Před půl stoletím byl na tehdy novém ruzyňském letišti otevřen objekt pro odbavení cestujících, nyní nazývaný Terminál T1. Na svou dobu to byl významný počin jak po architektonické, tak i technické stránce. Starý „kachlíkový“ terminál původního ruzyňského letiště ještě z 30. let a přilehlá provizorní dřevěná budova už ani náhodou nedokázala pojmout nárůst cestujících a tak bylo nutno začít s výstavbou moderního terminálu. A tak nakonec v sobotu 15.6.1968 byl nový odbavovací komplex na Ruzyni slavnostně otevřen prezidentem Ludvíkem Svobodou a od té doby slouží cestující veřejnosti prakticky do dnešních dnů. Nyní se odtud odbavují lety mimo Schengenský prostor.

Jenže on to vlastně nebyl jen ten nový terminál. Jeho finální podoba vzešla z návrhu skupiny architektů vedených Karlem Fiskalkem. Tak zvaná devátá etapa II. stavby nového ruzyňského mezinárodního letiště rozšířila jeho areál o slušných dalších 421,3 hektarů. Vláda ČSSR o celé výstavbě rozhodla během roku 1960. A protože žádná opozice neexistovala, nic už nebránilo bezprostřední přípravě celé stavby.  Mimo terminálu se stavěly objekt přípravy posádek, hasičské a záchranné stanice a samozřejmě došlo i na nezbytné parkoviště včetně systému obslužných komunikací. Později byl dokončen i tzv. Technický blok. Šlo o velmi složitou stavbu a její  začátky spojené s prvními výkopovými pracemi  se datují na rok 1964. Hotovo mělo být již 30.6.1967, ale stejně jako dnes, kdy termíny stavebních prací doslova skáčou půl roku sem, půl roku tam, ten termín prostě z mnoha důvodů nebyl dodržen. Po dlouhých 27 letech se tak na Ruzyni opět stavělo ve velkém a technická náročnost projektu zaměstnala hned celou řadu dodavatelů. A pozor! To se na stavbě prosím hovořilo jen česky a slovensky … Časy nekvalifikovaných, zato velmi levných „odborníků“ čpících po ránu špiritusem ze zemí od Slovenska na východ měly teprve přijít. Generálním dodavatelem celé stavební části se stal podnik Vojenské stavby, o.p. Praha a několik desítek dalších dodavatelů zajistilo nezbytné vybavení včetně interiérů nových budov. Z pohledu dnešních „spotterů“ zajímajících se aktivně o letový provoz byly významné dvě prostorné terasy, ty nabízely pěkný pohled na většinu provozní plochy letiště a nechybělo tam ani občerstvení. Zajímavostí bylo i to, jak přímo pod jednou z vyhlídek byl luxusní vládní salon, což z návštěvníků asi jen tak někdo nevěděl. Neplánovanou „zatěžkávací zkouškou“ byl pak 21. srpen stejného roku, kdy letiště obsadila okupační vojska …

Samostatný objekt nového odbavovacího terminálu nebyl žádnou maličkostí. Kapacita byla stanovena na tehdy závratných 2,3 milionu odbavených cestujících za jeden rok. Společně s tím se začal budovat systém vzletových a přistávacích drah, pojížděcích a parkovacích ploch u terminálu včetně spojnic se starým ruzyňským letištěm v jižní části rozlehlého areálu. Objekt terminálu měl dvě podlaží na půdorysu 104 x 72 metrů, kdy u něj převažovaly typicky halové prostory. Na tehdejší poměry se zde již uplatnily nové materiály i řada nových technologií. Střední blok objektu tvoří železobetonový skelet (monolit) s rozměry 24 x 30 metrů. Ocelová konstrukce střešní části byla vytvořena jako pole o rozměrech 24 x 24, respektive 24 x 30 metrů s jediným středovým podpůrným sloupem. Vnější obvod celé haly tvoří 8 metrů vysoké prosklené stěny se samostatnou zpevněnou hliníkovou konstrukcí s nezbytnými těsnícími prvky. Vstupní plně automaticky otevíratelné dveře se později staly „hračkou“ pro nehlídané děti nudících se rodičů, což bylo krásně vidět ve filmu o rodině Homolkových. Ty jen tak někde v Československu k vidění nebyly a co teprve ta velká letadla kolem!

Samostatnou části terminálu byla jeho administrativní část, které se podle vyčnívající části stavby nad střechou terminálu přezdívalo „bonbónek“, u ní byly boční stěny tvořeny tehdy moderními  hliníkovými závěsnými panely. Uvnitř byly kanceláře a provozní místnosti všech zahraničních leteckých společností. Celá budova byla pro nové návštěvníky lákavou podívanou a pro cizince to byl konečně prostor pro důstojné odbavení. Navíc zde byly ve větší míře soustředěny i doplňkové služby včetně barů, restaurací  a to jak pro cestující, tak i pro veřejnost. Současně se stavbou terminálu dále opodál rostl objekt Přípravy posádek včetně tzv. Technického bloku. Do něj se později přestěhovaly všechny složky řízení letového provozu.

Po 17.listopadu 1989 bylo brzy jasné, jak ruzyňské letiště bude muset projít dalšími úpravami. Původní terminál se začal uvnitř přestavovat, přibyly přepážky odbavení a také další nezbytné prostory pro tranzit cestujících.  Od té doby se na našem největším tuzemském letišti mnohé změnilo. Kapacita letiště je mnohanásobně větší. V roce 2006 byl otevřen nový Terminál 2 a dnes už jsou všechny letištní „prsty“ vybaveny moderními teleskopickými nástupními mosty. Běžně se odbavují i největší letouny jako Airbus A380 nebo Boeing 747-800. Pro budoucí rozvoj letiště je také důležitá výstavba paralelní vzletové a přistávací dráhy. V roce 2018 se také očekává odbavení více než 17 milionů cestujících a snad do roku 2035 bude hotovo i nezbytné kolejové napojení letiště na střed Prahy. Ruzyňské letiště je nyní moderním vzdušným přístavem a do budoucna bude jistě patřit k vytíženým letištním komplexům ve střední Evropě.