Téma prodeje „nadbytečných“ lehkých bitevníků Aero L 159 je takovým nekonečným příběhem. Zejména pak neustálé slavnostní vyhlašování různých politiků o „právě podepsaném kontraktu“ nebo o „úspěšných jednáních“, na které už jen naváže podpis smlouvy. Právě podle rozličných politických vyhlášení to vypadá, že prodat L 159 není žádný problém a všichni nám rvou ruce a ptají se jen na číslo účtu. Bohužel, pravý opak je pravdou.

Je vůbec zvláštní jak novináři i kritická veřejnost neustále předhazují politikům neschopnost prodat L 159. Ne, že by nebylo politikům co vyčítat, nicméně zde na počátku nestáli oni, ale velení armády, které si objednalo naprosto nesmyslné počty letounů a přiznejme si to i poněkud nesmyslnou koncepci samotné Alcy. V roce 1997, kdy armáda stroje objednala, byl náčelníkem generálního štábu Jiří Nekvasil a bohužel ani jeho nástupce Jiří Šedivý (od 1.5.1998) počty nijak nepřehodnotil v době, kdy to relativně ještě šlo. Vzdušné síly AČR tak převzaly 72 kusů jednomístného stroje, pro který neměly příliš mnoho využití. Důvod proč pro něj nebylo příliš mnoho využití vychází již z jeho koncepce a zde jsme opět u vojáků, kteří si jí nakonfigurovali.

Nicméně stalo se. Dnes jsou stroje Vzdušných sil AČR provozované ze základny v Čáslavi a v hangáru Aero ve Vodochodech jsou v ochranné atmosféře připravené stroje k případnému odprodeji i když vzhledem ke stavu některých z nich, je výraz „připravené“ poněkud diskutabilní. Do toho přicházejí výkřiky různých politiků v různých polohách. Od památného Tvrdíkova výroku o letounu nebezpečného pro vlastní piloty až po předčasnou radost Vondry z dohody s Irákem.

Nyní tedy aktuální osazenstvo Ministerstva obrany řeší hodně starou kaši a řeší jí v atmosféře, kdy každý krok byť sebelépe zamýšlený bude podroben napadání ze strany různých zhrzených obchodníků, samozvaných bojovníků s korupcí, zdivočelou policií a státními zástupci a v neposlední řadě s médii, jejichž redaktoři čím méně o věci vědí o to víc se k ní vyjadřují. Občas pak vyjde ven článek, který pokud by se redaktor zeptal tam kde má, nikdy nespatřil světlo světa. Minulý týden tak všechny redakce v ČR obdržely tiskovou zprávu Ministerstva obrany, které jeden takový článek uvádí na pravou míru. Přikládáme ho v plném znění a věříme, že jednoho dne se Alcy podaří prodat, někam, kde budou svému novému uživateli dělat radost.

Aera L 159 Alca připraveni ke vzletu na základně Čáslav

Původní článek E.15

Reakce Ministerstva obrany

Tvrzení serveru e15.cz o prodeji letounů L-159 jsou nesmyslná

V článku Vadima Fojtíka, který byl dnes odpoledne zveřejněn na serveru e15.cz pod názvem „Stropnického liknavost komplikuje prodej stíhaček L-159 Američanům“, je celá řada nepravdivých a zavádějících informací.

Vláda sice prodej letounů společnosti Draken v prosinci loňského roku schválila, ovšem s jinými parametry, než jsou aktuální. Proto muselo nové vedení resortu obrany pokračovat ve vyjednávání o podrobnostech kontraktu. Zejména se změnil počet letounů a využitelnost opce na odkup dalších. Platí, že v první fázi půjde o 14 strojů a následně bude právo opce nikoliv na americké straně, ale na české. Tato změna umožňuje MO ČR jednat i s iráckou stranou a pokusit se tak uplatnit všechny nepotřebné letouny. Navíc se v průběhu vyjednávání s firmou Draken podařilo dosáhnout lepších podmínek prodeje bitevníků.

Nikdy nebylo v plánu, že by Ministerstvo obrany podepsalo smlouvu přímo se společností Draken. To ani legislativa neumožňuje. Resort musí letouny prodat přes prostředníka, tudíž podepíše smlouvu s firmou Aero Vodochody, na které bude uzavření kontraktu s americkou stranou. Je tudíž naprosto nesmyslné tvrdit, že zástupci firmy Draken přijeli do Prahy, aby zde zítra podepsali smlouvu. Ano, přijeli do ČR, ale na předem plánovaný výcvik ve Vodochodech.

Smlouva mezi Ministerstvo obrany a společností Aero Vodochody je připravena. Nyní projde připomínkovým řízením a následně ji projedná vláda. Pokud vše půjde podle plánu, kontrakt by mohl být podepsán v létě tohoto roku. S tímto postupem jsou všechny zúčastněné strany srozuměny.