Naše letectví není významem velké (ostatně tak jako naše země) a proto nikoho nepřekvapí, že se tady toho mnoho neděje. Minulý týden byl výjimkou, na naše poměry to byla doslova smršť událostí.

Tou první bylo potvrzení dlouho očekávaných změn ve vedení a orgánech Českého Aeroholdingu. V úterý bylo oficiálně oznámeno, že v představenstvu a na pozici vrchního ředitele pro strategii a rozvoj končí Ivan Fuksa (ODS). Z dozorčí rady se pak musí poroučet Alexandr Vondra (ODS) a Jiří Blažek (TOP 09). Na první pohled je to krok správným směrem, vzhledem k tragickým ekonomickým výsledkům Českého Aeroholdingu by možná bylo na místě snížit počty členů představenstva a dozorčí rady daleko výrazněji. Stejně tak odchodem výše jmenovaných nepřichází české letectví o žádné experty, kteří by mu mohli nějak výrazněji pomoci. Na druhý pohled se však jedná o vrcholnou trapnost. Jednu partičku trafikantů totiž jen nahrazuje jiná, ta, která je aktuálně ta „správná“. Dozorčí radu „posílil“ Gustav Slamečka, který je známý snad jen svým neviditelným výkonem ve funkci úřednického mistra dopravy a následně svým vedením společnosti ČD CARGO, kterou úspěšně téměř zbankrotoval. V současnosti působí na Ministerstvu financí, které de facto řídí a právě Ministerstvo financí obsazuje posty v Českém Aeroholdingu. Další „expertem“ na cestě na Ruzyň je pak Slamečkův registrovaný partner Jan Novák, jehož největší kvalifikací pro dosavadní působení ve státní správě bylo kamarádství s Markem Dalíkem a životní partnerství se Slámečkou. Kromě jiného se oba angažovali v neúspěšné prezidentské kampani Jana Fischera, současného ministra financí, který o Českém Aeroholdingu rozhoduje. A Ištván pořád nikde …

Hned den nato přišla zpráva z Ministerstva obrany. Vláda totiž schválila kontroverzní Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva. Je to poměrně dost smutné čtení. Předkladatel evidentně ve zbývajících vojenských prostorech musel najít zlatou žílu, nebo zásoby kvalitní marihuany. Ke dvěma dopravním Airbusům (ke kterým není ani schopen zajistit servisní smlouvy, ale to je jiná písnička) chce pořídit třetí! Prý na přepravu vojáků do misí. Zvláštní, že severským zemím, které mají rozhodně vyšší příjmy státního rozpočtu se vyplatí na rotace svých kontingentů najímat komerční charterové lety (například český Travel Service) a platit tak náklady letecké přepravy pouze v okamžiku kdy ji potřebují. Tak naše země musí mít v pohotovosti tři Airbusy! Materiál který popisuje představy o nákupech nové vrtulníkové techniky pak rovnou připomíná sci-fi. K vrtulníkům se, ale ještě vrátíme samostatným rozborem.

Další „událostí“ bylo vyjetí Jaku 40 Vzdušných sil Armády České republiky z dráhy po přistání ve Švédsku. Letadlu, cestujícím ani posádce se nic nestalo. Švédové se procvičili s vytahováním letadla zpět na dráhu a měli možnost obdivovat letuschopný muzejní exponát a česká média byla plná katastrofických zpráv.

V pátek, ale doslova vybuchla bomba. Ministerstvo obrany po sto osmdesáté sedmé slavnostně oznámilo, že úspěšně prodalo přebytečné podzvukové velmi lehké bitevní Aera L 159. Radost vydržela do okamžiku, kdy ze zástupce Ministerstva obrany vypadlo, že prodejní cena bude „okolo“ patnácti miliónů korun za kus. Vzhledem k tomu, že pořizovací cena, včetně všech dalších nákladů (se kterými se ministerstvo moc nechlubí) se vyšplhala k miliardě, je jasné, že rozdíl zaplatil trouba někdy také nazývaný jako daňový poplatník.

lehký bitevní letoun přistává na základně Čáslav