Konverze z Mi 17 1/35 Trumpeter

Tato konverze vznikla jako dárek pro dlouholetého pilota vládní letky, který má na Salonu stovky hodin. Pro mne to bylo vlastně zopakování, jednoho jsem již dříve stavěl. Protože ve finále je to opravdu monumentální mixér, a s obdélníkovými okny, a v atraktivním národním kabátu mu to opravdu sluší, zkusím vám popsat radosti, a strasti této neotřelé přestavby.

Pro přepravu krabice opravdu obřích rozměrů jsem musel nechat v garáži hondičku, a i tak bedna zabrala celé zadní sedačky. Po otevření zůstaneme chvíli paf. Při pohledu na mega poloviny trupu nás asi až nyní napadne do…e kam já ji dám?!Nejprve trochu rozdílů mezi MI 8S a MI 17.

Mi 17 používá motory TV3-117MT, které jsou kratší než TV2-117A z osmičky. MI 8 je startována z baterií, naproti tomu má 17tka „třetí“ motor-startér AI-9V čímž je kapota za rotorem poseta řadou výstupků, a různých „bazmeků“. 17tka má před vstupem motoru jakési „hříbky“- filtry nasávaného vzduchu. A z posledních nejviditelnějších rozdílů nezapomeňme, že  oba vrtulníky mají vyrovnávací rotor na druhé straně.

U mne ještě byl rozdíl oken, místo kulatých, velká obdélníková, asi aby soudruzi ze SSSR se mohli lépe rozhlížet po jejich „balšoju zemlju“.

Vybavení interiéru je prostě paráda! Nejenže je perfektně zpracován, ale není ani nic vymyšleno. Tady doporučuji jen čistou stavbu, stříkání, a natírání dílků dle fotek našeho vládního speciálu, a „fertik“. Přístrojovku, a pár dalších drobností vylepšuje planžetka s lepty. Co by bylo třeba pozměnit, je horní tvar dveří, salon má vyšší a hranaté. Teď je tu otázka, jak vybavit interiér se 13 sedadly . Kdo chce mít klid v duši, bude tesat jednotlivá polstrovaná sedadla, a stolek. Kdo si předem uvědomí, že do hotového modelu bude vidět kulový, ten jen jako já napodobí zjednodušeně vybavení. Já však obdržel prosbu abych vyrobil pana presidenta, držícího v pravé ruce šálek s kafem, a v levé podšálek. To byla (alespoň pro mne) největší „konverze“ na salonu. Jako základ jsem použil figurku pilota Miga 15, kterého jsem ořezal „na kost“, a začal přidávat, a ubírat epoxid, aby ve finále vznikl snad vcelku věrný pan president Klaus 1/35. S okny se vypořádá asi každý po svém, já to řešil následovně. Vyřízl celý pruh s okny, asi 2mm kolem jsem ubral bruskou cca půl mm, a vše přelepil folií Vivak.  Jednotlivá okna zamaskoval, a pruh oken zatmelil. Připadá mi to mnohem jednodušší, než vyřezávat, a zasklívat každé okno zvlášť. Než slepíme poloviny trupu, začneme na základovou desku (F3) montovat motory. Kdo je nechce mít otevřené, může v klidu použít původní sedmnáctkové. Jestli jsem do této doby na stavebnici nacházel jen samé plusy, od nynějška je vše jinak. Základová deska se musí o půl cm zkrátit, a i tak velmi špatně lícuje s polovinami trupu. Správně usadit motory na svá místa, protáhnout je přepážkou C5, a napasovat vstupy na „roury“ motorů, je skoro nadlidský úkol. A to i když stavíte krabičkovou MI 17. Já si tuto pasáž trochu ztížil prodloužením kapotáže, a změnou tvaru vstupů. Jestli zde mástrař zkusil vše nasucho sesadit, si dovoluji upřímně zapochybovat. Stejně špatně sedí i kapoty motorů, které jsou oddělené pro možnost odkrytí jinak docela hezky zpracovaných pohonných jednotek. Vlastně bych řekl, že nesedí vůbec! Ještě že existuje spása v podobě zahuštěného epoxidu. Myslím, že mne jen tak něco nerozhodí, že jsem zvyklý na samovýrobu, mizerné resiny, ale u jinak krásného modelu za 2500 si představuji teda fakt jinou kvalitu!!! Abychom z modernější MI 17 vrátili model do podoby Mi 8 musíme ořezat všechny výstupky, sacáčky, boule, a jiné camprdlíky na kapotě od rotoru dozadu.

Ve srovnání s tím, jak „nahoře“ nic nepasovalo, „spodek“ je zase návrat ke špičkové kvalitě, a k uklidnění naší nervové soustavy. Je radost jak pasují přídavné nádrže, či celé komplety podvozkových noh. Tady nás čeká jedna malá „osmičková“ úprava-mezi „véčka“ podvozkových noh nalepíme tenké destičky, a tak aerodynamicky „vyladime“ trubkovou konstrukci. S napasováním velkých vrat se nám na obličeji opět objeví zarputilý výraz…Nepasujou, zas nepasujou. Po dokončení hezky zpracovaného vyrovnávacího rotoru si musíme opakovat-otočit vrtuli doprava, doprava…do…Složitá hlava rotoru je na  vysoké úrovni. Stačí dodělat pár hadiček, a máme vystaráno. Listy pod horkou vodou ohneme (a ne málo), stačí se podívat na fotky, tyhle lopaty mají obrovský  průvěs.

Na úplný závěr stavby přichází velký prosklený díl přídě, ač křišťálový ani v Čině se tvar nevyhnul „deformaci“ již trpí snad všechny modely MI8/17tek. Rozhodl jsem se vyrobit nový, ale myslím, že ani já jsem nevystihl tvar přesně. Nicméně už nás čeká „jen“ sjednocení šedou základovou, a pak si budeme pár dní místo příjemných odpolední u rybníka, „užívat“ maskování, stříkání, maskování.  Jako základ myslím, že je nejlépe použít bílou lesklou akrylátovou dvousložkovou barvu. Národní doplňky jsem dostříkal lesklými humbrolkami. Číslo jednoho ze čtyř vládních strojů jistila slečna Martina na plotteru, která je vyřízla z gravírovací folie jako masku. Výsostné znaky, a drobností, jsem použil z dekálového vrakoviště.

Jestli se vám stavba + úprava zdají složité, tak vězte že opravdu jsou! Model je jakási stavebnice dvou tváří, něco nádherně zpracované a perfektně pasující, jinde úlet hodný 40 let starého modelu. Chce to silné nervy, zásobu epoxidu, tmelu, brusných papírů a chuť-a ta je asi hlavním motorem, který nám pomůže takto neokoukaný mixer v pořádném měřítku dokončit…