V roce 1923 byla situace Avie sídlící v budovách bývalého vysočanského cukrovaru neudržitelná. Při výrobě desetikusové série stíhaček BH-3 bylo nutné pronajmout sál blízkého hostince Ruský dvůr se sálem Vysočanské osvěty a zde vyrábět některé části letounu. Proto, když se v Holešovicích uvolnily prostory po dalším pražském leteckém podniku Aero, vedení Avie si je pronajalo. Avia tak získala místo pro lakovnu, zámečnickou a montážní dílnu, prostornou truhlárnu. Laboratoř se zkušebnou materiálu zde již byly zařízeny. To vše se projevilo na zvýšené kvalitě letounů. V Holešovicích vznikly další dolnoplošníky BH, spolu s nejslavnější „boskou“ Avia BH-11. Prototyp vzlétl v polovině roku 1924, po jehož úspěšných zkouškách následovaly verze BH-11A, B, C a E. S verzemi C a E je pak spojen jeden z největších úspěchů československého sportovního letectví. V roce 1925 Avia BH-11E zvítězila v nejslavnějším závodě té doby, Coppa d´Italia, a v roce následujícím tuto trofej získalo Československo definitivně, díky vítězství posádky Avie BH-11C Bican – Kinský. Radost z vítězství však kalila ztráta Dr. Zdeňka Lhoty s mechanikem Volejníkem, kteří zahynuli v předvečer soutěže při jednom ze zkušebních letů druhé soutěžní BH-11C.

Technické údaje a výkony letounu Avia BH 11

Rozpětí 9,7 m m
Délka 6,6 m
Hmotnost prázdného letounu 350 kg
Maximální rychlost 210 km/h
Dostup 4.500 m
Dolet 600 km
Motor Walter NZ 60
Výkon motoru 65 k

Vítězný dolnoplošník Avia BH-11C s poznávací značkou L-BONK si můžeme prohlédnout v Leteckém muzeu ve Kbelích. Na snímku je ještě s doktorem Lhotou, který na něm také létal.