tak nějak už jsme si zvykli vídat naše ženy za řízením třeba i dopravních letounů, ale u těch historických tomu zatím v naší zemi moc nebylo. Samotný letový program byl jako dříve po oba dny stejný a právě jeho začátek patřil dvojici žen. Jako první se představila Monika Bezděková s krásným dvoumotorovým letounem Beech C-45H Expeditor. Nádherný stroj v blyštivém kabátě jen podtrhoval jeho eleganci a paní Monika ukázala, že jej má pevně v rukou. Předvedla pěknou dynamickou ukázku, co vše je možné s letounem provádět, samozřejmě s ohledem na jeho možnosti i stáří konstrukce. I když nejde o akrobatický speciál, výrazná silueta letounu se dvěma směrovkami se prostě neokouká. Pomyslnou dámskou štafetu poté převzala jiná žena, tentokrát pilotka žlutého dvouplošníku Boeing Stearman vyrobeného již v roce 1943. Stroj i dáma jsou z plzeňského sdružení Classic Trainers a doma na letišti v Líních sdílí hangár s dalšími leteckými skvosty, o některých si ještě řekneme více. Paní Olga protahovala žlutý stroj po obloze mistrně, ostatně po přistání jí tleskala jednak řada mužských kolegů, ale i mnoho diváků.

Dalším bodem programu byl společný průlet letounů i vrtulníků místního Centra letového výcviku (CLV). V první skupině před diváky defilovala skupina vedená L-410 Turboletem, kterému po stranách dělala společnost čtveřice cvičných Zlínů Z-142. Druhou skupinu tvořily dnes již málo vídané legendární Milovy vrtulníky Mi-2 a s nimi uprostřed letěl těžký dvoumotorový vrtulník Mil Mi-17 také z CLV. Takovou skupinu na našem nebi dlouho vídat nebudeme, jelikož stroje Mi-2 budou již brzy dosluhovat. Třetí skupina sestávala z trojice L-39C Albratros, i oni patří do stejné „stáje“ CLV. Pak už jsme se vrátili v čase, neboť přišla řada na letouny vonící dřevem a lakovaným plátnem. Známý anglický zkušební pilot Dan Griffith neodolal a přeškolil se krátce před Aviatickou poutí na repliku letounu Blériot XI, se kterou velmi pěkně létal před zraky všech diváků i fotografů. Zajímaly by mne jeho pocity, létal vše od Spitfire, mnoha proudových stíhacích letounů až po Airbus A380. Pan pilot ukázal, jak i s takovým letounkem z dob dřevních opravdu létat umí. V luftu jej vystřídal další zkušený pilot a to Richard Santus se stejně legendárním typem nedávno přivezeným ze zahraničí – De Havilland Tiger Moth ve zbarvení RAF. Na těchto strojích létalo ve výcviku i mnoho našich pilotů. Richard Santus s ním ale předváděl takovou akrobacii, že snad zatáčky točil na pětníku a na zádech byl s letounem jako doma. Tohle jsem neviděl ani v Anglii a to už je co říct!

Když jsem před delší dobou psal o letounu Stinson Reliant létajícím u firmy Baťa ve třicátých letech, ani by mne nenapadlo, že se brzy objeví na našem nebi. A ejhle, z Líní jeden takový přiletěl s pilotem Jirkou Horákem a ten jej protahoval po obloze, jako by to byla mašina vonící novotou. Letoun verze AT 19B/ Reliant Mk.III s registrací N817FK je opravdovou ozdobou líňské letky a přítomní fotografové si málem krky ukroutili, jen aby jej vyfotili během jeho vystoupení. Hned, co dozněl brumlavý motor Stinsona, vzduch prořízl typický zvuk hned čtveřice podobných motorů a další letošní klenot Aviatické pouti stoupal k nebi – Douglas DC-6B z letky Red Bull. Co říci ? Neskutečný zážitek pokaždé, když máte možnost takovou mašinu vidět i slyšet. Díky týmu ze Salzburgu (do Pardubic to byla hodinka letu) tak nahradili ohlášený Constellation, který zřejmě díky vážným technickým problémům až do konce letošní sezóny asi létat nebude. Záskok to byl grandiózní: posádka z letounu mačkala co se jen dalo, převalovali těžkou mašinu přes křídlo, jako by šlo o malý jednomotorák a bylo znát, že mají s tímto strojem mnoho nalétáno. Douglasův DC-6 psal dějiny letecké dopravy, ale kdo si vzpomene, že v zahraničí s ním létali hned dva naši krajané? I o nich časem napíšeme. Dé cé šestka původně létala v bývalé Jugoslávii pro maršála a prezidenta Josipa Broze Tita, ovšem díky náročné rekonstrukci je eroplán snad v lepšímm stavu, než v jakém jej v USA vyrobili. P-51D Mustang! Jméno pro stíhacího plnokrevníka, který uměl Luftwaffe pořádně nakopat zadky a pro mnoho německých pilotů byla jeho silueta tím posledním, co v životě zahlédli … Letoun ze stáje nádherných letadel z Mnichova Hradiště předvedl pěknou ukázku, i když někteří fotografové si stěžovali, jak jej měli k sobě hlavně břichem. Podle mne se fotit dal, ale hlavně za plotem, neb my všichni ostatní jsme byli v protisvětle, ale tomu tak je vždycky na této akci.

