Bývalá Dakota OK-XDM ČSA je nyní ve Francii

Přidáno: 03. Duben 2017Autor: Lubor Obendrauf

Nejdříve vysvětlení: nebudeme psát o letounu, který byl ještě nedávno vystaven na ruzyňském letišti a pak byl převezen zpět do kbelského leteckého muzea. Podíváme se na osud té opravdu původní Dakoty OK-XDM létající více jak 10 let u tehdejších Československých aerolinií. Stačilo málo a skončila na jihu Evropy ve šrotu. A údajně byla ZDARMA nabízena jen za odvoz i řadě našich muzejních institucí, prý ovšem nebyl zájem …

Letoun byl vyroben u firmy Douglas v Long Beach v Kalifornii jako C-47-A-80-DL s výrobním číslem 19539 dne 29.1.1944. Americké letectvo (8th US Army Air Force) jej převzalo 29.1. ve stejném roce se „seriálovým“ číslem 43-15073. Dne 2.5.1944 se již stroj nacházel ve stavu 95th Troop Carrier Squadron v anglickém Exeteru. Svou posádkou byl letoun „pokřtěn“ jako The Snafu Special a tento nápis byl umístěn bílým písmem na přídi Dakoty, jak tehdy bývalo zvykem. Název SNAFU byl ve své podstatě nenápadnou zkratkou právě ne moc slušného rčení – Situation Normal: All Fucked Up, což je velmi volně přeloženo: normální situace – všechno jde do háje… Letoun létal během války s parašutisty, různým nákladem shazovaným na padácích, ale také tahal do vzduchu vojenské transportní kluzáky.

Dakota v Mervillev roce 2009, foto Miroslav Jindra

Nás ale pochopitelně zajímá jeho historie u ČSA. Tehdy aerolinky kupovaly z válečných přebytků Dakoty z Německa a to byl případ i našeho stroje. Po nezbytných formalitách přelétl ještě v původních vojenských barvách dne 12.7.1946 z německého Hanau do Prahy a později mu byla přidělena registrace OK-XDM. Pro zajímavost, ceny olétaných Dakot se pohybovaly dle jejich technického stavu kolem cca 2.300.000,- tehdejších československých korun. Tato letadla pro provoz u ČSA upravoval závod Avia v Čakovicích, tehdy se ale fabrika jmenovala Automobilové závody n.p. a spadala pod ústředí KOVO. Letouny přelétávali mimo jiné i bývalí piloti britské RAF, např. Václav Korda, Eduard Prchal a řada dalších. První tři letouny z Hanau ale přeletěly ještě americké posádky. Čakovická Avia pracovala tehdy velmi rychle, první Dakotu měli přestavěnou pro civilní provoz za pouhých deset dnů! I naše OK-XDM začala sloužit u ČSA od 15.2.1948 až létala zde až do 28.6.1958 . V tehdejší době Dakoty létaly jak na tuzemských linkách, tak i do zahraničí. Námi sledovaný letoun spolehlivě sloužil bez větších problémů a jeho další osud byl zpečetěn dohodnutým prodejem do zahraničí. Poslední let na lince ČSA tato Dakota provedla dne 26.6. z Bratislavy s odletem ve 23:26, aby v Praze přistála v 0:32 hodin 27.6.1958. Smutná linka připadla na dvojici pilotů Kuboviče a Kubrychta. Už dříve bylo jasné, že provoz všech Dakot bude komplikovat embargo na nákup náhradních dílů. Ovšem „stranické hlavy“ měly i zde řešení – prostě ta letadla prodáme Francouzům a soudruzi ze SSSR nám zajistí důstojnou náhradu… Jak řekli, tak udělali. Náš letoun byl před prodejem stejně jako ostatní odstaven a nakonzervován na Ruzyni (letouny stály dle pamětníků na travnaté ploše na starém letišti mezi pojížděčkami, aby nebránily provozu), teprve ve druhé polovině ledna došlo k jeho dalšímu uvedení do provozu včetně technického záletu.

