1/72 VALOM

Na přelomu 20.-30. let minulého století vznikl na rýsovacích prknech leteckých konstruktérů firmy Saunders Roe velmi zajímavý typ obojživelného letounu A.19 „Cloud“. Navázali ovšem na léta zkušeností s řadou typů hydroplánů určených většinou pro hlídkování , záchranu a také výcvik pilotů. Smíšená konstrukce sestávala z kovového trupu vyrobeného z odolné slitiny hliníku s bočními prolisy . To bylo nutné z pevnostních důvodů. Křídlo bylo dřevěné s kovovými výztuhami. Co se týče pohonných jednotek , volba padla původně na dvojici hvězdicových motorů Wright J-6 Whirlwind . Ty byly ale v sériovém výrobě nahrazeny motory Armstrong Siddeley Serval III s výkonem 235 kW.

Video z prvního startu předchozího typu hydroplánu Saro

Jak se ale uvedený a pro nás suchozemce exotický typ stroje dostal do Čech ? V průběhu července 1933 výrobce poslal jeden vyrobený stroj na klasické předváděcí turné po Evropě. V jeho rámci došlo k přistání na československém letišti v Praze-Kbelích dne 5.10. 1933. Historicky prvnímu přistání hydroplánu přihlíželi nejen zástupci tisku , ale zejména společnosti ČSA. Uvedená letecká společnost hledala vhodný typ pro linky na jih Evropy a tak po sérii dalších jednání došlo k zakoupení tohoto nevídaného typu pro našeho leteckého dopravce. Už u výrobce došlo k instalaci dvojice motorů Walter Pollux IIR domácí výroby. Ty měly vyšší výkon , což přispělo k výraznému zlepšení letových vlastností – zejména kratšímu startu z vodní hladiny.

Letounu byla přidělena imatrikulace OK-BAK se kterou poté od srpna 1934 létal s osmi platícími cestujícími na lince Zagreb-Sušak / dnes Rijeka /a zpět . V cílové destinaci přistával na moři a cestující byli přepraveni na břeh najatou lodí i s jejich zavazadly. Let z Prahy do Sušaku tak trval cca 305 minut. Výhodou bylo , jak se cestující dostali rychle do hotelů , neboť ty byly přímo u přístavu. To konkurence nabídnout nemohla !  Jinak z Prahy do Záhřebu létal většinou Fokker IX.  Bohužel , po okupaci jej Němci nechali rozebrat , protože pro uvedený typ stroje neměli uplatnění. V roce 1939 byl vymazán z rejstříku. Po druhé světové válce se ocitá v soukromých rukou , kdy se z trupu letounu stává hausbót na Orlické přehradě. Odtud byl v sedmdesátých letech min. století odkoupen do muzea ve Kbelích. Od srpna 1977 následovala dlouhá renovace v Leteckých opravnách v Trenčíně a dnes můžete trup letounu vidět v expozici kbelského leteckého muzea včetně svislé ocasní plochy a jednoho motoru na výstavním stojanu s vrtulí. Celkově letoun v našich barvách nalétal 490 hodin bez větších problémů.

Celá léta jsem očekával , kdo nabídne vhodný plastikový model takového raritního stroje. Před lety jej vyráběla jedna firma jako vacu-form , ale do jeho stavby jsem se nechtěl pouštět. V letošním roce jsem se dočkal. Pražská firma VALOM připravila pro kitaře překvapení v podobě modelu Saro Cloud a to v barvách ČSA , nebo vojenské verze letounu s výsostnými znaky britské RAF. Po otevření stavebnice jsem zjistil tušené – trup byl s ohledem na jeho tvarovou náročnost vyroben z resinu / + některé další díly / , zbytek tvoří díly šedého plastu stříkaného do formy. Jinak řečeno – klasický shortrun. Ve stavebnici jsou díly pro civilní i vojenskou verzi letounu.

Resinové poloviny trupu jsou dost tenké , při manipulaci s nimi je třeba zvýšené opatrnosti. Při stavbě trupu jsem zalil vteřinovým lepidlem sem tam nějakou tu bublinu , nejednalo se ovšem o nic mimořádného. Zajímavostí je rozhodně velmi detailní interiér trupu včetně všech sedaček a řady dalších detailů – dokonce i toaleta . Součástí jsou i lepty a obtisky na britskou a československou verzi stroje.

