Aero C3A

Výrobce MPM

Měřítko 1/48

Dodnes si pamatuji, jak coby capartovi už obracejícímu hlavu k obloze, vyprávěl táta, jak nad naší vesnicí létaly Síbly s terčem, mířicí do vojenského prostoru, kde se na ně již čekaly Migy 15. V duchu jsem si představoval jak se „roury“ snaží prostřílet vlečný rukáv… Myslím že můžeme být hrdi, že jednoho z (tuším) pěti dochovaných Siebelů 204 (Aero C 3 A) máme skvostně zrestaurovaného v kbelském muzeu. Tento nádherný letoun, ztvárněný ve dvaasedmdesátině letitým, ale vcelku přesným modelem KP, a o poznání lepší novinkou od RV resin, má ve čtvrtce jen jedenoho zástupce – velmi obtížně sehnatelný vakáč od MPM.

Jsem si vědom, že dnes řada modelářů zhýčkaná novými „tamigawami“, ohrnuje nos nad resinovými modely. Slovo vacuformy už považují přímo za „modelářský odpad“ Vím, že místo polotovaru (normálního stříkaného modelu), dostaneme do rukou něco méně než čtvrttovar, ale jsou prostě typy, které mermomocí ve sbírce mít chceme, a jinak než jako“něco vypouklého na rovné desce“ se prostě nevyrábí. Druhou věcí také je „vakuáč a vakuáč“. Například náš Síbl má touto metodou zhotoveny: trup, křídla,ocasní plochy, motory, kabinu. Vše ostatní je (sice trochu humpolácky) řešeno metodou short run. Takže není všechno „prašivina“, jako Jak 17 od Dubeny,  kterou jsem i já v polovině stavby hodil do tehdy ještě netříděných odpadů.

Vaku díly Síbla působí velmi slušným dojmem. Abychom mohli porovnávat co nám vlastně výrobce přichystal, musíme si nejdřív díly“vypižlat“. V současné době nám usnadní práci ruční bruska s kotoučkem, kterou základní díly odřízneme . Na sbroušení dosedacích ploch ještě nikdo nic nevymyslel, takže pěkně A4ku osmdesátky šmirglu, a jedem, jedem neflákáme se Kefalín, všechny bych vás poslal do mišelinky abyste poznali co je práce (sem se trochu nechal unést tímto krásným filmem :-)) ! Jako podklad jsem použil časopis Zlínek, a řadu fotografií zrestaurovaného kbelského krasavce z L+K. Nic mě nebilo do očí, žádná křivka nebyla vyloženě mimo. A tak vzhůru do stavby.

Teda interiér – klobouk dolů! Na to ,že se jedná o 17 let starý model tuplem! Hezky zpracované sedačky, boční pulty, berany, vše doplněno leptanými díly, prostě na běžný vitrínkový model stačí jen odstranit občasné nepěkné „pecky“, vše přebrousit, vyleštit a nastříkat. Prostor pro pasažéry byl variabilní, ale já doporučuji „variantu – prázdno“. Uvnitř je taková tma, a malými okýnky tak málo vidět, že vybavování je opravdu ztrátou času. Ale jednu věc bych tady už udělal jinak. Místo vyřezávání jednotlivých okýnek, a následném vlepování acetátových obdélníčků, bych vyřízl okna všechna, a „zasklil“ acetátem pruh, a jednotlivá okna zamaskoval. Nečekejte, že poloviny trupu sednou jak p…l na hrnec. Čeká nás řada tmelení, a broušení, a tmelení, a…Na podobné peripetie se připravme i při sestavování ostatních vaku dílů. Díky značnému kitování zmizí i rytí a la Matchbox, a tak doporučuji všechny spáry zalít zahuštěným epoxidem NHP, a narýt model komplet znovu. Největší nápor na nervy nás ale teprve čeká. A to je slícování horní, a přední části prosklené přídě. Můj (snad nejméně psychicky náročný) způsob: vteřiňákem přibodovat obě, v rukou se bortící části. Spoj zalít výše zmíněným epoxidem. Ten pak brousit a leštit. Nakonec celou kabinu stříknout lesklým Humbrol lakem. Zní to jednoduše, ale 2 odpoledne máte co dělat. Práci vám totiž mj. znepříjemňují i „čudlíky“, nutné zlo vaku technologií. Pak už jde vše „ráz na ráz“…spoj trup – křídlo nesedí, tmelit. Trup-ocasní plochy nesedí, tmelit. Křídlo – motorové gondoly, nes….pardon, ty jsou asi z jiného eroplánu! Tady padne tmelu!

Drobné dílky, a jejich očišťování už v nás vyvolá jen lehký trochu připitomělý úsměv na tváři,…a pokud jsme došli až sem, a nebyla nutná návštěva psychiatrické ambulance, vězte, že nás čeká už jen radostná chvíle, kterou je výběr kamufláže, a její aplikace. Já dlouho váhal mezi „kbelskou“, a světle béžovou s modrým pruhem na boku. Nakonec jsem zvolil tu, dle které jsem model stavěl, nechal si vyříznout masky LB – 05, a Síbla stříknul tak, jak muzeální, a zvláště čerstvě zrestaurované letadlo vypadá. Vše jsem nechal“čisté“, bez jediného náznaku patiny, a „přefábloval“ polomatným sprejem Ganze (v tomto případě ale vidím, že jsem měl sáhnout po lesklém laku).

Asi je vám jasné, že to je kus poctivé modelařiny, jenže pohled na tohohle krásného macka s rozpětím nějakých 40cm – tak ten pohled za tu fušku stojí! A když narazíte na burze na tento klenot – neváhejte ani chvilku! Pokud vím žádná firma jej v královském měřítku opravdu nepřipravuje.