Z Izraele přišla smutná zpráva: v neděli 7. ledna odešel Hugo Marom, jeden z mála posledních žijících židovských dobrovolníků, kteří v Československu roku 1948 prošli pilotním výcvikem a byli veterány bojů o nezávislost Státu Izrael. Marom/Meisl navíc patřil do skupiny dětí, zachráněných před nacismem sirem Nicholasem Wintonem.

Narodil se 9. října 1928 v Brně jako Hugo Meisl, jejich rodina zde žila již od 17. století. Vyrůstal v Brně, po obecné škole na Náměstí 28. října začal navštěvovat reálné gymnázium.

Když přijela hitlerovská vojska 15. března 1939, otec byl právě povolán jako záložní voják na Podkarpatskou Rus. Rodiče Hugovi i jeho bratru Rudolfovi zajistili umístění do posledního transportu Wintonových dětí, s nímž opustili vlast a odjeli do Anglie. Přistáli 3. srpna 1939 v Liverpoolu. Navštěvovali s bratrem školu Harben Scool ve Scott Cottage. Po zahájení německé bombardovací ofenzivy celou školu evakuovali do Bedfordu. Hugo měl štěstí, že se po celou válku neoddělil od rok a půl mladšího bratra Rudiho.

Hugo Meisl neměl po ukončení školy prostředky na další pokračování ve studiu, začal se tedy učit ševcem u místního obuvníka, po devíti měsících udělal s jeho podporou přijímací zkoušky na kvalitní technickou školu North Weston Politechnique, Po prvním ročníku začal současně prodělávat předvojenskou výchovu, střelbu z pušky a základy dalších vojenských dovedností. Prostřednictvím známého, pracujícího u londýnské exilové vlády, se roku 1943 dostali s bratrem na československou střední školu ve Wallesu. Koncem téhož roku při škole vznikla přípravka letectva, jíž s většinou spolužáků navštěvoval i Hugo Meisl. Učili se teorii a navigaci, ovšem než narukoval do československého exilového vojska, válka skončila.

Hugo Meisl (vlevo) při výcviku ve Velké Británii v roce 1944

Krátce po válce je převezli na palubách bombardérů B-24 Liberator do Prahy. Odtud se vypravili do Brna, kde s bratrem zjistili, že oba rodiče zemřeli v koncentračním táboře. Hugo dokončil střední školu a i s bratrem pak dostali stipendium na Vysoké učení technické.

Koncem 1947 jej oslovil emisar Hagany, který mu vysvětlil, že nový stát potřebuje alespoň sto vycvičených a vysokoškolsky vzdělaných pilotů, Hugo Meisl okamžitě souhlasil a přihlásil se jako dobrovolník. Na jaře 1948 dostal dopis, povolávající jej ke zdravotním zkouškám na pražské MNO. Prošel a dostal se do Olomouce, kde absolvoval teoretickou fází pilotního výcviku, následovala praktická školení.

Hugo Meisl dokončil pilotní školu jako nejlepší. Při návštěvě židovské pozemní brigády ve Velké Střelné poznal dívku Martu, s níž se záhy oženil, a prožili spolu celý další život.

Do Izraele jej s dalšími letci vypravili vlakem do Rumunska a potom lodí do Haify. Zařadili ho k letectvu, sloužil u 100. peruti na základně Tel Nov, jednotka disponovala lehčími spojovacími a dopravními stroji Piper, RWD, Norseman a dalšími. Jeho hlavní činností byl operační průzkum nad bojištěm. Hugo Marom byl v roce 1953 pověřen zformováním 110. perutě nočních stíhačů, od roku 1959 vedl vývojové středisko Israel Aircraft Industries.

Hugo Marom (vlevo) v izraelském letectvu v roce 1954

V roce 1964 odešel v hodnosti podplukovníka z armády do civilní sféry, ovšem pracoval stále v letecké oblasti. Založil firmu na projektování a stavbu letišť, jíž vedl až do vysokého věku. Na řadě typů letadel nalétal více než 22 000 hodin a prakticky do konce života byl držitelem pilotního oprávnění.

Po pádu komunistického režimu v Československu patřil k osobnostem, které se významnou měrou zasloužily o obnovení dřívějších přátelských vztahů mezi oběma našimi národy.

Hugo Marom zemřel v kruhu své rodiny v neděli 7. ledna 2018 ve věku nedožitých devadesáti let.

Hugo Marom při návštěvě VHÚ