Letiště Praha Ruzyně dnes slaví osmdesát let od zahájení provozu. Je to pěkné kulaté číslo a určitě stojí za připomenutí, jednak je to stále naše největší letiště a jednak má opravdu zajímavou historii. Zatím sice připomínky budí spíše rozpaky, tady narážím na chaotickou organizaci, která panovala během příprav příletů historických letadel a vstupu návštěvníků na plochu k nim. Ale na druhou stranu je příjemné, že se vedení letiště snaží letiště připomenout i široké laické veřejnosti.

Česká televize dnes, v pondělí 26. června od 20.55 na kanálu ČT 2 odvysílá dokument Příběh letiště Praha. Vzhledem k množství existujících historických záběrů by mohlo jít o zajímavou podívanou pro příznivce letecké historie. Nicméně, nechme se překvapit, tisková zpráva, kterou Česká televize distribuuje a která popisuje „videoklipové sekvence“ spíš velí k jisté opatrnosti, jak se jeho tvůrci s tímto atraktivním tématem vypořádali.

Pro úplnost přikládám i text samotné tiskové zprávy.

Snad každý ví, že na pražské Ruzyni stojí Mezinárodní letiště Václava Havla. Málokdo už ale ví, že v počátcích se o letišti mluvilo jako o vzdušném přístavu, že se na palubě letadel točilo pivo – a to přímo ze sudu, – a že drůbež cestovala první třídou. Dokument Příběh letiště Praha, který uvede ČT2 v pondělí 26. června ve 20.55 hod., se ohlíží za osmdesáti lety existence největší letecké křižovatky u nás.

Pražské ruzyňské letiště získalo svůj věhlas hned při svém založení v roce 1937, kdy jako celek získalo zlatou medaili na Výstavě umění a techniky v Paříži. V té době jeho význam předčil i takové destinace jako Frankfurt nebo Berlín. Svým inovátorským uspořádáním se stalo vzorem pro řadu letišť v dalších evropských metropolích. Dnes Mezinárodní letiště Václava Havla Praha odbaví 15 milionů cestujících ročně, jeho obvod měří 25 km a hlavní runway je dlouhá téměř 4 km, což lze přirovnat k šesti pražským Václavským náměstím poskládaným za sebou.

Od dob svých počátků prošlo letiště razantní proměnou. Travnatá plocha s odbavovací halou a nezbytným zázemím se s rozvojem letecké dopravy postupně měnila ve složitý komplex.

„Příběh pražského letiště je velmi bohatý. Za druhé světové války tu například Luftwaffe cvičila své piloty a v roce 1968 bylo letiště zabráno cizím velením, aby se stalo vstupní branou okupačních vojsk. Takovouto zkušeností se může pochlubit málokteré civilní evropské letiště,“ říká kreativní producent Radomír Šofr.

Dokument ale ukazuje i dnešní život letiště a to, co zůstává většině cestujících skryto. Jak probíhá odmrazování letadel, údržba drah, nákladní provoz nebo opravy strojů. Snímek pak představí také plány budoucího rozvoje.

„Když lidé slyší slovo letiště, představí si jen letadla. Jde ale hlavně o dění kolem nich, a to se snažíme vysvětlit moderním dynamickým dokumentem. Netradičními metodami snímání představíme současnou podobu interiéru i exteriéru komplexu v různých meteorologických podmínkách. Unikátní archivní záběry průběžně střídají současné, spíše videoklipové sekvence,” prozrazuje režisér Petr Slavík a dramaturg Petr Buchta jej doplňuje: „Vyprávění o historii se v dokumentu prolíná s pohledem na fungování moderní letecké křižovatky dneška. Nabízí tak divákům příležitost podívat se na téměř neuvěřitelnou proměnu leteckého provozu za celých osmdesát let a možnost podívat se do míst, která jsou běžným cestujícím uzavřena.“