Byla to původně nenápadná debata s přáteli při návštěvě pražské zoologické zahrady, když někdo z nich položil nenápadnou otázku: „Tak schválně – kde podle Vás pořídíte nejlepší fotky divokých zvířat?“  Hned jsem mu řekl, že určitě v jejich přirozeném prostředí, kde od nepaměti žijí, tedy ve volné přírodě. Shodou okolností jsem nedaleko zahlédl přistávající Boeing 767-300 na dráhu 24 letiště v Ruzyni a ihned jsem si uvědomil souvislost se zvířaty. Ano,  ty nejlepší záběry letadel jsou rozhodně pořízeny za letu z jiného letounu, kdy focený stroj letí v zajímavém prostředí – ať už se jedná o dopravní letadlo nad Pyrenejemi a nebo moderní stíhací letoun někde nad krásnou přírodou amerického národního parku. Podstatné je to přirozené prostředí. Sebedokonalejší fotografie letadla stojícího na letišti je sice pěkná, ale …

Začátky fotografování letadel za letu spadají zřejmě už do doby, kdy k pilotům v dobách „dřevních“ přibyli pozorovatelé a nebo i obsluhy palubních zbraní. Tehdy to samozřejmě nebyla žádná legrace, jelikož fotografické aparáty byly velké, těžké a používaly se skleněné negativy, což při tvrdším přistání znamenalo jejich poškození či rovnou zničení. Teprve později, kdy s nástupem nové fotografické techniky a především miniaturizace fotoaparátů bylo možné začít pořizovat krásné snímky letadel za letu. Ovšem ty šly logicky pořizovat jen ve chvílích, kdy na to byl čas. V tomto ohledu na tom byli třeba o mnoho lépe piloti vojenských letadel. Ti létali a i dodnes létají ve formacích, takže fotografovaný objekt mají doslova „na dlani“ a navíc pokud je to možné, kamarád za řízením toho druhého letadla rád spolupracuje, aby byly fotografie co nejlepší. Zde je možné vzpomenout i na řadu unikátních fotografií, které vznikly i při různých konfliktech v minulosti – od druhé světové války, přes konflikty ve Vietnamu o Koreji. Mnoho takových unikátních fotografií vyšlo ve fotografických publikacích různých nakladatelství, z nichž některé se znovu vydávají pro všechny letecké nadšence.

Avšak u dopravních letadel je to jiné. Pokud se dva letouny za letu dostanou příliš blízko sebe, pak už není čas vytahovat fotoaparát a nebo mobil, jelikož po varování protisrážkového systému je třeba provést změnu směru letu. Bohužel, byli i letečtí fotografové (zejména fotící v menších letadlech), kteří za svoji vášeň zaplatili svým životem. Takový Stephen Piercey byl jedním z nich a knihy z jeho fotografiemi patří dodnes mezi vyhledávané tituly – např. Sky Truck (díly 1 a 2) a řada jiných. Naštěstí dodnes řada pilotů aerolinek velmi ráda fotí za letu jiné kolegy, na různých webech tak můžeme vidět unikátní fotografie letounů třeba vysoko nad Atlantikem, dopraváky osvícené blízkou bouřkou, stejně jako nádherně nasvícený Boeing či Airbus při letu nad Sydney nebo některým z hradů či zámků.

