Jako rodilý prostějovák jsem se s jeho jménem poprvé setkal ve vyprávění mého otce koncem sedmdesátých let minulého století . Táta pracoval tehdy s lidmi z Otaslavic , kde se právě Josef František před 100 lety dne 7.10.1914 narodil. Za totality se rozhodně moc nenosilo setkávat se u jeho rodného domu , ale i tak se našla řada odvážných lidí , kteří se tam pravidelně vydali. Na jeho rodný dům dokonce byla díky aktivitě dalšího esa RAF generálporučíka Františka Fajtla umístěna pamětní deska , což tehdy byla skutečná událost ! Pro otaslavické občany je to dodnes „jejich František“ a ve vzpomínkách mnoha z nás stále žije.

Josef František už jako dospívající sledoval přelety letadel z nedalekého prostějovského letiště a brzy měl jasno – stane se vojenským pilotem ! Jeho cesta přes různá úskalí vedla v roce 1936 přes prostějovské letecké učiliště až k pokračovacímu výcviku stíhacího pilota. Letiště v Prostějově , Chebu , Olomouci i jinde byla místem jeho výcvikových letů. Učil se vcelku rychle , ale … měl občas sklony k určité letecké nekázni. Když to s ním začalo šít , rád protáhl mašinu v nízkém letu nad domkem své dívky nebo příbuzných. Nadřízení na jedné straně viděli jeho nesporný talent pro létání , avšak museli přistoupit i ke kázeňským trestům…

V Německu začaly řvát hnědé košile a plky o „Deutsche Lebensraumu“ dostávaly povážlivé obrysy , tušení blížící se války zasáhlo i Josefa Františka. Stejně jako jeho kolegové odmítl kapitulovat a složit ruce do klína. Přes Polsko se dostal do Francie , kde spolu s kamarády létal na doslova obstarožních letounech. Zastavit blížící se německé agresory neměli šanci a tak po další peripetiích osudu Josef František připlouvá později do Anglie , aby se nakonec stal pilotem 303. polské stíhací perutě Royal Air Force. Ano , dal přednost polským pilotům , protože se prostě u nich cítil lépe… Berme to jako fakt, jelikož u československých perutí se mu prostě nedařilo navazovat skutečná přátelství. Poláci jej přijali jako svého a vzlétali spolu k mnoha nebezpečným misím.

Skóre Josefa Františka je dodnes ohromující . Třetí nejúspěšnější stíhač RAF sestřelil během jednoho měsíce neskutečných 17 nepřátelských letounů a další poškodil. Jako pilot byl silný individuál a měl svůj styl boje , pro který ovšem u našich perutí nenašel pochopení. Bojoval jako sólista a měl výsledky , nechtěl se dát sešněrovat nějakou natvrdo nařízenou společnou akcí v sevřené peruti. Poláci mu to umožnili a pak dávali najevo československým velitelům , o jak kvalitního letce díky nepochopení přicházejí …

Ve vzdušném prostoru hrabství Kent létal rád, krajina mu totiž připomínala rodnou Hanou. Létal tehdy na strojích Hawker Hurricane Mk.I a dokázal dát na zadek rychlejším skopčáckým „mezkům“ Bf-109E a pěkných pár zásahů inkasovaly z jeho palubních zbraní i Heinkely 111. Přeživší němečtí piloti hovořili o neskutečném Polákovi , ten skoro nestřílel , ale jakmile sáhl na spoušť , ihned je „sundal“. Tohle je v Luftwaffe neučili … Nicméně Josefu Františkovi nebylo dopřáno dočkat se konce hrozné války. Dne 8.10.1940 se při návratu z běžného hlídkového letu zřítil nedaleko svého letiště. Doslova záhadná havárie dodnes živí dohady , jak se to tehdy vlastně přihodilo. Některé zdroje uvádí jako příčinu silnou únavu pilota díky intenzivnímu nasazení v předchozích dnech a týdnech , jiní uvažují o možné letecké nekázni v malé výšce – ostatně u něj by to nebylo poprvé. Buď jak buď , všichni přišli o letecké eso , na které dodnes vzpomíná mnoho z nás.

V Prostějově jeho jméno nese místní Aeroklub Josefa Františka a první zářijový víkend zde proběhly oslavy 80 let jeho založení a právě stovky od narození svého leteckého „patrona“. K vidění byly bezmotorové letouny , celá plejáda Zlínů a přilétly i nadzvukové Gripeny následované vojenskými vrtulníky. Na takové piloty jakými byl Josef František bychom neměli zapomínat. Sám jsem jako pilot křižoval v různých letounech anglické nebe a tak jsem mu věnoval svoji tichou vzpomínku. Vzpomínku na muže , co obětoval svůj život , aby mohl nepřátelům udělit pořádnou lekci. V Aši jsem před mnoha lety narazil na bývalého pilota Luftwaffe. On mi tehdy pověděl : „U RAF létalo jistě mnoho schopných pilotů , ale Josef František tam byl jen jeden !“. A tak i dále zůstává v našich srdcích a to je dobře.