Následoval další klenot v programu: dvojice Harvardů v barvách Jihoafrického vojenského letectva. Letouny netřeba představovat, i na nich létala řada našich krajanů. Jeden z nich už delší dobu létá z Líní, zatímco ten druhý obohatil sbírku historických letounů na letišti Točná. A jak jsem mohl hovořit před časem se svým kamarádem a pilotem Harvardu Milanem Vacíkem, je to úžasná i když trochu těžší mašina, se kterou se velmi dobře létá. Nicméně krásně slétanou dvojici kterou v Pardubicích Jiří Horák a Radim Vojta předvedli, tedy let „křídlo na křídlo“ za doprovodu zvuku dvojice klasických hvězdicových motorů a s obraty, za které by se nemusel stydět ani kdekterý akrobatický speciál, dokazují, že v rukou zkušených pilotů výsledek stojí za to. Jistě, jde především o letoun pro výcvik, ale na stranu druhou patří ke klasice létání a je jen dobře, že nám oba piloti předvedli dynamickou ukázku s dnes již typickým bílým kouřem v luftu. Dan Griffith přesedl do svého Spitfire a opět jej bylo na obloze plno. Známý stíhací letoun se prostě neokouká, Dan jej předvedl jako vždy na hraně možného. Uměl bych si jej přestavit, jak po boku našich krajanů létá u RAF, aby svoji vlast ochránil před německým agresorem. Spit předváděl slušné akrobatické kousky a podle ohlasu diváků i jeho vystoupení se jim moc líbilo.

Akrobatická skupina Flying Bulls létá již nějakou dobu na speciálech XA-42 moderní konstrukce. Letos v Pardubicích předvedla pozměněnou sestavu a byl to jeden z vrcholů celé Aviatické pouti. Piloti létají křídlo na křídlo, figury plynule navazují a je znát, že máme co do činění s mistry ve svém oboru. Léta patří k absolutní světové špičce ve skupinové akrobacii a jejich sestava to jen potvrdila včetně bravurně zaletěné „motanice“ (Apache Roll). Mezi fotografy jsme si hned vzpomněli na legendu starých Flying Bulls – nedávno zesnulého Jirku Sallera, právě tohle číslo bývalo jeho „majstrštykem“. Trefná byla poznámka jednoho přítomného novináře: „Tohle Číňané neokopírují, na to nemají a mít nebudou!“ Krátce poté se hřměním ohlásila asi nejrychlejší letová ukázka: z nedaleké základny taktického letectva v Čáslavi dorazila dvojice letounů Jas 39C Gripen, aby divákům dokázala, že i s nadzvukovým stíhacím strojem lze provést akrobatické obraty. Jejich vystoupení rovněž provázel potlesk a nedá mi to nevzpomenout, jaké to bývalo před mnoha lety, když se létalo na ruských strojích, které jen s obtížemi naši technici udržovali v letuschopném stavu, nálet pilotů byl hrozivě nízký … Dnes je tomu zcela jinak a to je dobře. Na obloze pomyslnou štafetu převzala dvojice strojů L-159 Alca, v jejich podání jsme viděli útok na pozemní cíl včetně působivých pyrotechnických efektů. Piloti předvedli své umění dokonale, bohužel pyrotechnika také, což odnesla tráva v okolí. Chvíli poté byl nutný zásah hasičů a program letového dne musel být skoro na hodinu přerušen.

