Stíhací dvouplošníky Avia B-534 měly ve druhé polovině třicátých let 20. století zastavit útočníka, při předpokládaném konfliktu s nacistickým Německem. Jednalo se o konstrukci inženýra Františka Novotného s celokovovou kostrou draku, odnímatelnými duralovými panely a plátěným potahem. Pohonnou jednotku tvořil licenční řadový motor Hispano Suiza 12Ydrs (taktéž vyráběný v Avii). Prototyp byl zalétán v květnu 1933 a již při prvních vzletech překvapil obratností, stoupavostí i maximální rychlostí. Vyzbrojen byl kulomety vzor 28 ráže 7,92 mm. MNO dalo souhlas k sériové výrobě a stíhačky byly vyráběny v několika provedeních (takzvaných sériích). První sériové letouny byly vyzbrojeny čtyřmi kulomety uloženými po dvou v trupu a ve spodním křídle (křídelní kulomety byly postupně demontovány). Pilotní prostor byl otevřený a chráněný větrným štítkem, stejně jako u letounů dalšího provedení. To již ale mělo čtyři synchronizované kulomety umístěné v trupu. Ve čtvrtém provedení byly stíhačky opatřeny krytem pilotního prostoru. Poslední byla kanónová verze Avia Bk-534 s kanónem ráže 20 mm střílejícím dutou hřídelí vrtule.

Avia B-534 čtvrtého provedení, kterou si můžeme prohlédnout ve kbelském Leteckém muzeu