Připomínat si hrdiny, kteří bojovali za svobodu naší země je nikdy nekončící úkol. U nás podtržený roky komunistické diktatury, která nejenže tyto hrdiny pronásledovala, ale snažila se i je vymazat z historicé paměti. Dluh, který v tomto ohledu máme je z velké části splácen díky nadšení jednotlivců, ale i organizací dobrovolníků. Jednou z těch nejvýznamnějších je v České republice spolek KVH 276th Sqdn. (reenacted) RAF. Ten na tuto neděli 6 května, připravil slavnostní odhalení památníku československým letcům RAF, rodákům z Plzeňského Karlova.

Slavnostní ceremoniál bude zahájen ve 14.30. Památník bude umístěn na adrese Na Pomezí 22 u sokolovny, jediné budovy, která dnes z Karlova zbyla. Odhalí ho členové rodin Miloslava Petra, Karla Pošty a Stanislava Peroutky. Pamětní deska umístěná na kamenné stéle ponese jména Oldřicha Hořejšího, Stanislava Peroutky, Miloslava Petra, Karla Pošty, DFC, Jiřího Schwarze, Viléma Soukupa a Jindřicha Zářeckého, od jehož narození uplyne v srpnu sto let. Tři z těchto letců padli, zbývající čtyři odešli před hrozícím komunismem zpátky do Velké Británie.

Program:

14:30 h zahájení slavnostního ceremoniálu 

14:35 h odhalení památníku

14:38 h průlet letounů Vzdušných sil AČR

14.43 h průlet historického letounu Classic Trainers

14.48 h proslovy

15.08 h položení květinových darů

15.04 h minuta ticha

15.06 h hymny Velké Británie a ČR

15.12 h konec pietního aktu

Součástí vzpomínky je i dobový tábor RAF, umístěný v průběhu Slavností svobody v Křižíkových sadech na tramvajové točně mezi ulicemi Pražská a U Zvonu. Představí vybavení letců RAF a příslušnic WAAF, několik výstav o československých letcích v RAF a v jeho rámci se uskuteční několik přednášek. Jedna z těchto výstav bude umístěná i v hangáru Classic Trainers na letiště Líně, v průběhu jejich dne otevřených dveří. 

Stručně popsané osudy letců, kterým je památník věnován, tak jak připravil organizátor akce, KVH 276th Sqdn. (reenacted) RAF.

Oldřich Hořejší

Oldřich Hořejší se narodil 21. 6. 1912 na Škvrňanské třídě číslo 15. Jeho otcem byl Josef Hořejší, strojník, původem ze Scher a maminkou Filomena Malá z Předslavi. Vystudoval obchodní akademii. V roce 1921 byl bez vyznání, ale po deseti letech se vrátil do římskokatolické církve. V roce 1934 pracuje jako advokátní úředník a bydlí se svými rodiči v ulici Cínová 1338/4. Odtud se odstěhoval do Berouna, kde v letech 1934 a 1935 absolvoval Školu pro důstojníky letectva v záloze. Následující dva roky strávil ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a v letech 1937 a 1938 absolvoval aplikační kurz pro poručíky letectva v Prostějově. V průběhu vojenské prezenční služby byl příslušníkem Horského pěšího pluku 4 v obci Jelšava na Slovensku. Domů do Plzně se měl vrátit v roce 1936 a o tři roky později, už jako poručík letectva. Z Plzně se po krátkém pobytu odhlašuje 1. 7. 1939 a již za dva týdny odchází z vlasti. A následuje svoje budoucí spolubojovníky přes Polsko, do Francie a pak Velké Británie. Tam si sebou bere i znalosti všech jazyků, se kterými se setká – umí německy, francouzsky i anglicky. Do Francie se dostal 1. 8. 1939 a dva měsíce trvalo, než byl v St Cyru přijat do Cizinecké legie, a to ve vysoké hodnosti seržanta. Tři dny po přijetí byl ale přemístěn do Toulouse do střediska pro bombardovací letce, ale do bojů se již nezapojil. V červnu odplouvá z poražené Francie do Velké Británie. Do Livrpoolu doplul 12. 7. 1940, o několik dní později přemístěn do leteckého depa Cosford, později přijat do RAF v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Office. Mezi březnem a červnem 1940 absolvoval letecký výcvik, po kterém byl přijat k 311. bombardovací peruti. Operačně začal létat 7. 12. 1941 a u Bombardovacího letectva, jehož hlavním úkolem byly útoky na okupovanou Evropu, absolvoval 29 letů. 22. 2. 1942 se stal velitelem letounu a u Bomber Command v této funkci absolvoval 11 náletů. Cílem 311. bombardovací perutě v té době byly například Dunkerque, Brest, Paříž, Hamburk a mnohé další. jako Ve stejném roce V roce 1942 byl několikrát vyznamenán, celkem získal tři válečné kříže. Absolvoval i několik štábních kurzů, včetně jednoho u polského letectva. V lednu 1944 se k naší 311. bombardovací peruti vrací, aby byl v červnu 1944 odeslán na Bahamy na operační výcvik, ze kterého se ke konci roku vrací zpátky do Velké Británie. V červenci 1945, po skončení druhé světové války v Evropě, je ještě odeslán do dalšího kurzu. Do osvobozeného Československa se vrací 2. 9. 1945. Nepřilétá sám. Následuje ho slečna Karolina Lucy Day ze Southamptonu, kterou si bere v červnu 1946 v kostele Svatého Jindřicha v Praze II. S ní se ale o necelé dva roky později do Velké Británie vrací. Stává se opět příslušníkem RAF. O dvacet let později odchází do penze. Ve svém druhém domově, Velké Británii, i zemřel. Stalo se to 22. 4. 1982.

