Messerschmitt Bf 108

Heller

1/72

Velká Británie byla velkým propagátorem leteckých závodů s hendikepem. Byl to poměrně složitý systém, ale umožňoval startovat v závodech letadlům naprosto rozdílných výkonů a maximálních rychlostí. Díky tomu mohla být ve 30tých letech současně na startu česká Be 51, a ultramoderní a rychlý Messerschmitt Bf 108. Dle různých koeficientů byl výkonějším letounům udělen hendikep, a tyto startovaly k závodu třeba i hodinu, či dvě, po těch, které disponovaly třeba jen 30koňmi.

Messerschmitt Bf 108 byl v modelářské podobě zpracováván dlouhá léta pouze francouzským Hellerem. Před pár lety vydal krásný model v královském měřítku 1/48 český Eduard. Loni přišel další český výrobce RS model s novou dvaasedmdesátinou. Mě bylo ale líto postarší model od Helleru zastrčit hluboko do kitníku, a tak jsem se rozhodl ho postavit, a trochu poopravit staré chyby.

Jestli se nepletu, tak model byl dán na trh někdy začátkem osmdesátých let. Nicméně na tu dobu se rozhodně jednalo o velmi slušný model. Já už jsem zjistil, že nemá cenu jásat nad překrásnými detaily nových superstavebnic. Důležitější je tvarová přesnost. Tento postarší Heller není špatný, ale má dvě zásadní chyby.

Nejprve jsem slepil poloviny trupu, a odřízl část stropu s bočními okny. Právě kabina, a trochu i část trupu za ní jsou na modelu „nestoosmičkové“. Kabina nemá mít tak hranaté tvary. Původní kabinu jsem vylil epoxidem, a začal zaoblovat hrany. Když se výsledek podobal té správné kabině, ubrousil jsem všude 0,5mm, čímž se z původní kabiny stalo kopyto na pozitivní vylisování nového překrytu z Vivak folie. Nová kabina i se stropem pasovala jako ulitá.

Interiér byl už od výroby solidní, alespoň na model do vitrínky, takže jsem se zde do žádných větších akcí nepouštěl. Křidla jsou vcelku v pořádku, ale šachty bez boků, kdy je vidět do „tmy“, by asi dost kazily celkový dojem. Takže jsem je vyrobil z 0,2mm silného plastu. Ani podvozkové nohy nejsou zrovna šlágrem, ale oni i u originálu nebyly složité. Poslední věcí, která volala po nápravě, byla uzoučká kola. Ty jsem zesílil o 1mm.

Pak už to byla vcelku čistá krabičková stavba. Ač se jedná o více než 30 let starý model, lícováním by strčil do kapsy většinu současných drahých modelů. Takže tmel nebylo třeba použít. Tentokrát jsem neměl možnost použít stříkací pistoli, a zkusil tedy bílý  Tamiya spray surfacer. Výsledek byl vcelku uspokojivý. Ale najít mezi současnými barvami takovou, která bude tak dobrá jako 40 let staré Humbrolky či Pactry, bylo mission impossible. A tak došlo na ty 40 let staré Humbroly, které se roztírají dodnes jako víno. Nic se jim nevyrovná!

Na závodní imatrikulaci posloužily dekály od Aeroteamu + všehochuť z mého archivu.

Bf 108 mívaly leštěné rámovaní kabiny. Nařezal jsem proužky z Tamiya pásky, natřel je stříbrnou, a s úspěchem polepil. Na závěr byl použit polomatný Tamiya lak, který udělal krásný sametový povrch. Ale pozor! Říká se, že Tamiya spreje nelze stříkat na syntetické barvy. Jde to, ovšem musí se stříkat velmi opatrně, a po tenkých vrstvičkách.

Další letoun do mé manské kolekce je hotov. Messerschmitt Bf 108  v modré „sportovní“ barvě, se startovním číslem a svastikou na SOP, vypadá velmi neotřele. A poznámka na závěr. Ač Bf 108 byly velmi úspěšné v leteckých závodech, Hakery Fury jim vždy natrhly … víte co