Bylo léto, byly prázdniny. Tak začínal jeden rozhlasový hit před mnoha lety. A byla to současně i léta, kdy byl provoz na pražském letišti v Ruzyni zvýšený, ale zdaleka přitom nedosahoval dnešních čísel. Vzduch se tetelil nad plochou letiště a v tom vedru zde bylo možné vidět letouny rozmanitých typů, často i pro nás velmi exotických dopravců. Pojďme si pomocí unikátních barevných fotografií přiblížit provoz v době, kdy let dopravním letadlem býval velkým svátkem a pro mnohé byl nedostupným snem.

V padesátých a šedesátých letech minulého století docházelo k nasazení moderních proudových dopravních letadel i na krátké a střední linky, odkud postupně vytlačovaly již starší typy strojů s pístovými motory. Byla to doba, kdy se na letištích potkávaly obě generace letadel, hotové žně pro toho, kdo měl po ruce fotoaparát. Ti šťastnější měli i barevné filmy, o kterých se většině lidí mohlo jen zdát. Pražské letiště rozhodně nebylo výjimkou. I když patřilo k těm za železnou oponou, i zde bylo možné spatřit legendární letouny, z nichž některé již pomalu začínaly mizet z oblohy a jejich službu přebíraly moderní proudové stroje. S blížícím se rokem 1968 docházelo ke zlepšování vztahů se západními zeměmi, létalo se sice ještě ze starého letiště, ale ve stejné době se stavělo i letiště nové. Západní dopravci zvyšovali frekvence svých linek do Prahy a někteří se sem vraceli po mnohaleté přestávce.

Rakouskou leteckou společnost Austrian Airlines netřeba dlouho představovat. Již tradiční návštěvník pražského letiště zajišťoval pravidelné spojení mezi Prahou a Vídní, odkud vedly letecké spoje prakticky do celého světa. Na první fotografii pořízené v létě roku 1966 je legendární Douglas DC-3 Dakota s registrací OE-LBN poté, co přiletěl z vídeňského letiště. V té době létal jak s cestujícími, tak i s nákladem a podle jednoho pamětníka do Prahy mimo cestujících přivezl i řadu zásilek z Rakouska. To byla opravdová labutí píseň rakouských Dakot, ty již byly nahrazovány v provozu jednak turbovrtulovými letouny Vickers Viscount – ty létaly i do Prahy, ale také elegantními proudovými letouny Caravelle.

Na další fotografii je Iljušin IL-18V Československých aerolinií s registrací OK-PAE stojící na ploše ruzyňského letiště a očekávající další cestující. V pozadí jsou vidět další klasické stroje té doby – Vickers Viscount, Avie 14-32, aerotaxíky L-200D Morava atd. Tato osmnáctka poctivě u ČSA sloužila až do 18.5.1980, ovšem na jaře roku 1982 byla převezena k autokempu v Seči u Chrudimi, tam léta sloužila jako restaurace. Dnes je součástí Air Parku ve Zruči u Plzně, kde ji také můžete vidět. Pro mnohé z nás byly letouny IL18 prvními dopraváky, kterými jsme v 70. letech minulého století létali s rodiči na „odborářské“ rekreace k moři, například do Bulharska či Rumunska.

Nádherný Lockheed Constellation svého času patřil k pravidelným návštěvníkům pražského letiště. Často zde byly tyto stroje k vidění v barvách společnosti Air India, ale v létě 1967 sem letecká společnost Air France poslala svůj elegantní čtyřmotorových Lockheed L-1049G Super Constellation s registrací F-BHBE. To už byla modernější verze „Connie“, předtím sem z Paříže na linkách Air France létaly Constellationy L-749 s kratší a kulatější přídí trupu. I toto byl speciální let, jelikož už v té době francouzský dopravce do Prahy posílal moderní proudové letouny Caravelle. O to byla jeho přítomnost opravdovým zpestřením letního pražského provozu, nakonec zde byl dva dny.

I letecká společnost Swissair byla jednou z tradičních společností létajících do Prahy dlouhá léta a to na denní na lince z Curychu. Šedesátá léta byla pro tuto společnost typická nasazením letadel Convair 440-11 Metropolitan. Na barevné fotografii vidíme z pražského letiště jejich Metropolitan s registrací HB-IMK, který odlétal zpět do Curychu v létě roku 1967. Tento stroj švýcarské aerolinky zakoupily jako nový od výrobce v září 1956 a spolehlivě u nich létal až do listopadu 1968, poté byl prodán do USA a tam létal až do devadesátých let minulého století u různých dopravců.

Během šedesátých let k nám z Anglie létaly opravdu velmi různorodé typy dopravních letadel. Společnost BEA (British European Airways) začala nasazovat na své pravidelné linky z Londýna do Prahy moderní třímotorové dopravní letouny typu Trident 1C. Na barevné fotografii z pražského letiště je stroj s registrací G-ARPZ zachycený v péči mechaniků v létě roku 1967. Pánové si elegantně pomáhali stojící „ještěrkou“ sloužící jim jako montážní plošina, jinak jezdila většinou se zavazadly cestujících či s platícím nákladem letadel po letišti. Během „průletu“ v Praze se kontrolovaly motory, doléval se olej atd. Uvedený letoun létal ještě v první polovině 80. let v Anglii a podle různých zdrojů byl jeho drak sešrotován až v březnu roku 2000.