Stanislav Peroutka

Narodil se v Plzni 20. 10. 1916 Václavu Peroutkovi a Marii, rozené Švamberkové. Po dokončení základního vzdělání se vyučil kadeřníkem. V letech 1934 a 1935 absolvoval pilotní výcvik v akci 1000 nových pilotů republice a v roce 1936 získal svůj pilotní průkaz. V tom roce bydlel v Měděné ulici 11, v I. patře, v bytě číslo 2, pravděpodobně u svých rodičů. V září stejného roku se odhlásil a novým bydlištěm se mu staly Piešťany a tamní Letecký pluk 3. Jeho vojenské dokumenty uvádí, že v roce 1936 absolvoval poddůstojnickou školu v Chebu, o rok později pokračovací školu v Prostějově a Školu pro stíhací letce v Hradci Králové. V roce 1938 byl přemístěn k Leteckému pluku 4. V roce 1939 odešel i on přes Polsko do Francie. Tam nejprve necelý měsíc srpen 1939 čeká, než bude v nízké hodnosti soldat přijat do Cizinecké legie a vtělen do výcvikové skupiny na Place Balard. Nicméně krátce poté vypukne druhá světová válka, on je v souladu se sliby ze svazku legie uvolněn a přemístěn na leteckou základnu Chartres. A od prosince 1939 se svou stíhací perutí GC II/3 zapojí do bojů. Při operačních letech, kdy nalétal asi 70 operačních hodin, byl jednou sestřelen. Nouzově přistál, ale pak byl zachráněn vlastními jednotkami a….omylem málem zastřelen. Byl považován za Němce. V červnu 1940 také sestřelil svoje první dvě německá letadla. Po pádu Francie ustoupil nejprve do Casablanci, ze které ve skupině štábního kapitána Dudy do Velké Británie, kam doplul 5. 7. 1940. V srpnu 1940 byl přijat do RAF ve středisku Cosford a poté přemístěn k 312. československé stíhací peruti se sídlem v Duxfordu. Není dobře člověku samotnému, a tak v květnu 1942 uzavřel sňatek s o pět let mladší Catherine Sutherland McCullagh ze skotského Ayru. 1. 6. 1942 se manželům narodily dvě dcery, Marie a Charlotte Sutherland a Stanislav byl zároveň jmenován podporučíkem letectva v záloze. Bohužel Charlotte zemřela 10. června a Marie o osm dní později. V říjnu stejného roku byl Stanislav přemístěn na letiště v Exeteru, kde působil jako řídící letového provozu. Odtud byl přemístěn jako pilot k 310. československé stíhací peruti. O rok později pro změnu ke 134. Airield a z něj po dvou měsících zpátky k 310. československé stíhací peruti a z ní prakticky vzápětí k 84 Group Supply Unit, kde si udržoval pilotní návyky po dobu, kdy pro něj v peruti nebylo místo, a to až do července 1944, kdy se k 310. československé stíhací peruti vrátil definitivně. Za svou službu v RAF byl několikrát vyznamenán, a to dvěma Československými válečnými kříži, dvěma Československými medailemi za chrabrost, francouzským válečným křížem, Československou vojenskou medailí Za zásluhy I. stupně a britskou 1939 – 1945 Star. Ze služby si ale odnesl i několik zranění. Jedno utrpěl už v roce 1939 při letecké nehodě, o čtyři roky později mu šrapnel poranil pravé rameno. Do Plzně přišli manželé Peroutkovi 7. 12. 1945. Novým bydlištěm se jim stala adresa Erbenova ulice 4/1925 ve čtvrti Bezovka. Vrací se i do Západočeského aeroklubu, kde působí jako učitel létání, ale to jen do roku 1948, respektive 1949, kdy opětovně odchází do exilu, a to do rodného města, své manželky, skotského Ayru. Tam nějaký čas působí jako účetní. Zemřel 17. 4. 2000 v Kilmarmocku. Jeho manželka ho přežila o tři roky.

