Josef František byl oceněn Řádem bílého lva
Přidáno: 30. Říjen 2015Autor: Lubor Obendrauf
Ve středu 28.10.2015 již tradičně v rámci oslav státního svátku ČR propůjčil prezident republiky Miloš Zeman naše nejvyšší státní vyznamenání , Řád bílého lva (In Memoriam) četaři Josefu Františkovi a to za významné zásluhy v boji za naši vlast v zahraničí. Až do své smrti 8.10.1940 sestřelil dodnes úctyhodných 17 nepřátelských letounů za jediný měsíc a tak se nesmazatelně zapsal do knihy nejúspěšnějších pilotů RAF vůbec. Předstihl jej v rámci našich perutí jen Karel Kuttelwascher, jinak byl Josef František čtvrtým nejúspěšnějším stíhačem v bitvě o Británii. „Zde platí nikoli coubertinovské, že je třeba se války účastnit, ale také, že pokud možno je třeba válku vyhrávat,“ uvedl prezident.
Když jsem projížděl se svým tátou za „totáče“ Otaslavicemi nedaleko Prostějova, hned mne upozornil na malou pamětní desku umístěnou na jednom z domků. Byla to připomínka právě na místního rodáka Josefa Františka, přímo na jeho rodném domě. Táta mi tehdy řekl: „ Tohle byl skutečný hrdina! Jeho jméno si zapamatuj, tomu komunisté nesahají ani po kotníky. A to ještě dělali problémy, aby po něm byla vůbec nějaká památka. Lumpové, vždyť ten pilot položil život i za ně!“.
Josef František bojoval od podzimu 1939 s Poláky proti hitlerovské válečné mašinérii a nevedl si špatně. Byl sice tvrdohlavý a velitelé jej museli často i potrestat, avšak ihned jej zase pochválili za jeho statečnost i bojové nasazení. Byl prostě povahově „sólistou“ a jen velmi nerad se podřizoval autoritě tehdy, když viděl její chybné rozhodnutí. Byl ovšem voják a samozřejmě neuposlechnutí velitele letky jej přivádělo opakovaně do problémů.
Polská 303. peruť RAF jej tedy „pasovala“ na bojovníka samotáře, což by u našich perutí nebylo možné. Nebe nad anglickým hrabstvím Kent bylo jeho vzdušnou honitbou, ovšem neváhal se za nepřítelem pustit nad chladné vody kanálu u doverských skal a skopčákům pořádně nakopat zadek! Bojoval vlastně s určitým znevýhodněním – oproti německým Messerschmittům Bf-109E byl jeho letoun pomalejší a to platilo i pro stoupání. Sedlal tehdy Hawker Hurricane Mk.I a ten výkonem opravdu nevynikal, proto musel zapojit své pilotní umění. Toho měl opravdu hodně a výsledky se rychle dostavily.
Hawker Hurricane ve zbarvení letounu RF U v jakém sloužil u polské 303. squadrony RAF během Bitvy o Británii
V Josefu Františkovi můžeme mít vzor v jeho touze bojovat proti nepříteli, i kdyby byl v přesile a dokonce s lepší technikou. A právě v dnešní době, kdy nám jsou pod hlavičkou nejrůznějších „nadací“ vnucovány cizí osobnosti jako vzor pro život, můžeme tyto odborníky poučit, jak máme dost vlastních. Jen o nich dát mladší generaci přesný obraz. Ocenění Josefa Františka přichází sice desítky let po jeho smrti, ovšem nejvyšší státní vyznamenání je snahou o vyrovnání morálního dluhu, který naše země vůči němu bezesporu má. Ostatně svého času na něj krásně vzpomínal jiný vynikající pilot – také legenda RAF František Fajtl : „Vynikající piloti se bez odvážné střelby nestali esy a naopak jen průměrní piloti s precizní muškou se jimi stali. František patřil do třetí kategorie – byl mistrem v pilotáži a též výborným střelcem“. A takovým pro nás všechny i zůstane.
Listopad 1st, 2015 at 10:13
*28.10.2015 jinak skvělý článek