Všichni někdy padáme. Někdo z kola, jiný z koně. Ovšem přežít pád letadla, to je něco, co opravdu hodně bolí. Málo kdo po takové události chodí po svých, natož aby se vrátil za knipl letadla a zase létal! Honzovi Rudzynskému se to naštěstí podařilo. Sice ne zcela „bez ztráty kytičky“, ale o tom až později. Honza svoji knihu psal na několik etap, jelikož v jeho životě jednoduše řečeno byla období, kdy to z nejrůznějších důvodů nešlo – a nejen těch časových. Ostatně to ví každý i občasně píšící autor. Životní příběh Honzy se dá shrnout do několika málo slov: i přes mnoho překážek šel za svým cílem a tím bylo a je létání. Překážek byla spousta, ale jeho kniha je doplněna nástinem jeho vnitřního světa. Ten mu v mnohém pomohl a byl opravdu často tím pravým hnacím motorem, který jej opět přivedl až nad oblaků lem.

Kniha samotná je ve třech rovinách a ty se mísí navzájem, aby utvořily pestrý, ovšem pravdivý celek. Tou první je vlastní děj, tedy hlavně anabáze ze života leteckého. Rovinou druhou tvoří vzpomínky na určité životní momenty včetně těch neleteckých a jsou doplněním hlavního děje. Zajímavostí je třetí rovina knihy, tzv. vhledy. Grafik je odlišil šedou barvou a kdo je nechce číst, může je přeskočit a třeba se k nim vrátit později. Samotný příběh leteckého nadšence nenarušují, řekl bych dokonce, že jej v mnohém i vysvětlují.

Tušení předcházelo pád. Honzovi se prostě vůbec nechtělo na letecký den do Bratislavy, kde měl létat ultralehkou maketu prvoválečného letounu Nieuport XI. A jak se později ukázalo, osudné „políbení“ za letu od kolegy s UL maketou Fokkeru Dr. I jej nemilosrdně poslalo střemhlav k zemi. Rána jako z děla, nemocnice, mraky operací, jizvy v délce před dva metry, bolestivé rehabilitace…Ale snění o létání jej trpělivě vedlo po drobných krůčcích zpět k tyrkysově modré obloze. Cesta to byla ovšem dlouhá. Ze Slovenska letecky do pražské střešovické nemocnice, raději blíže domovu i nezbytným specialistům do jejich péče. Cesta šusem dolů trvala pár vteřin, ale drápání se zpět až do kokpitu hodně dlouho.

Foto Ing Martin Šusta

Foto Peter Marianic

Až po půl roce po té kraksně v Bratislavě Honza získal zpět „medical“, tedy plnou zdravotní způsobilost na ÚLZ v Praze. Začal létat s Cessnou a pak i opatrně akrobacii na Z-142, samozřejmě raději s instruktorem, pro všechny případy. Tělo si zvykalo rychle a tak osedlal i oblíbený Zlín Z-50 a to hned byla jiná káva. Ale co dále? Díky přátelům odkoupil UL maketu letounu Bücker 131 Jungmann, ale nebylo to ono. Sehnal kupce a za dramatických okolností se letoun dostal až k zákazníkovi do Itálie, Honza jej osobně přeletěl. Pak ovšem zakopl o velkou kliku. Jeho Kamarád Martin potřeboval do Německa, kde chtěl koupit originál Bückera! Ovšem za žlutým dvouplošníkem se ve stejném hangáru poněkud rozpačitě krčil jiný klenot. Letoun stejného typu, jen s americkým Lycomingem místo původního motoru. Registrace D-EELE, tedy Elenka a basta fidli. Zahořel k němu takovou láskou,že se účastnil jeho dražby, za těžce půjčené peníze jej koupil. Bingo! Udělal dobře, i když zprovoznění tohoto krasavce chtělo čas…a…další peníze.

Dnes mimo „Elenku“, tedy červený dvouplošník s registrací D-EELE létá v akrobatické skupině Flying Bulls na letounu XtremeAir XA 42(Sbach 342). No a vše ostatní se dočtete v Honzově knize. Její podtitul : „Jak jsem létal a padal“ je opravdu přesný. Publikaci můžete zakoupit buď v síti prodejen knih NeoLuxor, u dalších vybraných knihkupců a nebo pohodlně na webových stránkách, kde je možné objednat i audioknihu a také stejný titul v elektronické podobě. Kniha nás provádí Honzovým leteckým životem a já v ní našel hodně pravdivého, jak si doslova „nečichnout do hlíny“. Honzo,díky za krásnou knihu s neotřelým tématem a hlavně Ti přejeme sice otřepané, ale tuze pravdivé : kolik startů, tolik přistání ! V záplavě titulů je to poutavá kniha psaná životem pilota, leteckého nadšence a především člověka s touhou po vzdálených obzorech. Ostatně, létání o tom opravdu je.