Miloslav Petr

Narodil se 18. 10. 1911 jako Miroslav Josef Václavu Petrovi a Barboře, rozené Šmídlové v Plzni, ve Škodových domcích číslo 1267. Absolvoval pět tříd obecné a dvě třídy měšťanské školy. Vyučil se strojním zámečníkem. V roce 1926 se stal členem Západočeského aeroklubu, kde o pět let později dostal pilotní průkaz. 1. 10. 1933 nastoupil vojenskou prezenční službu u 1. letky Leteckého pluku 1. V květnu 1938 byl povolán na mimořádné cvičení ve zbrani a v září stejného roku, v době Mnichovské krize, se účastnil i mobilizace. Kromě toho se měl zúčastnit i leteckého závodu v jižní Francii a poslední letecké soutěže států Malé dohody. V roce 1939 odešel do Polska, z přes Rumunsko a země Blízkého Východu. Tam byl zařazen do letecké skupiny v Agde, ale do bojů se nezapojil a po pádu Francie odešel do Velké Británie. Do RAF byl přijat 27. 7. 1940 a po ročním výcviku se stal příslušníkem 310. československé stíhací perutě. 5. června 1942 poškodil nepřátelský letoun Fw-190 a stejný typ letounu zničil o čtyři dny později. S jednotkou se podílel na obranných i ofenzivních akcích až do 29. 1. 1943, kdy se nevrátil ze souboje s německými stíhači nedaleko Morlaix, kam doprovázel bombardéry. Do tohoto dne odlétal celkem 169,5 operačních hodin a účastnil se 27 operačních operací. U jednotky mu bylo vystaveno následující hodnocení: „Za dob u perutě jevil se jako dobrý kamarád, rozumář, pracovitý, dobrého charakteru, poněkud pomalý. Byl velmi dobrý stíhací pilot, opatrný, ale dobrý bojovník.“ Ve Velké Británii se zasnoubil se slečnou Mary Palmer.
Miloslav Petr byl za svoji činnost v zahraničním odboji vyznamenán: Čs. medailí Za chrabrost, Čs. válečným křížem 1939, druhou Čs. medailí za chrabrost a Čs. vojenskou pamětní medailí, F, VB.
Podle dostupných údajů je vzpomenut na pomníku padlých a obojářů z Plzně – Karlova 1939 – 1945 a na pamětní desce válečných obětí 1939 – 1945 z Velké dělovky Škodových závodů v Plzni, nicméně o existenci obou desek mi není nic známo. Je také vzpomenut na památníku Padlých letců Západočeského aeroklubu v Plzni, Památníku padlým letcům RAF v Praze Dejvicích a na kenotafu ve Škvrňanech.