Ale teď POZOR ! Výrobce si zřejmě nedal tu práci přeměřit trupové přepážky…Výsledkem ale bylo nepříjemné zjištění. Po nalepení interiéru se sedačkami a vybavením pilotní kabiny Vám zůstane na přídi neskutečný otvor ve tvaru písmene „V“ – v jeho horní části je mezera mezi půlkami trupu cca 3,5mm ! To už je skutečně moc a je otázkou, zda-li tomu nešlo předejít… Uvedený nedostatek jsem vyřešil tmelem Milliput s následným zabroušením do finálního tvaru. Uf, u stavebnice v této cenové relaci bych takovou „opičárnu“ klidně nemusel – což potvrdila i řada mých modelářských kolegů. V půlkách trupu jsou sice drážky pro zalepení přepážek , ovšem nejprve je nutné si vše osadit „ na sucho“ bez lepidla. Důvodem je jejich zabroušení , aby vůči bokům trupu seděly v pravém úhlu.

V tuto chvíli je znát další slabina stavebnice –stavební návod . Nejen podle mého názoru , ale podle dobrozdání mých kolegů by bylo dobré stavební postup uspořádat více logicky – začít kabinou , dále pokračovat sestavením trupu , lepením a instalací křídla na trup  , ocasních ploch …atd.

Nicméně další stavba už není tak záludná. Sestavení křídla je bez problémů , snad jen po jejich slepení malinko dotmelit spáry na náběžné a odtokové hraně. Jak na trupu , tak i na křídlech a dalších dílech jsem protáhl negativní rytí rydlem , místy bylo docela jemné. Pozornost zaslouží sestavení ocasních ploch, zejména jejich geometrie. Při lepení výškovky navíc překvapí další otvor , který vznikne pod ní. Jde o trojúhelníkový tvar , který je nutné vyplnit tmelem a zabrousit… Že by někdo zaspal ve výrobě či konstrukci modelu ?

Kompletace motorů je bez potíží. Výrobce dodává pěkné resinové odlitky motorů Walter Pollux IIR , u nich je nutné ovšem doplnit je o táhla ventilů – nejsou součástí stavebnice . Bohužel ani v návodu na to nenajdeme upozornění. Dále je nutné vyrobit hřídelky pro dvojici vrtulí , nejlépe z drátu o průměru cca 0,8mm , i zde musíme sáhnout do vlastních zdrojů.To je v návodu naštěstí již vyznačeno. Motory jsou doplněny aerodynamickými kryty , ty jsou provedeny velmi solidně.

Podvozek modelu je vyroben z několika vzpěr a jen je třeba dát pozor na jejich číselné označení , v návodu má být zadní vzpěra podvozku č.69 , nikoliv 68. Kola podvozku je možno doplnit drátěným výpletem z leptů. Jen upozornění – má být ve finále stříbrné barvy , nikoliv černé jak by se zdálo z přiloženého barevného schématu. Kabinka na trupu sedí poměrně dobře – jen si užijeme dost práce při vybarvení její kovové konstrukce…

Poté stavba pokračuje dvojicí plováků se vzpěrami. Ty je nutno po slepení jejich polovin zatmelit. A nyní opět pozor ! Značení vzpěr v návodu je opět pro mnohé zmatečné a hlavně : příčná vzpěra plováků zcela chybí ! Měl by to být díl č.42 , jenže ouha , se stejným číslem je vedena vzpěra plováku ve tvaru obráceného písmene „V“. Nezbývá než opět sáhnout do vlastních zásob a vyrobit si ji. Tak to už bylo i na mne trochu silná káva. Pokud na pana výrobce osobně narazím , doporučím rázné vylepšení stavebnice v jeho vlastním zájmu.Chybějící díly rozhodně nejsou marketingovým nástrojem prodeje , naopak.

Barevnou úpravu modelu lze v pohodě zvládnout dle doporučených odstínů barev. Barevné schéma ve stavebnici je až na jeden malý detail velmi solidní.

Co říci závěrem ? Tato stavebnice je jistě chvályhodný počin. Letoun létal u nás pouze v jednom exempláři a proto patří dík výrobci za jeho stavebnici. Pochválit můžu i řadu detailů konstrukce včetně interiéru a velmi solidních obtisků. Ano , na tento typ jsme čekali léta. Na stranu druhou – jde o stavebnici pro zkušené modeláře , ti méně zkušení by měli dost problémů při stavbě . O zmatcích v návodu jsem už hovořil. Nicméně ve finále je možné postavit pěkný model letounu , který rozhodně neudělá ostudu žádné sbírce modelů letadel tehdejšího Československa. A o to jde především.