V říjnu 2010 se jako blesk objevila v našich médiích těžko uvěřitelná zpráva: pro tehdy vznikající projekt leteckého muzea Točná se podařilo získat původní letoun Lockheed Electra, ve kterém létal J.A.Baťa ! Letecké muzeum Točná, stejně jako záchrana tohoto pražského letiště bylo na samém počátku a projekt měl mnoho odpůrců a ještě více “zasvěcených” tehdy rozhlašovalo, že Ivo Lukačovič, který za projektem stojí, chce na místě letiště vybudovat skladové haly.  Stejně tak tomu bylo po zveřejnění informace o Electře, bylo slyšet více skepse než nadšení. Nicméně ani kupec tohoto unikátu v tu chvíli sám netušil, kolik let práce a přímo astronomických nákladů čeká na něj a jeho tým, než bude moci letoun přelétnout domů do Prahy. Dnes se málo se ovšem hovoří o tom, že poslední majitel napřed nechtěl o prodeji ani slyšet ! Původní vyjednávací tým  po řadě komplikací získal mocného přímluvce – přímo senátora Johna McCaina. Pan Almand totiž patřil k mecenášům republikánů a za ty McCain kandidoval v prezidentských volbách proti B. Obamovi. Teprve poté se věci daly do pohybu.

Historie Electry létající u Bati je naštěstí známa, ale pojďme si připomenout několik faktů ze služby tohoto nádherného letounu u velkovýrobce obuvi. Průmyslové impérium Baťovců ze Zlína si časem uvědomilo, že jedině letectví umožní jejich  podniku rychlou dopravu obchodníků a vedení firmy tam, kam to bude třeba. Pravidelná letecké doprava byla doslova v plenkách, síť leteckých linek jen stěží mohla pokrýt zájmy tak velké firmy. A tak se Baťa pustil do budování vlastní letecké dopravy. Jeho pobočky byly už na několika kontinentech a jak se ukázalo, vsadil na správnou kartu. Zatímco  konkurence  se  držela „tradičních“  trhů  v  Evropě  a  USA, on  vsadil  na Afriku a Asii. Byli i takoví, kteří se mu vysmívali. Humor je ovšem přešel po krachu burzy v New Yorku. Hospodářská krize třicátých let umožnila přežít jen těm schopným a to baťovci opravdu byli. V té době dokonce dokázali rozšířit své výrobní závody do řady zemí, zatímco konkurence fabriky zavírala …

Ale zpět k našemu Lockheedu Electra. Začátkem listopadu 1935 odlétá tehdejší šéfpilot Bati Jan Šerhant do USA, aby se poohlédl co je v letectví nového. Na cestě ale nebyl sám, později k němu přibyli zástupci vedení firmy.   Nakonec  po  krátkém  jednání zakoupili zcela nový letoun Lockheed L-10A Electra výr.č. 1068 a ten byl vyroben v Kalifornii ( Burbank ), aby byl dne 21.9.1936 předán americké pobočce baťových závodů v marylandskému Belcampu. Potom  byl částečně demontován, nakonzervován a lodí přes polský přístav Gdyně se dostal k nám do vlasti. Z Polska již přeletěl a doma mu byla přidělena registrace OK-CTA. Ovšem již v dubnu 1937 byl letoun poškozen při obchodní cestě s J.A.Baťou  při nouzovém přistání v Riis Parku v Chicagu, tamním tiskem bohatě komentovaným. Letoun se odeslal do opravy a vzteky málem šílený J.A.Baťa promptně podepsal objednávku dalšího letounu stejného typu. V listopadu 1937 se opravený stroj vrátil do vlasti, ale později  byl v březnu 1939 zabaven okupačními vojsky a přelétnul do Německa s novou registrací D-CCTA. Pro mnohé tím jeho osud skončil. Ne tak pro dnes už bohužel nežijícího německého historika Friedricha Martina Schwarze. Náhodou jsme se kolem roku 1999 seznámili na jedné burze leteckých diapozitivů ve Frankfurtu nad Mohanem. Ten při pátráním po jiné stroji našel, jak tato Electra skončila. Bohužel opět havárií. V červnu 1940 s letounem letěla německá posádka, nedaleko Brém se dostali do bouřky a ve snaze o nouzové přistání havarovali. Letoun byl zcela zničen a dvě osoby na palubě zahynuly. V jednom německém archivu našel sice neostré fotografie z této havárie, registrace ale byla čitelná …

