Předválečné československé vojenské letectvo mělo na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století poměrně bohatý letadlový park stíhacích, pozorovacích a lehkých bombardovacích letounů, ale prakticky nedisponovalo těžkými bombardovacími stroji (samozřejmě měřeno tímto údobím). Proto v roce 1931 MNO rozhodlo zakoupit u holandské firmy Fokker práva na výrobu třímotorového bombardovacího hornoplošníku Fokker F-IX. Licenční výrobou byla pověřena letňanská Avia, kde pro armádu vyrobili dvanáct strojů. Ty následně sloužily u 5. leteckého pluku v Praze. Jak se ale záhy ukázalo, jednalo se o problematické rozhodnutí. Fokkery rychle zastaraly. Byly pomalé s maximální rychlostí pouhých 210 km/h, takže by neměly šanci uniknout tehdejším stíhačům, natož pak stíhacím letounům druhé poloviny třicátých let 20. století. Byly proto staženy z bombardovací služby a pověřovány méně důležitými, vesměs dopravními úkoly. To však nic nemění na skutečnosti, že byly v Avii vyrobeny ve vysoké kvalitě a několik letounů dokonce zakoupila Jugoslávie.

Přejímací komise MNO u prvního Fokkeru Avia F-IX. První z leva šéfkonstruktér ing. František Novotný.