Nová a nová obvinění z kriminální činnosti veřejně známých lidí – potom velké ticho. Po nějakém čase zastavení trestního stíhání a roky se vlekoucí spory postižených osob se státem o náhradu způsobených škod. To je opakující se scénář činnosti naší policie. Je to hloupost některých policistů, nebo organizovaná zločinná činnost?

Připomenu jen několik z řady případů, které byly široce medializovány, obviněné osoby odváděny v poutech přímo z pracoviště, nebo dokonce zatýkány před televizními kamerami: třeba „biolíh“, „Budišov“, „Kostelecké uzeniny“. Výsledky? Nikdo z policií a médii „odsouzených“ nebyl odsouzen, mnozí nebyli ani obžalováni. Tak nesmyslné a vyfabulované byly výsledky vyšetřování!

To by ani Bretschneider nevymyslel

V těchto dnech se začíná odvíjet další podobný příběh. Obvinění Tomáše Julínka, že způsobil státu škodu uzavřením smlouvy na provozování letecké záchranné služby nestátními provozovateli, je něco tak zoufale nesmyslného, že to překonává i známého komisaře Bretschneidra.

Je to současně i typická ukázka toho, jak je možné obvinit kohokoliv z čehokoliv. Vezme se jeden drobný fakt, který se hodí „do krámu“, opomenou se ostatní fakta, která svědčí o něčem jiném, a vybraný člověk se může připravit na dlouhý pobyt ve vyšetřovací vazbě. Nesmyslné trestní řízení musí posléze ukončit příslušný orgán buď sám, nebo přičiněním obhájců. Ti mají sice snadnou, ale nikoliv krátkou práci. Za neoprávněnou vazbu se obviněnému nikdo ani neomluví, natož aby byl odškodněn! A lze vůbec něco takového dostatečně odškodnit!?

Jak je to s provozováním letecké záchranné služby? Tou pravdivou skutečností, která je v Julínkově případě zneužita k obvinění, je to, že státní provozovatelé (Policie a Armáda ČR) účtují ministerstvu zdravotnictví za letovou hodinu méně, než provozovatelé nestátní (Alfa Helicopter a jiní). Je to důkaz, že státu vzniká škoda? To si může myslet jen naprostý ignorant!

Další skutečnosti, které vyšetřovatel zřejmě záměrně pominul, jsou přeci zcela jasné a nevyvratitelné:

• Nestátní provozovatel zahrnuje do kalkulace své ceny všechny daňově uznatelné náklady. Například odpisy strojů, pojištění, výcvik posádek a řadu dalších položek. Každý minimálně ekonomicky vzdělaný člověk si tato fakta dokáže v účetních výkazech firmy ověřit.
• Naproti tomu státní provozovatelé účtují ministerstvu zdravotnictví jen přímé náklady (palivo, mzdy posádek atd.). Žádné odpisy, žádné pojištění, protože tyto náklady stát nemá. Když stroj doslouží, koupí se z rozpočtu nový. Státní majetek se nepojišťuje (jen výjimečně s povolením ministerstva financí). Výcvik posádek se platí z rozpočtových kapitol policie a armády. Existuje tedy řada nákladů, které stát hradí jinými cestami než fakturací ministerstvu zdravotnictví. To je tak jasné, jako že jedna a jedna jsou dvě!

Dalo by se pokračovat ještě dalšími složitějšími kalkulacemi. Výsledek, a pravdivý, by byl takový, že provoz státních provozovatelů je pro státní rozpočet nákladnější než nestátních!

Hon na čarodějnice?

Proč policie takovýmto způsobem rozpoutává hon na čarodějnice? Kdo to objednává? Neměli by se o to novináři více zajímat? Místo toho, aby „odsuzovali“ nesmyslně obviněné? Možná, že se to děje jenom proto, že je velmi jednoduché vzít hotový fakt, podepsanou smlouvu, vyrobit z ní případ a máme několik měsíců na čem pracovat. Sem tam pustíme informaci spřátelenému novináři a máme vyděláno… Pátrat po kriminalitě, o které neexistují veřejně dostupné dokumenty, to je jistě náročná práce s nejistým výsledkem, a třeba i nebezpečná. Ale k tomu policii máme! Nebo snad vedení policie tyto praktiky podporuje?

Ať je to tak, či onak, ve veřejnosti to vytváří „blbou náladu“ zcela nepochybně. Vypadá to dokonce tak, že policie chce rozhodovat o tom, který krok ve veřejné správě byl učiněn správně, a který nikoliv. Ale to jsme pak policejní stát!

Se souhlasem autora převzato ze serveru ceskapozice.cz