Jsou dopravní letadla, která poctivě „odlétají“ svůj profesní život v naprosté anonymitě, aby poté skončila v lepším případě v muzeu, nebo někdy i v soukromém vlastnictví. V horších případech (a těch je logicky nejvíce) končí na šrotišti. Pak jsou ovšem výjimky. Jde o letouny, na které se jen tak nezapomíná a jejichž historie je velmi pestrá, někdy dokonce i trochu „pikantní“. Bezesporu do této kategorie se řadí legendární dopravní letoun Boeing 707, který dodnes svému majiteli slouží jako neobvyklý prostor pro obchodní jednání či společenské akce. A tak se můžeme podívat na doslova neuvěřitelnou historii letadla, které svého času využíval vůdce sekty reverend Moon, stejně jako vláda africké republiky Benin. Ano, život bývá rozmanitý!

Pan Am prvním majitelem

Tento Boeing 707-321, výr.č. 18084/212 vzlétl poprvé dne 18.5.1961 a svým první majitelem, legendární společností Pan American World Airways byl převzat do flotily o pouhých pět dnů poté. Létal na jejich linkách jako „Clipper Resolute“ celou řadu let. Pak jej zakoupila v roce 1970 britská společnost Lloyd International, u které létal s registrací G-AYRZ s turisty do letovisek na dovolenou. Pak už se jako majitelé střídaly další společnosti – u exotických Bahamas World létal v roce 1972 s registrací VP-BDG, následovala služby u amerického  MCA Laeasing (pro Southwest Airlines) jako N433MA v roce 1978, aby byl následně prodán firmě Quantum Leasing a opět přeregistrován na N707HD během roku 1980. A právě jeho zákazníkem byla vpravdě zajímavá společnost Age of Enlightenment (Věk osvícení) a letoun létal jako osobní stroj reverenda Moona!

Boeing 707-321, výr.č. 18084/212 jako nový stroj ve flotile Pan American World Airways

Boeing 707-321, výr.č. 18084/212 již u společnosti Southwest Airlines

Boeing 707-321, výr.č. 18084/212 u Quantum Leasing

Ve službách vůdce sekty

Zde se krátce zastavíme. Jak to tak u podobných „individuí“ chodí, Moon rozhodně nelétal ve spartánsky zařízeném letounu, opak byl pravdou! Interiér stroje byl během mnoha měsíců přestavěn na luxusní včetně silně lakovaných vzácných dřev, bohaté výzdoby ze zlata a dostal také telekomunikační vybavení pro spojení za letu prakticky s celým světem. Inu, když jeho ovečky byly tak štědré a v jejich sektě se obracely desítky milionů dolarů na jejich osvíceného vůdce, proč by toho nevyužil? Vnitřní vybavení tak předčilo i soukromé letouny saudskoarabských šejků a ti už mají extra vysoké nároky! Jenže pak se osud tohoto letounu začal odvíjet o dost horším směrem.

Boeing 707-321, výr.č. 18084/212 v podobě v jaké přepravoval reverenda Moona

Na dluh se dlouho nelétá

Když se reverend Moon dostal do problémů, letoun zakoupila vláda afrického Beninu v roce 1987 a u ní létal jako VIP speciál s registracemi TY-AAM a později TY-BBW. Ti z Vás, kdo mněli někdy zkušenost s černým kontinentem asi ví, jak je to s tamními vládami, když mají za něco opravdu zaplatit. Ne že by peníze neměly (řada z nich měla a má…) ale byly prostě doby, kdy hrát si na chudáky z rozvojové země byl vcelku výhodný obchod. Podle hesla „Nám přece musí všichni pomáhat“ vesele dlužili všude, kde nemuseli platit tak říkajíc na dřevo, tedy v hotovosti v některé ze světových měn.    Ostatně o tom by mohla ve své době povídat i vláda tehdejšího Československa. Jenže ouha! I zde nakonec padla kosa na kámen. Poté, co beninská vláda dlužila za údržbu letadla, dále přistávací i parkovací poplatky na letištích – dokonce i ti piloti chtěli mzdy – ó jaká troufalost – byl letoun na letišti v belgickém Ostende nekompromisně zabaven. Tehdy si anglická posádka vzala své věci a hlavně veškerou palubní hotovost (i to palivo museli platit hotově…), sbalila si své kufry a přes Brusel odlétla domů. Jenže co dál s letadlem? Vláda Beninu nehodlala zaplatit ani omylem, letadlo od 21.5.1989 doslova hnilo odstavené v Ostende. Byl to tvrdý oříšek, protože šlo o majetek vlády jiné země a tak bylo tehdy nedotknutelné.

Boeing 707-321, výr.č. 18084/212 již sice patří lidu republiky Benin, nicméně stojí odstavený v Ostende

Z letiště k oblakům, ale s podvozkem na střeše

Nakonec letištní správě došla trpělivost, jejich právníci po dohodě s belgickou vládou „vyčmuchali“ a zabavili alespoň nějaký majetek beninských vládních pohlavárů v Belgii. Teprve až během jara v roce 1997 začala jednání o prodeji letadla za symbolickou cenu soukromému zájemci. Ještě mohu zmínit jednu technickou zajímavost. Tento Boeing 707-321 je v Evropě jediným „přeživším“ letounem, který byl vybaven čtveřicí motorů Pratt&Whitney JT-4A, ostatní letouny měly motory jiných typových modifikací. Ale zpět na letiště v Ostende. Po několika měsících jednání již notně omšelý drak letounu (v té době již bez motorů) koupil pan Walter Gowaert a přemístil jej do belgického Wetterenu. Jde o město s více jak 23 000 obyvateli v regionu Východní Flandry nedaleko známého města Gentu.      Tam je v současné době umístěn v zajímavé poloze:  hlavní podvozek spočívá na střeše průmyslové budovy, zatímco příďový podpírá vyztužený kovový kontejner. Interiér letounu slouží jako klubová nebo jednací místnost. Různým peripetiím navzdory včetně mnohaletého stání na letišti v Ostende je interiér letounu ve velmi slušném stavu, i pilotní kabina je až na pár maličkostí kompletní! Jak by to asi dopadlo, kdyby stál na některém z našich letišť, to raději nechci ani pomyslet…

Epilog a spor o umístění letounu

Pan Gowaert je nejen leteckým příznivcem, ale také podnikatelem. Bohužel i on se nakonec dostal do velkých potíží. Jménem své investiční skupiny letoun koupil, aby sloužil jako školící středisko pro firmu ASBO. Jenže záhy se rozhořel konflikt mezi ním a tehdejším místním starostou. Tomu vadilo, že letoun stále stojí na parkovišti nedaleko firmy a zabírá zbytečně mnoho plochy. Nakonec to na příkaz soudu vyřešil oním šalamounským rozhodnutím umístit letoun opět „do vzduchu“ na střechu vedlejší haly firmy s oporou příďového podvozku, ta už nikomu nevadila. Dodnes proběhlo několik soudních stání a tak snad vše dobře dopadne a unikátní Boeing 707 zůstane zachován do dalších let. Je rozhodně vzpomínkou na doby, kdy létání mezi kontinenty patřilo k velkému luxusu a posádky na dálkových letech musely vystačit jen s omezenými možnostmi navigace. A právě čtyřmotorová „sedmsetsedma“ pomohla mnohým leteckým společnostem šířit své dobré jméno i daleko ve světě. Ta naše vystřídala služby u legendárního Pan Amu, přes sektáře Moona, aby poté ještě dále sloužila jako školící místnost u jednoho belgického města.