Nemusíme naštěstí chodit do zahraničí. I u nás máme legendární fotografy s desítkami let praxe kolem focení letadel. K takovým patří například Václav Jukl, jehož snímky patřily mnoho let k časopisu Letectví a kosmonautika – ten ostatně fotí dodnes a stále velmi dobře. K naprostým unikátům ovšem patří „utajované“ snímky, které před rokem 1989 byly pořízeny při letu ve formaci vojenských letadel. Už jen přiblížit se s fotoaparátem k vojenskému letišti byla poukázka na pořádný průšvih, jeho používání přímo na letišti s výjimkou oficiálních vojenských fotografů znamenalo pro dotyčného jedince „průklep s kontrášema“, jak se přezdívalo kontrašpionáži a o to pochopitelně nikdo nestál. Ale i přesto (a nebo možná právě proto …) vznikaly unikátní fotografie, například při skupinových přeletech letadel nad pražskou Letnou (1. máj apod.), nebo při přeletech na jiná vzdálenější letiště. Muselo jít ale o partu kamarádů, kteří uměli držet jazyk za zuby a hlavně se takové snímky nesměly ani náhodou dostat do nesprávných rukou. Vidina vězení typu Sabinov či jiných podobných „nápravných zařízení“  byla opravdovou výstrahou i pro vojáky z povolání.

Aeroklubová letiště před rokem 1989 také měla svá omezení, ale focení sportovních letounů bylo o dost jednodušší. I zde se nacvičovalo na různé letecké dny, ale „motoráři“ létali čas od času i ve skupinách, kde to doslova lákalo k pořízení pěkných fotografií. Samozřejmě jimi nebylo dobré v aeroklubu „provokovat“, neboť občas se nějaký ten donašeč našel a dotyční pak měli docela nepříjemnosti. Krásné snímky kluzáků za letu z té doby pochází také z různých plachtařských soutěží či soustředění. Hlavně pokud se u dvousedadlovek letělo ve dvou, jeden mohl krásně fotit. A abych nezapomněl, před rokem 1989 bylo velmi vhodné mít kamaráda, který tyto filmy vyvolal. Patřilo totiž takřka k dobovému koloritu, že Vám fotoslužba sladce při vyzvednutí fotografií sdělila, že se negativ zničil či se „nedopatřením“ (rozumějte krádeží …) vše ztratilo a oni Vám dle předpisů dávají nový film. Bylo i dost takových, co to řešilo ranami pěstí s dohrou u příslušníků VB. Tyto doby naštěstí jsou dávno pryč a dnes pokud Vám to finance dovolí, můžete si pronajmout menší vhodný typ letadla či vrtulníku a po dohodě s řízením letového provozu (raději v zahraničí, u pražského letiště v Ruzyni to ještě bude dlouho jen zbožné přání …) můžete vyrazit na fotolet. Jak jsem naznačil, v zahraničí jste vážení zákazníci a všichni Vám nabízí součinnost, abyste mohli udělat ty nejlepší fotografie, samozřejmě vše musí být podle jasně daných pravidel. Jsou i firmy specializující se na fotolety, jejichž služeb i řada našich krajanů využila. Odměnou jsou nádherné fotografie a vzpomínky na celý život.

Snad se dočkáme i u nás, kdy zkamenělé státní instituce pochopí, že letecký fotograf není „opruz“, ale zákazník a jak to v civilizovaných zemích běžně bývá, za patřičný poplatek mu fotolet umožní. Mnoho cizinců nevěřícně kroutí hlavou, jak si mohou na nejvíce frekventovaných letištích světa pronajmout například vrtulník Robinson 44 a pořídit krásné záběry přistávajících či startujících dopravních letadel, zatímco „páni manažeři“ na ruzyňském letišti jim sypou telefonní seznam důvodů, proč to nejde a ani jen tak nepůjde. Prostě česká klasika!  Snad i jim brzy dojde, že i na této činnosti lze při troše dobré vůle vydělávat peníze, stačí jen chtít. Ostatně před mnoha lety bychom si o exkurzích do zázemí ruzyňského letiště mohli nechat zdát, zatímco dnes je to běžná záležitost včetně vyhledávaných fotoexkurzí.

Letové záběry letadel mají prostě své kouzlo a proto dodnes patří mezi velmi vyhledávané a to nejen pracovníky marketingu leteckých společností. Třeba i prodeje kalendářů s touto tématikou jsou toho důkazem a tak jen můžeme všem Air to Air fotografům popřát mnoho štěstí i dobré světlo pro jejich unikátní snimky.