Čas prostě nezastavíme. Mnozí z nás si již všimli: v řadě aeroklubů postupně a bohužel často i nenávratně mizí klasické letouny naší tuzemské produkce. Zlíny 126, 226, L-200 Moravy, Meta Sokoly i množství dalších motorových či bezmotorových letounů. A ne vždy je to stářím strojů. Ekonomika aeroklubů nestojí na naftových vrtech a vyšší spotřeba paliva klasických letadel nutí mnohé z nich jejich výměnu za novější, často i s citelně nižší spotřebou. Na straně druhé máme mezi sebou jedince, kterým v žádném případě není osud v tehdejším Československu vyrobených letadel lhostejný. Proto již před několika lety položili základ dnešních již pravidelných sletů letadel čs. výroby a nutno říci, postupně se k nim přidalo mnoho jiných, stejně „postižených“ přátel. V letošním roce se stalo sletovým bodem letiště aeroklubu v Jaroměři a jak si řekneme dále, organizace tak velké akce dopadla na jedničku. I když šlo o neveřejnou akci s nutností registrace předem, nikomu nebylo bráněno ve volném vstupu do prostor pro diváky a bylo také zajištěno vynikající občerstvení za velmi slušné ceny. Ruku na srdce, to na tuzemských akcích opravdu není běžné … Vstup pro příchozí byl samozřejmě zdarma včetně možnosti parkování přímo na letišti.Co si přát více?

Myšlenka takového sletu byla poprvé realizována v roce 2013 na letišti v Jindřichově Hradci a již tehdy se slétlo 11 letounů, celkově se dostavilo 40 účastníků. Nakonec se pořadatelé dohodli na „putovním“ sletu, aby pokaždé bylo možné využít zázemí jednoho z našich aeroklubových letišť. Jak čas šel, celá akce se posunula od neformálního setkání fandů kolem letadel až k dnešní podobě, kdy se slétne mnoho desítek strojů čs. výroby od nás, ale také i ze zahraničí. Slet je navíc zcela založen na respektu pilotů mezi sebou a pořádajícími lidmi z místního aeroklubu. A tato důvěra se stala doslova základním stavebním kamenem celého sletu. Nakonec se letos na letišti v Jaroměři slétlo (i díky horšímu počasí v sobotu 17.6.) 63 letadel a 445 účastníků, což je úctyhodný počet. Ve velké letové skupině se na nebi objevilo 29 strojů a jen slyšet jejich průlet, to byla rajská hudba pro všechny milovníky klasických vrtulí.

Bezesporu nejstarším letounem byla krásně renovovaná Praga E-114 Air Baby Marcela Sezemského, ta přilétla z letiště Točná. Klobouk dolů před Marcelem, neboť sobotní počasí s nízkou oblačností, ale také nepříjemným, místy i nárazovým větrem do 12 metrů prověřil jeho pilotní schopnosti a možnosti Bejbiny takřka na doraz. To byl i důvod neúčasti některých již přihlášených účastníků, kteří nechtěli riskovat právě díky počasí. Dalšími „taháky“ byla dvojice československé klasiky s pístovými motory: Aero 45 OK-KGB a Aero 145 OK-DAJ. Vidět (a hlavně slyšet!) dvojici nádherných dvoumotoráků tak nadčasových tvarů je opravdovým potěšením všech, komu nejsou křídla lhostejná. Ba co více, kolik takových mašin ještě po světě létá? Číslo to není veliké a účast obou letounů všechny velmi potěšila. Navíc není žádným tajemstvím, že například Aerem 145 se lze po dohodě s majiteli i proletět! Nu a z další vrtulové klasiky bychom mohli uvést letoun M-1D Sokol s registrací D-ESOK a pak jeho „bratra“, dalšího tentokrát M-1C Sokola rovněž s německou registrací D-EEKW. Potěšila i účast Meta Sokolů, dokonce jeden z nich v krásných barvách přilétl až z Bratislavy. Právě od přátel ze Slovenska byla na dálku omluvena posádka Aera 145 OM-NHS z Nitry, bohužel z pracovních důvodů jednoho z pilotů nepřilétli. I těch krásných Meťáků stále ubývá … Kde jsou ty doby, co létaly snad v každém třetím nebo čtvrtém aeroklubu!

