V uplynulém víkendu se na letišti v Líních u Plzně uskutečnil dvoudenní letecký den a stal se bezesporu jedním z vrcholů letošních leteckých akcí. Pokud mne paměť neklame, dorazily všechny avizované letouny, což v naší zemi není samozřejmostí. A co navíc – od Salzburgu ze stáje historiků Red Bull dorazil i mimo plán nádherný Lockheed P-38 Lightning! Měl to relativně za rohem, protože vzdálenost kolem 280 kilometrů zvládl za zhruba 28 minut letu a to ještě letěl jen „cestovní“ rychlostí kolem 560 km/hod. Takže skoro vyhlídkový let! Výčet všech předvedených typů by snad vydal na menší knihu a tak se můžeme podívat na ty nejzajímavější z nich.

O Junkersu 52/3m bylo toho napsáno již mnoho. Řada z nás bedlivě sledovala počasí v Evropě, aby letoun skutečně ze známého letiště v La Ferté-Alais jižně od Paříže do Líní přiletěl. Povedlo se a dle sdělení jednoho z jeho pilotů přiletěli již v pátek 7.9., cesta jim zabrala kolem 4,5 hodiny letového času. Letoun je trochu „složeninou“, protože trup je originál z výroby u Junkerse v Německu, křídla jsou z výroby Casa ve Španělsku (letoun tam vyrobený je označen jako Casa 352L)  a motory pro změnu byly vyrobeny dle informací posádky španělskou firmou Hispano, jsou to licenčně vyrobené americké hvězdicové motory firmy Wright. Posádka letoun krásně předváděla v různých režimech letu, velká plocha křídel umožňuje neskutečně pomalý let. Stroj vzlétl dokonce několikrát a působivý byl let spolu s Antonovem An-2, legendární Andulou, ze které pak seskočili parašutisté na dobových padácích. Junkers byl také součástí scény spolu se skupinami vojenské historie, kdy po „zásahu“ jednoho z motorů ten opravdu začal „kouřit“.

U nás stále málo vídaný typ byl neustále obležený na stojánce diváky a jeho sympatická posádka anglicky hovořícím návštěvníkům trpělivě odpovídala na jejich dotazy.

Po mnoha letech se nám opět krásně představil v naší zemi vyráběný letoun C-11 (Jak-11), který nádherně předváděl Vladimír Peroutka. Vlado, klobouk dolů, to byla paráda! Mnoho let byl unikátní stroj uzemněn po doslova zpackaném pokusu o renovaci původního hvězdicového motoru. Generálka za podpory LOM Praha se ale více než povedla a znovuzrozený letoun v československém vojenském „kabátě“ se svým typicky hlubokým brumlavým zvukem motoru nádherně létá. Patřil k vrcholům programu a po přistání mu náležel dlouhý potlesk vděčných diváků. Byly zde rovněž předvedeny letouny z dob dřevních. Replika slavného stroje Blériot nás zavedla do doby, kdy byl přelet kanálu La Manche nevídaným výkonem, Marcel Sezemský hned poté pěkně ukázal ve vzduchu repliku Avie BH-1 Exp (přezdívaná Exprevít …). Létá také krásně a poprvé se originál stroje vznesl k nebi již 13.10.1920! Na minimálce by se jej snad dalo držet i na kole…

Zajímavým bodem programu bylo předvedení letounu Bücker Bü-133C, létajícího mimo jiné v roce 1936 na olympijských hrách v Berlíně. V nádherné akrobatické ukázce jej vodil v luftu mladý letecký akrobat Michal Tvrzník krátce po svých 25 narozeninách. Proč by mladí piloti nemohli předvádět historické stroje? Další divácky vděčnou ukázkou byl bravurní let Lockheedu L-10A Electra z Točné. Piloti Milan Vacík a Jana Soukupová mašinu nádherně protahovali před zraky diváků, působivý byl i start společně s letouny Harvard a Texan. Efektní rozlet před diváky byl parádní tečkou jejich vystoupení, které se u nás jen tak nevidí. Opravdu velikým překvapením byl přílet již zmíněného Lightningu ze Salzburgu. Pilot rovnou „z kurzu“ předvedl pěknou akrobatickou ukázku a je znát, že má svůj letoun parádně v ruce. A ten zvuk! Opravdu rajská hudba pro milovníky klasických vrtulí. I když tento typ vídáme na jiných leteckých dnech u nás, jeho atypické tvary, dvojité směrovky a dokonale vyleštěný kovový povrch z něj dělají žádaný typ pro mnoho leteckých akci. Není divu.