Karel Pošta, DFC

Narodil se 29. 9. 1914 v Plzni Karlu Poštovi z Kročehlav, škodováckému dělníkovi a Marii, rozené Tumpachové z Mirošova. Měl ještě dva sourozence, Marii a Alžbětu. Jeho rodiče bydleli v Emilově ulici č. 44. Po měšťance vychodil tři roky odborné pokračovací školy a vyučil se mechanikem. Létat začal v Západočeském aeroklubu, pokračoval v letech 1933 – 1935 ve Škole pro odborný dorost letectva v Prostějově, a kde získal pilotní výcvik. Vojenskou prezenční službu absolvoval u Leteckého pluku l. S ním prodělal i mobilizaci. Do odboje odešel v květnu nebo červnu přes Polsko. Ve Francii byl přeškolen na francouzskou techniku a od května 1940 se s 4. escadrille Groupe de Chasse II/4 zapojil do bojů. Za více než 30 hodin, které s ní nalétal, sestřelil dva letouny ve spolupráci. Po pádu Francie odletěl do Afriky a zní odplul do Velké Británie. V srpnu 1940 byl přijat do RAF a v září 1940 se stal příslušníkem 312. československé stíhací perutě, ve které strávil celou válku. 21. 9. 1942 se v Plymouth oženil s Gladys Idou Cashmore. První turnus dokončil v březnu 1943 a byl určen k přelétávání letadel k jednotkám, v rámci přestávky absolvoval i kurs pilotování nepřátelských letadel. Po třech měsících se vrátil ke své peruti. V listopadu 1944 se stal, i po absolvování příslušného kursu, velitelem letky A. Operační činnost ukončil v únoru 1945. Pak až do května 1945 působil u jednotky zkoušející technické novinky letounů spitfire, v červnu 1945 se vrací ke své 312. peruti a s ní do vlasti. Následně pak sloužil jako velitel letky Leteckého pluku 4 a postupně velel několika školním letkám. To až do února 1948. V dubnu byl odeslán na dovolenou, v květnu degradován na vojína a prohlášen za zběha a v červenci odeslán na „dovolenou s čekaným“. S ohledem na celkovou atmosféru poslal svou anglickou manželku a dceru do Velké Británie, a pak ilegálně odešel za nimi. Ve Velké Británii pak vstoupil opět do RAF. V roce 1958, po ukončení závazku, odchází do civilu, ale umírá mu žena. Později se opět žení, a to s válečnou vdovou po svém kamarádovi. V městě Kingskerwel otvírá hostinec Sedm hvězd (Seven Stars), ale 8. 1. 1961 umírá na infarkt při jedné ze svých obchodních cest.
V průběhu druhé světové války se podílel na obrané Britských ostrovů, ofenzivních náletech na okupovanou Evropu, kryl operace Overlord, Market-Garden i bombardéry mířící nad Německo. Sestřelil za tu dobu jedno letadlo ve spolupráci a dvě nepřátelská poškodil.
V návrhu n z 27. 7. 1944 a udělení DFC se píše: „Excelentní stíhací pilot, který v několika případech vedl letku. Jeho dychtivost létat operačně stejně jako jeho zručnost dávají ostatním pilotům příklad po čtyři roky, …Jeho nadšení a agresivní duch, které prokázal při střemhlavém bombardování, potvrzuje skutečnost, že by zničil více nepřátel, kdyby k tomu měl příležitost. Toto vyznamenání silně doporučuji“.
Celkem pětkrát obdržel Československý válečný kříž, třikrát Československou medaili Za chrabrost, dále Československou medaili Za zásluhy I. st., Pamětní medaili čs. zahraniční armády (se štítky F a VB)., Croix de Guerre, DFC, The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star with France Germany Clasp, Atlantic Star, Defence Medal a War Medal.

Jiří Schwarz

Narodil se v Plzni 25. 5. 1919. Karlovi a Bertě, rozené Jírové. Bydlel v 1. poschodí v Emilově ulici 20. Vystudoval vyšší hospodářskou školu a byl aktivním členem Sokola Plzeň I. Zdá se, že letadla ho zajímala ještě před přihlášením se do akce 1000 nových pilotů republice. V roce 1935 totiž v době letů přecházel přes borské letiště v době letů a byl za to napomenut policií. Pak už v době letů procházel letištěm legálně a o tři roky později získal pilotní průkaz. Ve stejném roce se rozhodl dobrovolně přihlásit do československé armády. Žádal proto policejní ředitelství v Plzni, aby mu vydalo vysvědčení zachovalosti pro vstupní list pro dobrovolný vstup do československé armády (následně svou žádost o toto vysvědčení pravděpodobně zrušil). Jeho vojenskou službu dokládá policejní přihláška, kdy byl v září 1938 odhlášen ze svého bydliště s poznámkou „na vojnu“. V prosinci byl ale hlášen zpět na stejné adrese, aby byl v únoru 1939 odhlášen definitivně, s poznámkou „prezenční služba Prostějov“. V říjnu 1939 po něm bylo vyhlášeno pátrání, s tím, že pohřešován byl od 15. 9. 1939. Podle pátrací relace byl 170 cm vysoký, hnědých vlasů a očí, souměrných úst, prostředně vysokého čela, vyholen, se zdravými zuby. V době zmizení byl oblečen ve světlé, letní šaty, kalhoty pumpky, hnědé punčochy, hnědé sportovní střevíce, na hlavě měl hnědou radiovku. Pátrání nechal vyhlásit Jiřího otec. Jiří měl podle něj v červnu 1939 odejít jako tramp na Rožmitálsko. 13. 9. prý ještě psal z Tábora, ale pak o sobě nedal vědět. Jeho otec uvedl jako domnělý důvod, že měl jeho syn odejít do Německa. Ten čundr, na který si Jiří vzal i „batoh, deku a věci potřebné k cestování“, ho ale zavedl přes Polsko do Francie. Tam byl v říjnu 1939 prezentován do naší armády. Jako pilotní žák prošel několika francouzskými leteckými základnami. Po pádu Francie se dostal do Afriky, ze které odplul v transportu štábního kapitána Hlobila. Do Velké Británie se dostal 16. 7. 1940. I v tuto dobu po něm ještě doma pátrali. Vydrželo jim to minimálně do března 1941.
Jiří Schwarz zatím v RAF začal cvičně létat u 56. operačně výcvikové jednotky. Dne 22. 9. 1941 jeho letoun při cvičném letu havaroval do řeky Ouse u obce Wiggenhall St. Peter. Vrak letadla i s mrtvým pilotem byly vyzvednuty po šesti dnech. Tělo Jiřího Schwarze bylo pohřbeno 2. 10. 1941 na hřbitově Sutton Bridge v hrobě 39.
Zajímavé je, že ještě rok po jeho smrti zafungoval úřední šiml, který si vzpomněl, že Jiří Schwarz dostal v jednom měsíci roku 1941 dva platy a chtěl je zpátky.