Interiér Dakoty OK XDM během služby u ČSA

Dakoty tvořily v druhé polovině čtyřicátých let páteř linek ČSA

Dakota s posádkou ČSA

Po letech vzpomínal bývalý kapitán ČSA Zdeněk Sedláček na ty chvíle takto: „Člověče, partajníci rozhodli o prodeji Dakot Francouzům, ale já ti něco povím. U řady mašin to byla levárna, protože potřebovali jednoduše přikrýt další prodej mimo jiné do Izraele, což by mocipáni v SSSR i jinde právě neradi viděli“. A tak v sobotu 26.3.1960 odlétá OK-XDM z Prahy v 05:58 do Marseille s kapitánem Jeřábkem, druhým pilotem Kruckým (sám kapitán na stejném typu zastoupil jiného kolegu) a radiotelegrafistou Zelenkou, tam přistáli po bezproblémovém letu v 10:16 stejného dne. Dne 17.5.1960 stejný letoun již s francouzskou imatrikulací přilétá na letiště v Brétigny, odkud jeho cesta pokračuje 15.11. až do Tel Avivu v Izraeli. Francouzi již v té době měli podepsanou smlouvu na vládní úrovni o kompletní generálce těchto Dakot (dnes by to byl D-Check) . V roce 1961 se tato Dakota opět objevuje po opravách ve Francii a byla jí přidělena imatrikulace F-TEBE. Poté delší dobu létala na letišti v Toulouse v rámci výcviku posádek. Nakonec byla 24.11.1971 prodána – kulantně řečeno – francouzské obchodní firmě Pradier, u ní dostala imatrikulaci F-BTDF, ovšem 21.11.1972 byla prodána do Jugoslávie, dodávací let se uskutečnil 11.4.1973 z Tours na letiště v Bělehradu. Další informace o službě tohoto letounu se poněkud rozcházejí. Konec aktivní služby našeho letounu nastal ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století, kdy byl předán jako „učební pomůcka“ pro budoucí letecké mechaniky jugoslávského vojenského letectva v Rajlovaci. Zde byl letoun v průběhu času postupně zbavován různých dílů a jeho stav byl čím dál více žalostný. Naštěstí přežil všechny útrapy války v této zemi v devadesátých letech.

jiná Dakota během služby ve vojenském letectvu Jugoslávie

Snafu Dakota ještě před dalekou cestou

Jak už jsme naznačili, po údajném nezájmu muzejních institucí z ČR se nakonec vláda Bosny a Hercegoviny rozhodla k velmi neobvyklému kroku : zbídačený letoun byl zdarma (ano, čtete správně …) předán leteckým nadšencům z Francie, jejich sdružení nese název Dakota Merville Association, čímž byl letoun zachráněn před sešrotováním. Několik mých dobrých přátel mělo možnost se členy tohoto sdružení hovořit a ti dodnes nechápou, proč nikdo z naší země neměl zájem o prokazatelně původní Dakotu létající u ČSA … A tak začátkem prosince 2007 došlo na francouzském letišti Caen-Carpiquet k slavnostní události. Právě tam totiž dorazil náš letoun po velmi dlouhé cestě ve dnech 4. až 6. 12. z bosenského letiště Rajlovac. Trup letounu byl zvlášť, stejně jako křídla, centroplán i ocasní plochy. Vrtule i motory byly rovněž předtím demontovány. A pak nastala všem členům Dakota Merville Association opravdová dřina. Dobrovolníci celkově odpracovali na draku letounu přes 2500 hodin a že to nebyla práce jednoduchá. Naštěstí mezi nimi byla řada bývalých i současných leteckých mechaniků, takže práce měly odbornou úroveň, i když příliv financí vše brzdil.

Začalo stěhování Dakoty do Francie

Nakonec nastal opravdový den D a to doslova. Po sestavení letounu v Merville se uskutečnil slavnostní ceremoniál za přítomnosti všech, kdo s Dakotou měli co společného, od dobrovolníků, přes dárce přispívající na její renovaci až po místní obyvatele a zástupce tamní samosprávy.Přítomna byla dokonce i dvojice amerických pilotů létajících na tomto stroji! Letoun se tak stal památníkem invaze do Francie a tomu odpovídá jeho kamufláž včetně bílých pruhů. Pokud někdy budete mít cestu do Francie, třeba zrovna po stopách spojeneckých invazních sil, dejte si Dakotu v Merville jako jeden z bodů Vaší cesty, rozhodně nebudete litovat. Navíc místní nadšenci jsou velmi srdeční a rád přivítají každého ze země, kde jejich Dakota poctivě sloužila po řadu let. Čas letí, ale naštěstí se tento letoun podařilo zachránit i pro další generace. Pánové a dámy v Merville, máte náš veliký dík!