Radim Vojta a Spitfire Mk. XVIE jsou nerozlučnou „dvojkou“ již nějaký čas. Aby ne, Spit je v Líních již delší dobu doma a Radim s ním vzlétl hned několikrát. I jeho ukázka patřila k tomu nejlepšímu, co jsme na obloze o tomto leteckém dnu mohli spatřit. Spitfire je legenda a jen na okraj – o „svezení“ letounem P-51D Mustang je při vší úctě k němu o mnoho menší zájem, než právě o Spita. Mustangem v případě jisté solventnosti se můžete po dohodě v Evropě prolétnout relativně za pár dnů, zatímco na Spita si musíte počkat dlouhé měsíce … Tento typ se jen tak neokouká a při jeho letové ukázce mi hlavou šla jména mnohých našich pilotů u britské RAF, kteří pomohli hrdý Albion zachránit před choutkami jednoho šíleného rakouského „frajtra“ s knírkem a hákovým křížem na rukávu. Dalším vpravdě adrenalinovým vystoupením byl let Petra Kopfsteina na Extře 330SC. Pilot světové série závodů Red Bull Air Race nenechal nikoho na pochybách a předvedl úžasnou akrobacii. Po přistání mu patřil bouřlivý potlesk a pak se rychle vytvořila mnoho desítek metrů dlouhá fronta na jeho podpis. Ještě že měl s sebou přes pět tisíc fotografií!

Stinson Reliant Mk.III také patří u nás k velmi exotickým typům. I ten je doma v Líních a jeho pilot Áda Valášek všem ukázal, že s ním létat umí a stroj barvách RAF byl dokonce aktérem scény z osvobození letiště. Po přistání vysoký důstojník americké armády podepsal s poraženými Němci jejich kapitulaci před očima diváků. Předtím na zemi zuřily boje a pyrotechnické efekty byly velmi působivé, prostě klasická přestřelka s dobrým koncem. Ostatně na konci války v těchto místech nebyla o takové události nouze, jak mi řeklo hned několik pamětníků z řad diváků. Mimochodem během této bitvy se na obloze opět objevil Spitfire, tentokrát v pilotáži jeho vlastníka, Stephena Steada. Pro nadšence tichého letu zde byla jiná legenda – bezmotorová stíhačka LF-107 Luňák ve žlutém kabátě s vojenskou registrací na trupu. Ano, i několik takových kluzáků létalo v našem vojenském letectvu. Na nebe jej vytáhl krásný L-60 Brigadýr také ve vojenském zbarvení a poté již pilot kluzáku z výše 1000 metrů předvedl, že i po mnoha letech Luňák po nebi tančí jako za mlada.

V programu samozřejmě nemohly chybět vrtulníky. A tak jsme byli mimo jiné svědky vystoupení dvou vrtulníků, kdy od starého poctivého Milu Mi-2 přebírá po desítkách let symbolickou štafetu ve výcviku pilotů „mixérů“ americký vrtulník Enstrom 480B-G. Pilotem nebyl nikdo jiný než „veterán rotujících nosných ploch“ Jaroslav Špaček (současný ředitel CLV v Pardubicích) létající již od července 1987 s mnoha typy vrtulníků. Enstroma předváděl opravdu pěkně – spolu se svým kolegou v Mi-2 to bylo krásné a řekl bych i rozlučkové vystoupení. Mi-2 již brzy zmizí z naší oblohy a tak popřejme jeho nástupci mnoho bezpečného létání. Hornoplošný De Havilland DHC-2 Beaver Mk.I také nepatří k běžně vídaným letounům. Což o to, v Kanadě i jinde jich kupříkladu na plovácích létají mraky, ale u nás jde o ojedinělý typ. Stroj létající v kabátě amerických mariňáků ukázal také co umí – start na pár desítkách metrů a přistání rovněž, ostatně v kategorii STOL (krátký start i přistání) patří stále k žádaným letounům a létá v padesáti zemích světa.

Dalším divácky vděčným číslem bylo předvedení místního záchranářského vrtulníku W3A Sokol, jeho efektní červenobílé zbarvení je již známé a co lidských životů tyto vrtulníky již pomohly zachránit! V Líních mají tyto vrtulníky své stanoviště a divákům byl stroj předveden opravdu se vším všudy. Z místní historické „stáje“ létaly působivou ukázku i další dva dvouplošníky – oba, jak Boeing B 75 Stearman a De Havilland  Tiger Moth žlutém zbarvení. Létaly skoro křídlo na křídle a já má trochu pocit, že se u druhého z nich zapomíná, jak mnozí naši piloti u RAF právě na něm začali létat na nebi hrdého Albionu předtím, než se přeškolili na Spitfiry, Hurricany či jiné stroje. Cvakavý zvuk jako ze šicího stroje nenechal mnohé letecké fandy na pochybách – k nebi vzlétl legendární Polikarpov Po-2 Kukuruznik, aby předvedl dynamickou letovou ukázku a ještě stihl střelec za pilotem průběžně „kropit“ nepřátelské pozice kulometnou palbou. S letounem v tehdejším SSSR létaly i ženy, což bylo správně při jeho vystoupení komentátory připomenuto.

Celý letecký den se báječně vydařil a počasí také vydrželo. Nezbývá než poděkovat Jirkovi Horákovi, šéfovi a zakladateli místního sdružení Classic Trainers, který kromě řízení leteckého dne, také dokázal v průběhu pro něj jistě hektického víkendu odlétat v každém dni tři naprosto rozdílná letadla – Stearmana, Harvarda a Stinsona! Dále spolupracujícímu Aeroklubu Plzeň Bory a samozřejmě rovněž bezmála 180 dobrovolníkům, bez nich by se tak velká akce prostě obejít nemohla. Dámy a pánové, díky srdečně za vše a za rok v Líních na shledanou !