Messerschmitt Me 262 B

1/144 Eduard

Kolik povyku bude, když před pár lety kbelská Avie CS 92 dostala kabát Messerschmittu Me 262, asi nečekal nikdo, a počítám, že ani v zahraničí nikdo podobnou „přemalbu“ tak neprožíval. Přiznám se, že i já, vlastenecky založený modelář, jsem se první dva týdny rozčiloval, cože to jako za „paskvil“ ve Vojenském historickém ústavu vystavili. Patříme mezi dvě země světa, které vlastní jak “schwalbinu” solo, tak spárku. Ano máme krásný párek „very rare“ eroplánů, ano oba létaly pouze coby S/CS 92 v čs. letectvu. Nicméně konstrukce je německá, naše letectví díky tomuto pozůstatku poskočilo, a zařadilo se mezi pár elitních  zemi používající proudovou techniku. Takže v podstatě jestli je švalbinka vystavena v originálních československých barvách, nebo tak jak by asi vypadala, kdyby ji němci stačili dokončit, myslím není až takové drámo. A popravdě ač je kbelské museum zaměřeno především na čs. letectvo, „něco“ s kříži tam chybělo.

Málokdo si možná dnes vzpomene, že elitní česká světová firma Eduard začínala také s modýlky 1/144. Dnes je občas přebalí, či udělá jako vstupenkovou pozornost. V pytlíkovém balení, které si tak krásný model myslím nezaslouží, je často k mání původní model Me262A/B v obtiskovém provedení S/CS92. Překrásné výlisky (popravdě ať mi někdo ukáže Edu který nemá překrásné výliskyJ) obsahují trup na sólo a spárku, krásně, a přesně zpracovaný interiér s typickou vanou, která tvoří z druhé strany šachtu hlavního podvozku. Nádherné rytí, překrásné kabinky, skvostné dekály… Tak ty jsem já bohužel nepoužil. Řekl jsem si, že tomuto odznáčku dám onu kontroverzní kamufláž.

Interiér, pokud jej nebudeme otevírat, je více než dostatečně vybaven. Pouze jsem doplnil kurty z cigaretových papírků. Do přídě jsem jen s bídou umístil zátěž. Prostor vyplňuje rozměrná šachta příďáku. Dolepil křidla a VOP, a liboval si, jak jde stavba od ruky. Změna nenastala ani v práci s motory. Ty mají nádherně provedené miniaturní kužely pro vstup a výstup. A ač navazování na křídlo není úplně technologicky jednoduché, opět je to nádherný klik klak!

Připravil jsem si jemně vylisované podvozky, a dal se do stříkání, pardon, natírání. V té době jsem neměl přistup k pistoli, a tak jsem se rozpomněl na staré časy, a vzal do ruky štětec. K opravdu pěknému povrchu nám pomohou pouze 40 let staré Humbrolky, které se naštěstí dají stále sehnat. Omamná vůně, nádherně roztíratelné barvy – radost pracovat! Zavzpomínal jsem i na tupování štětcem pro vytvoření fleků na bocích trupu. Zařízlý štětec, až téměř dosucha otíraný, a tupování…jako v roce 1978 na Me 110 od Monogramu!

Dekálů mám naštěstí v „archivu“ něurekom, takže vybrat ty správné nebyl problém. Na závěr už jen stačilo sjednotit povrch poprášením Tamiya polomat sprayem, a původně žatecká Swalbina namalovaná na CS 92 byla hotova. Můžeme si o německém kabátu na čs. letadle myslet co chceme, ale jednak, je to jen barva, která se dá kdykoli změnit, jednak alespoň nějaké oživení v dosti nudných čs. povalečných kamuflážích.