Všichni asi známe dnes už legendární film „Tři vejce do skla“ s Vlastou Burianem v hlavní roli. Zde jsou krásné záběry nádherných strojů klasické éry – Savoia Marchetti SM.73 v barvách tehdejších Československých aerolinií. Nic na tom , že jde o černobílý film – ta elegance třímotoráku mi léta nedávala skoro spát… Nicméně – stavět model  jako novostavbu , ale z čeho ?

Odpovědí na moji otázku dala před nějakou dobou italská firma SUPERMODEL. Sáhl jsem po jejich stavebnici  vojenského letounu SM.81 „Pipistrelo“ , který je asi konstrukčně nejblíže našim SM.73. Už po nákupu stavebnice mi bylo jasné , že mne nečeká žádná obyčejná  stavba. Naštěstí  na webových stránkách IPMS Stockholm už byl návod na přestavbu alespoň v hrubých rysech. Ale pozor ! Naše stroje měly nejen jiné motory , ale lišily se ještě v řadě detailů. Zde mi pomohly staré dobové fotografie z mého archivu , které jsem léta shromažďoval.

Stručně k  letounu : uvedený typ je třímotorový samonosný dolnoplošník smíšené konstrukce. Křídla byla celodřevěná s překližkovým potahem a odštěpnými vztlakovými  klapkami. Trup letounu byl svařencem z ocelových trubek s plátěným potahem , který byl v místě zvýšeného namáhání vyztužen. Naše Savoie byly u ČSA vybaveny motory  Walter Pegas III M2 s výkonem 474 kW.Stroje létaly s uspořádáním kabiny pro 18 cestujících , posádka byla čtyřčlenná. O komfort cestujících se starala stewardka , což bylo u nás novinkou. U ČSA létalo celkem šest strojů SM.73.

Nejvíce práce mne čekalo při úpravě trupu. Vojenská SM.81 má na rozdíl od své civilní „sestry“ SM.73 zcela jiná okénka na bocích , takže první práce byla zatmelení původních kulatých. Poté bylo nutno pomocí dobových fotografií a třípohledového výkresu z mého archivu na obě poloviny trupu nakreslit okénka nová. Zvolil jsem jejich klasické vyřezání pomocí jemné lupenkové pilky s následnou finální úpravou – zabroušením a místy bylo třeba i maličko dotmelit. Další lahůdka mne čekala v podobě zaslepení prosklených střeleckých věží  na trupu – jedna na horní straně za kabinou pilotů a dvě na spodku trupu. Zde jsem použil výplně z plastikových destiček / dají se koupit v modelářských prodejnách / s následným tmelením a zabroušením do finální podoby.Místo prosklení jsem dovnitř trupu nalepil tvrdší průhlednou plastovou fólii , jako se používá k vyztužení  límců u balení nových košil.

Hlavní úpravy trupu naleznete zde

Na rozdíl od jiných výrobců , firmě Supermodel  se podařilo všechny díly vylisovat poměrně čistě bez otřepů . Kvalita šedého plastu je dobrá , díly trupu i křídel poměrně dobře lícují. Tmelení je zde skutečně málo , což je jistě výhodou. Interiér trupu lze částečně využít – tedy vybavení pilotní kabiny. Jen postavičky pilotů jsem použil ze svých zásob , aby byly v oděvu civilních pilotů.

Křídla i podvozek je možné použít beze změny , pro někoho můžou být překvapením ne příliš obvyklé vzpěry výškovky. Hlavní podvozek je opatřen mohutnými aerodynamickými  kryty kol  – „bačkorami“ , ty jsou naštěstí dobře zpracovány a sedí i podle příslušně zmenšených výkresů. I zde použijeme tmelu minimálně – jen u zalepení vzpěr do spodní strany křídel.

Jako modelář , který staví více méně „do vitriny“ jsem použil i jednu původní sadu motorů / výrobce má ve stavebnici dva typy / Alfa Romeo – ty jsou více podobné našim Walterům. Samozřejmě , kdo by chtěl  být přesný , musel by si jinak motory vyrobit.  Původní prstencové kryty motorů je nutno přizpůsobit dle fotografií – jde o jejich prodloužení a výslednou úpravu tvaru. Je možné využít další sady těchto krytů pro druhý typ motorů ve stavebnici / mají stejný průměr /. V praxi jsem z nich odřízl koncové části na míru dle fotografií , následně jimi nastavil původní díly na požadovanou délku , zatmelil a zabrousil.

Samostatnou kapitolu tvoří výfuky motorů – ty je nutné vyrobit zcela nové podle dobových fotografií. I zde jsem využil mého „plastového šrotiště“ a díly si vyrobil. Tlumič výfuku má jen prostřední motor , k němu je nutné vyrobit ještě pár úchytů pro jeho montáž na spodní stranu trupu. POZOR !!! Oba motory po stranách mají krátké výfukové roury , ale je třeba podle fotografií sledovat jejich vyústění na správnou stranu .

Dále je třeba rovněž dle fotografií upravit prosklení kabiny  před dolepením na trup. Dle fotografií jsem v jeho horní části za dělením čelních skel zabrousil další rámy prosklení, které u civilní verze nebyly. Poté ji lze zalepit lepidlem na kabiny do trupu , kam sedne bez potíží.Pak už jen dolepit kompletní motory na jejich místa dle návodu.Třílisté vrtule lze použít ze stavebnice bez úprav.

Tím pádem je hrubá stavba modelu hotova . Na povrchovou úpravu je možné použít běžně dostupné surfacery , jen tu a tam je třeba jemného zabroušení. Stroje létaly u ČSA v krémové barvě – lze bez problémů použít  dostupný odstín barvy Humbrol č. 41 Ivory Gloss, případně jeho ekvivalenty od jiných výrobců .  Obtisky jsem si vyrobil sám  podle fotografií z mého archivu a barevných schémat strojů dostupných na internetu. Boční modré linky včetně šipek  jsou z upravených obtiskových pásků , které lze i dnes zakoupit od několika výrobců v modelářských prodejnách. Imatrikulace a další detaily jsem si vyrobil pomocí počítače a vytiskl na běžně dostupný čirý obtiskový papír pomocí kvalitní laserové tiskárny. Závěr patřil přestříkání hotového modelu ochranným polomatným lakem.

Ačkoliv se řadě mých kolegů do podobných konverzí  často nechce , zatím je to jediná cesta pro stavbu této třímotorové krásné mašiny. Její elegance je opravdu nadčasová a skoro se nechce věřit , že stroj začal létat v první polovině třicátých let minulého století !