Vilém Soukup

Narodil se 31. 5. 1914 Theodorovi a Boženě, rozené Puchtové. Vyučil se soustružníkem. S rodiči bydlel nějaký čas Na Pomezí 1, později v Mosazné 3/1405, v bytě číslo 1 na II. poschodí. Než odešel k Leteckému pluku 1, pracoval jako strojní zámečník. Ještě před tím, v letech 1933 a 1934 prodělával pilotní výcvik v Západočeském aeroklubu. Pokračoval v něm i v roce 1938 u Leteckého pluku 1. Do zahraničí odchází již jako ženatý a otec dvou dětí. 2. 10. 1939 byl prezentován ve Francii jako letecký mechanik. Po pádu Francie se dostal do Velké Británie, kde se stal příslušníkem RAF. Absolvoval pilotní výcvik a stal se příslušníkem 311. československé perutě. 15. 5. 1941 začal operačně létat. Zahynul spolu s Jánem Mikloškem, Mojmírem Sedláčkem, Antonínem Zimmerem, Zdeňkem Babíčkem a Aloisem Jarnotem 15. 9. 1941 při náletu na Hamburk. Celá posádka byla pohřbena na hřbitově Lingen, po válce byla jejich těla přenesena na hřbitov Reichswald. Vilém Soukup do své smrti odlétal 21 náletů, z toho 4 lety jako velitel letounu. 311. československá bombardovací peruť za tu dobu útočila na cíle v Dunkerque, Boulogne, Düsseldorf, Köln, Essen, Hamm, Bremen a další.

Jindřich Zářecký

Narodil se 6. 8. 1918 Františkovi Zářeckému, staničnímu mistru a Anně Zuzaně rozené Ertlové ve Slévárenské ulici 1464 v Plzni. Měl ještě bratra a dvě sestry. Po obecné škole a měšťance chodil tři roky do odborné školy pokračovací, kde se vyučil mechanikem. Byl členem Západočeského aeroklubu, ale před válkou stihl absolvovat jen několik školních letů. Archivy ho znají i jako rošťáka. Jednak byl vyšetřován, že zhasínal plynové lampy, jednak proto, že se na zábavě opil a tropil výtržnosti. Dokumenty popisují i jednu jeho nehodu na motocyklu, která naštěstí neměla ani zdravotní, ani právní následky. Do exilu odešel 28. 5. 1939. V té době byl už ale doma prohlášený za nezvěstného a bylo po něm vyhlášeno pátrání. Ve Francii byl stejně, jako jeho kolegové nějaký čas v Cizinecké legii, až byl zařazen do Letecké skupiny v Agde. Po pádu Francie i on odplouvá do Velké Británie. V červenci 1940 je přijat do RAF a následně přemístěn k 310. peruti, kde pracuje jako mechanik. Po dvou letech je odeslán k pilotnímu výcviku, který se částečně uskutečnil v zámoří. Tam je hodnocen jako Podprůměrný žák, šťastný temperament, svědomitý, samostatná osobnost, průměrný pilot, ale necitlivý. 8. 6. 1944 se stává pilotem u 312. československé stíhací perutě, se kterou se vrátil do vlasti. Z vojenské služby je propuštěn 2. 3. 1946. O tři roky později s manželkou a svým synem odešli před komunistickým terorem zpátky do Velké Británie. Jindřich Zářecký se pak vrátil i do RAF. Zahynul při letecké havárii 5. 3. 1957 jako příslušník 53. perutě. Byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí Za chrabrost, Československou vojenskou pamětní medailí.