Po delší době se objevil nový dopravní letoun vyrobený v Rusku a jak se zdá, na rozdíl od dřívějších projektů už získal řadu pevných objednávek. Renomovaný výrobce letounů Irkut Corporation představil ve středu 8.6.2016 v jedné z hal svého výrobního závodu v Irkutsku svoji novinku na poli civilních dopravních letounů : IRKUT MC-21-300(interní označení Jak-242). V uvedeném výrobním závodě se ovšem vyrábí většinou vojenské letouny – např. moderní Suchoje SU-30SM, 30MK, Jak -130 a běží zde i velmi zajímavý projekt cvičného letounu s označením Jak-152. Výrobce svým novým dopravním letounem pomyslně zaplňuje velkou „díru“ na svém domácím trhu, kde po neúspěchu jiných dopravních letounů domácí výroby získávaly objednávky většinou firmy Boeing a Airbus. A tak za nějaký čas se má MC-21-300 utkat v boji o zákazníky s konkurencí, jakou už nyní představují letouny Airbus A320 a Boeing 737 různých modifikací.

Nově představená a v Irkutsku vyráběná „třístovka“ nabídne leteckým společnostem přepravu až 211 cestujících, stejně tak bude nabízena i další verze MC-21-200 se 179 sedačkami a v plánu je i prodloužený trup letounu, ten má zatím označení MC-21-400. Posledně jmenovaná varianta stroje může nabídnout až 230 pohodlných sedaček. Všechny typy se nabízí jako ideální řešení pro létání na krátkých až středně dlouhých linkách, což v Rusku představuje dost zajímavý segment trhu. Ostatně ti z Vás, kteří sledujete vývoj dopravních letounů v rámci Ruské federace, zajisté máte stejný pocit jako já. Kde jsou ty hrdě prezentované novinky z let minulých – např. Suchoj Superjet nebo i poslední verze dopravních Tupolevů? Odpověď není jednoznačná. Požádal jsem jednoho ze svých ruských přátel, aby mi stručně situaci zhodnotil. Letecký konstruktér a publicista Valerij Ostapenko pracoval ještě nedávno právě pro jednoho z posledně jmenovaných výrobců. Podle něj hlavním důvodem chaosu ve výrobě moderních dopravních letounů jsou politici, kteří na vývoj strojů sice seženou nějaké finance, ale vše jde do ztracena v okamžiku, kdy je třeba letoun přizpůsobit zahraničním zákazníkům. Právě u nich na různé certifikace byly potřeba další a další finance, ty ovšem již poskytnuty nebyly. Samozřejmě byly zde i technické problémy. Takový Aeroflot brzy pochopil, jak cesta omlazení flotily nepůjde rozhodně nákupem dalších Superjetů od Suchoje. Jejich technické problémy znamenaly pro ruského dopravce velké provozní komplikace a další už si prostě dovolit nemohou …

Ale zpátky k novému letounu. Jeho vývoj začal už před několika lety. Klíčové bylo rozhodnutí , aby byl drak letounu ještě převážně klasické kovové konstrukce, protože experiment s kompozity ve velké míře v Rusku nechtěli riskovat. A tak je trup letounu postaven klasicky za použití lehkých a pevných slitin kovů v letectví léta používaných, zatímco uhlíkových kompozitů je použito na výrobu křídla a směrovky s výškovkou. Maximální vzletová hmotnost (MTOW) u letounu MC-21-200 má být 72 560 kg a u verze 300 79 250 kg. Dalším otazníkem ve vývoji byly motory. U prvního prototypu a několika dalších letounů bude použito amerických Pratt&Whitney PW1400G, ovšem u dalších strojů budou instalovány nové domácí motory typu PD-14. V kokpitu najdeme pokročilou avioniku s velkoplošnými displeji firem Rockwell Collins a ruského výrobce Avionika , piloti budou mít k dispozici i head-up displeje, řízení bude pomocí sidesticků jako to známe např. u letounů Airbus i jiných typů. Už nyní zejména v zemích mimo Rusko sílí hlasy leteckých odborníků, zda-li se nový letoun podaří prodat i do jiných zemí. To samozřejmě ukáže čas, ale již nyní se vedou intenzivní jednání se zeměmi jako je Indie, Egypt a Severní Korea, kde by Rusové rádi nový letoun také prodávali. V současné době má MC-21 242 pevných objednávek a 88 předběžných. Letecká společnost Aeroflot podle Valerije Ostapenka na „doporučení“ z Kremlu objednala závazně 50 letounů, ty by měly být dodávány již během roku 2017. Můžeme si klást otázku: bude výroba a prodej nového stroje z Irkutska kopírovat předešlé typy vyrobené v Rusku? Vedení této země sice nerado vidí západní motory a avioniku ve svých nových letounech, ale na druhé straně jde prostě o klasický „sňatek z rozumu“. Vývoj vlastních systémů chce čas a finance, ty jsou ovšem v Rusku v současné době přednostně dávány na vojenské programy. Jedno je ale jisté: pokud se podaří MC-21 získat všechny potřebné certifikace, stane se tak dalším kandidátem na omlazení stárnoucích flotil dopravních letounů mnoha dopravců nejen v Rusku, ale i okolních zemích. Poslední informace z Irkutska jsou rovněž zajímavé: brzy se má uskutečnit jednání s nejmenovanou mexickou leteckou společností. Rusové se snaží vcelku logicky najít další zákazníky v zahraničí a země jejich tradičního vlivu se k tomu logicky nabízí v první linii. Jen čas skutečně ukáže, co jsou sny a co je počet dodaných letounů. A kdo ví, za nějakou dobu můžeme vídat nový typ v barvách společnosti Aeroflot i v Praze.