Další fotografie je opět unikátem. Na ploše starého ruzyňského letiště stojí letoun L60 Brigadýr s práškovacím zařízením! Nejde o omyl, již během roku 1951 vznikl v rámci ČSA tzv. odštěpný závod Agrolet. Prováděl letouny a vrtulníky zemědělské, lesnické a vodohospodářské práce, teprve v lednu 1969 se podnik změnil na Slov-Air, podnik pre leteckú činnosť, se sídlem v Bratislavě a tím byla ukončena tato činnost u ČSA. Práškovací Brigadýry byly vidět tedy logicky i na Ruzyni, k nesporným zajímavostem v rámci Agroletu ČSA patří provoz jejich vrtulníků Mil Mi-1 a Mil Mi-4 . Logo ČSA na vrtulnících bylo opravdu unikátem a co si budeme povídat, pro mnohé je to dnes velkým překvapením. Brigadýr s registrací OK-MIB byl zpestřením provozu v té době i pro laiky stojící za plotem pro diváky.

K nejvíce exotickým dopravcům v šedesátých letech bez pochyby patřily Iraqi Airways. Barevná fotografie nám představuje jejich moderní třímotorový dopravní letoun britské výroby Hawker Sidelley HS.121 Trident 1 E, výrobního čísla 2127 a registrace YI-AEB.    Iráčané jej převzali 5. března 1966 a létal na různých linkách z Bagdádu včetně té do Prahy.  Ostatně již 11.března 1960 byla právě v Praze podepsána mezistátní letecká dohoda mezi Irákem a ČSR, v dubnu následujícího roku bylo zahájeno pravidelné letecké spojení Bagdádu a Prahy. Linka ale v Praze nekončila a byla velmi dlouhá: Bagdád-Istanbul-Praha-Berlin Schönefeld-Londýn Heathrow. Letouny Trident 1E Iraqi Airways létaly v uspořádání pro 140 cestujících ve dvou cestovních třídách. Námi popisovaný stroj létal u dopravce až do dubna 1977.

V první polovině července 1967 byla pořízena další krásná fotografie z ruzyňského letiště. Na ní je vidět stále ještě setkávání starší a nové generace dopravních letadel. V tehdejší době Československé aerolinie používaly mimo jiné sovětské proudové dvoumotorové letouny Tupolev TU-124V mezi lety 1964 až 1972. Létaly většinou na evropských linkách s přepravní kapacitou 56 cestujících. Posádky a zaměstnanci ČSA jim říkali zajímavým názvem – malá tůčka – protože byly samozřejmě menší než ještě sloužící Tupolevy TU-104A. Ostatně na snímku je vidět jeden hned za tímto malým tůčkem s registrací OK-TEB je patrná zadní část letounu TU-104A  OK-LDC.  A hned do třetice je vidět další TU-124V, tentokráte první letoun ve flotile ČSA tohoto typu, nosil registraci OK-TEA a byl slavnostně „pokřtěn“ jako Mělník. Ostatně erb tohoto města je vidět na fotografii na zadní části trupu stroje.  Zcela v pozadí pak je ještě vidět Iljušin IL-14 (či licenční Avia 14?) v barvách zahraničního provozovatele. Vraťme se ale k našemu túčku OK-TEB. Létal také do švýcarského Curychu a jedno takové přistání se mu tam stalo osudným. Dne 18.8.1970 s ním přistávala posádka kapitána Heřmánka, bohužel si stáhli zvukovou signalizaci varující před nevysunutým podvozkem a .… sedli na dráhu bez něj! To musel být pěkný rachot! Podle pamětníků ČSA byl kapitán Heřmánek velmi zaměstnán ukázkovým přistáním pro zbytek posádky a holt jej zvuková signalizace vyrušovala! O této nehodě ale napíšeme někdy příště. Letoun v Curychu zůstal a po jednom cvičení letištních hasičů byl rozřezán do šrotu. Podle některých pramenů nějaká soukromá osoba koupila příď letounu s pilotní kabinou do své sbírky…

Závěrečná fotografie nám ukazuje ve velmi neobvyklém úhlu záběru třetí malé túčko ČSA s registrací OK-UEC se jménem Mladá Boleslav. Letoun byl ve službě u ČSA od 8.7.1965 až do června 1972. Ve stejném roce byl vrácen do Sovětského svazu s letounem OK-TEA, v pozdější době jej Aeroflot pronajal společnosti Iraqi Airways a dostal registraci YI-AEL. Stroj byl po generální opravě a létal většinou u irácké vládní letky s VIP osobami na palubě. Tak navštívil i Prahu, Budapešť a další města tehdejšího východního socialistického bloku, jak se tehdy říkalo. Na fotografii naproti našemu túčko stojí nádherný Iljušin IL-18 ve starých barvách maďarských aerolinek Malév. Určitě mi dáte za pravdu, že toto je asi nejkrásnější „kabát“ osmnáctky, který se v šedesátých letech (snímek je ze srpna 1967) dal v Praze, ale i jinde v Evropě vidět. Pokud se nepletu, ve stejných barvách je jedna IL-18 na letišti Budapest – Ferihegy v místním malém „muzeu“ k vidění dodnes s registrací HA-MOA.

Všechny fotografie voní doslova létem i tetelícím se vzduchem pražského letiště v Ruzyni. Alespoň unikátními dobovými fotografiemi se můžeme podívat do doby, kdy sem létala řada společností velmi rozmanitými typy letounů a opravdu bylo na co koukat. Když už pro většinu národa nebylo možné letět na dovolenou, návštěva pražského letiště byla na programu výletu mnoha rodin do hlavního města. A kdo ví, možná že někde v té době se rodila i kariéra budoucích dopravních pilotů. Plůtek pro diváky na Ruzyni byl vcelku nízký a letadla byla jako na dlani. Bohužel, to již patří minulosti, ale ty krásné snímky nám naštěstí zůstaly.