Druhá Electra u Bati byla výr.č. 1091 byla vyrobena v dubnu 1937 a přes francouzský přístav Le Havre se dostala do Evropy, aby z Francie přeletěla do Otrokovic. Tam slavnostně přistáli přímo na oslavy prvního máje 1937. Letoun dostal imatrikulaci OK-CTB. A to už jsme u „naší“ Electry. Její historie by snad vydala na knihu. Obě Electry létaly na obchodních letech i do vzdálených zemí se šéfy firmy, za jejich řízením se střídali Jan Šerhant a Jan Jansa ( později létal i u ČSA a končil jako kapitán na Avii 14 – pozn. autora ). Pak nastala opravdu dramatická chvíle. Dne 11.3.1939 se Janu Šerhantovi , Františku Janákovi a Oldřichu Doležalovi podařilo s letounem uletět  do Polska, aby se následně přes Bělehrad dostali dne 23.3.1939 až do Londýna. O pár týdnu později se částečně rozebrán ocitl zpět v USA a po nezbytné opravě u výrobce byl nakonec prodán kanadskému vojenskému letectvu, kde začal létat s registrací CF-BTB ze základny RCAF v Trentonu.

Po válce byl na jaře 1946 prodán do USA, kde během dalších let šel doslova z ruky do ruky a vystřídal řadu majitelů. Někteří jej použili i k pašování drog… Pak přišel květen 1975. Na jednom americkém letišti objevil už silně zanedbanou Electru lékař James R.Almand Jr. za 7500 dolarů, což byla cena šrotu … Tam se dostal opravdu zajímavě. Dva bratři – Deen a Patrick McRayové při poruše jednoho z motorů totiž zpanikařili a letadlo nouzově posadili na letišti Laredo v Texasu, aby se poté za soumraku raději vytratili …. Od té doby letoun stál bez hnutí, než jej koupil poslední vlastník pan Almand.

Electra s registrací N241M létala v markingu RCAF a v tomto stavu jej před lety díky vydatné pomoci dalších leteckých nadšenců z ČR i USA zakoupilo letecké muzeum Točná. Následovala mravenčí práce v řádu několika let, aby byl letoun uveden skoro do lepšího stavu, než v jakém byl po dodání u výrobce. Bylo nutno vyměnit mnoho dílů z důvodu koroze a také instalovat nový navigační systém, aby bylo možné s Electrou bezpečně létat v současném leteckém provozu. Koordinátorem oprav se stal pilot a mechanik v jedné osobě Václav Bejček, ten navázal na práci několika našich krajanů zajišťujících převzetí letounu a začátek náročné rekonstrukce. Náklady závratně stoupaly a nebylo výjimkou, když se měsíčně poslalo do USA i přes  sto tisíc dolarů … Vše se nakonec podařilo dotáhnout do konce a tak  Electra opět mohla vzlétnout k nebi .

Už předtím začala intenzivní příprava na přelet letounu do ČR  a to po dlouhých 76 letech ! Přelet nakonec vydal na zhruba 40 letových hodin během devíti dnů. Piloti Milan Vacík, Nikola Lukačovič  a Václav Bejček( jako mechanik ) si užili své. Nikolův bratr Ivo s nimi letěl proudovou dvoumotorovou Cessnou jako doprovod, což jim usnadnilo celou tu dlouhou cestu. Letěli severní trasou přes Kanadu, Grónsko, Island, Anglii, Holandsko a poslední zastávkou před naším územím bylo jedno menší letiště v Německu. Electra je tedy doma na Točné a široká veřejnost se s ní dále může v případě příznivého počasí potkat o následujícím víkendu na jubilejním 25. ročníku Aviatické pouti v Pardubicích. Na závěr popřejme omlazenému letounu mnoho startů i přistání … a … , vítej zpět domů, Electro !!!

Fotografie pro pilotinfo.cz poskytl pan Martin Štěpánek