Z dalších starých a dobrých tuzemských letadel byla k vidění široká škála legendárních Trenérů. Od nejstaršího stroje létajícího mimo jiné s Vláďou Hoškem v Příbrami ve vojenském kabátě až po nejvíce rozšířené modifikace Z226 a 326. Objevily se i „plnokrevné“ Z526. Pro mne byl velkým překvapením pestrý Z226 AS, tento akrobatický speciál jsem „naživo“ ještě nikdy neviděl! Doslova záplavou byly další dříči našich letišť od Zlínů Z42, 142, 43 často po velmi pěkné renovaci a některé doslova hýřící pestrými barvami. A co by to byl za sraz, kdyby nebyly k vidění motorizované kluzáky L-13 Vivat. Právě tento typ je někdy neprávem přehlížen jako pro některé ne příliš povedený, ovšem kdo z nás si jej měl možnost zalétat, rozhodně to nevidí tak kriticky. Přilétlo i několik letadel Z-37 Čmelák , některé jako „dvojsic“ , často sloužící i jako vlečné pro běžný aeroklubový provoz. Z dalších dvoumotorových typů byla zastoupena také L-200D Morava, i když na tomto sletu tuším jediná, ale nevidět klasickou „dvoustovku“ by byla opravdu škoda. Když přilétala z vystoupení v Trutnově spolu s Aerem 145, řada fotografů se mohla přerazit, jen aby si tu dvojici zvěčnila. To se nevidí každý den.

Součástí programu byla i přednáška Radky Máchové, vzpomínala nejen na svá léta vedení akrobatické skupiny Flying Bulls, ale také i na vše kolem létání včetně zemí, kde se mohla na křídlech objevit. V sobotním programu vystoupila známá skupina čtyř Trenérů s názvem Follow Me a bylo to opravdu povedené vystoupení. Silný vítr se je snažil trochu rozházet, ale porvali se s ním statečně. Škoda jen toho počasí, klasické Trenéry na šedivém pozadí nízkých oblaků prostě nevyniknou…A pak už bylo slyšet postupné nahazování motorů řady letadel, to se již připravovala velká letová skupina. Při jejím defilé si člověk připadal, že na něj letí snad celý svaz bojových mašin, takový to byl nádherný zvuk. Fotoaparátem těch 29 mašin moc zachytit nešlo, ale i tak to byla nádherná podívaná. Řekl bych o to větší, když se na letošní Aviatické pouti v Pardubicích alespoň v sobotu (kdy jsem tam byl) tuším velkoskupina nazvaná Balbo neletěla. Piloti vše zvládli na výbornou , i když nepříjemný vítr řadu z nich potrápil.

V letošním ročníku se dostalo pocty nedávno zemřelému akrobatovi tělem i duší Jiřímu Sallerovi a to odhalením pamětní desky přímo na památníku na letišti v Jaroměři, vždyť právě zde mnoho let létal. Byli u toho jeho blízcí i přátelé a v okamžiku odhalení přímo nad námi burácely letecké motory. Později odpoledne ještě mimo jiné přiletěl akrobatický Zlin Z50LS s registrací OK-XRE a předvedl pár pěkných akrobatických kousků. Co říci závěrem: skvěle zvládnutá akce se srdečnou atmosférou, pořadatelské letiště se všeho zhostilo na výbornou a jen více takových akcí do budoucna. Touto cestou bych chtěl poděkoval všem pořadatelům i těm, kteří ve svém volném čase přikládali ruce k dílu, aby se na letišti v Jaroměři vše vydařilo. I když časem letuschopných a krásných československých letounů ubývá, rozhodně je mnoho důvodů, proč takový sraz pořádat. Už nyní se všichni těšíme na další ročník!