To se ovšem může stát i při nejlepší vůli a díky hasičům se pak mohlo pokračovat. Přiletěl a později odletěl (mimo program AP) letoun Saab SF-340A polského leteckého dopravce Sprint Air. Letadlo do Pardubic v cargo provedení již delší dobu létá a bylo tak vítaným zpestřením pro všechny, na odletu piloti zamávali křídly na rozloučenou. Letový program pokračoval velmi efektní předvedením vrtulníku Mil Mi-24V (Mi-35) v krásném „kabátě“ Alien Tiger, jejímž autorem je Jan Rükr a v hangáru LOM Praha byl takto nastříkán v únoru až květnu 2016. Inspirace pro ztvárnění motivu vrtulníku vychází ze stylu biomechanický surrealismus, jehož tvůrcem byl švýcarský malíř a sochař H. R. Giger, který se podepsal pod filmovou podobu Vetřelce. Červené dýmovnice jen podtrhly ostré bojové obraty a páni piloti s domovem v Náměšti nad Oslavou se uvedli v tom nejlepším světle. Další návštěvou z Čáslavi bylo sólo Gripen a ten ukázal, co vše je možné i s moderním stíhacím letounem zalétnout. Špunty do uší se skoro hodily, jelikož s přídavným spalováním letoun nepůsobí zrovna jako vánek v korunách lip … Vcelku by mne zajímal názor posádky jednoho relativně nízko letícího letounu Boeing 767-300 nad Pardubicemi. Když Gripen strmě stoupal, museli jej vidět jako na dlani! Již zmíněný Red Bull se postaral o další vystoupení a to značně různorodé skupiny letadel. V první vlně odstartoval B-25 Mitchell doprovázený proudovým Alpha Jetem a N.A. T-28B Trojanem ve zvláštní téměř „erární“ zeleni s černými doplňky. Jako druhý tým akrobatická skupina Flying Bulls . V jednu chvíli tak mohli diváci vidět na nebi téměř celou jejich „firemní letku“, ta byla zřejmě nejen v ČR unikátem, však se také fotografové činili, aby si celou skupinu zvěčnili. Jednotlivé stroje z první vlny se pak ještě předvedli samostatně a velmi působivě. Ostatně B-25 Mitchell se neokouká, i když k nám létá řadu let. Sovětskou frontovou scénu následně zastupovala trojice zajímavých letadel: Jak-3, Jak-9 a Jak-11. I jejich piloti umí a tak i pro ně patřil divácký potlesk, letouny s rudými hvězdami nebývají na našem nebi každý den.

A byl tu další z vrcholů celého dne: šestice letounů L-39C Albatros Breitling Jet Teamu ovládla oblohu a jejich profesionální umění mnohým bralo dech. Formace létala s křídly snad metr až dva od sebe, figury byly bezchybně zalétnuty a je znát, že jde o světovou akrobatickou extratřídu. Létají rovněž na našich letounech, což také potěší. Jejich dynamické vystoupení bylo parádní, jen fotografy nepotěšil bílý kouř, přes který nelze moc dobře fotit. Bohužel, díky časovému skluzu nedošlo na všechna čísla programu. Navíc jsem musel z Pardubic odjet o trochu dříve a tak na rozloučenou jsem zaznamenal už jen efektně létající dvomotorové Bronco s francouzskou registrací. Při odchodu jsem vyslechl i názor pár diváků, že prý letos v Pardubicích nebylo skoro na co koukat. Tito pánové si akci asi spletli s Fairfordem či Air Power v rakouském Zeltwegu! Jenže rozpočet takových velikých leteckých dnů je někde zcela jinde a třeba účast letounu DC-6 nebo Breitling Jet Teamu také nebyla z nejlevnějších … I tak patřila letošní Aviatické pouť k vrcholům českých leteckých dnů, děkujeme tedy za vše pořadatelům a těšíme si již na další ročník této povedené a diváky hojně vyhledávané akce. Za rok v Pardubicích na shledanou a… možná přiletí i ten krásný Lockheed Constellation ze „stáje“ Breitling.