V neděli 7.9.1947 byl na pražském ruzyňském letišti po ránu čilý ruch. Probíhaly zde poslední přípravy na velký letecký den a tak nebylo divu , že každý včetně dobrovolníků už po ránu plnil zadané úkoly. Na tu dobu bylo ještě teplé ráno a v oparu stál na travnaté ploše zvláštní letoun – Hodek HK-101. Unikátní konstrukce dvoumotorového elegantního dolnoplošníku vzbuzovala pozornost všude , kde se objevil.  Jeho historie je velmi zajímavá , i když v současné době skoro upadla do zapomnění.

Po druhé světové válce na našem území působilo několik skupin leteckých konstruktérů. Jména Beneš-Hajn , Antonín Husník i řada jiných jsou dodnes velmi známá a to nejen leteckým historikům. Ovšem jako by stranou hlavního „konstruktérského proudu“  působili i další , kteří významným způsobem ovlivnili naše poválečné letectví. Vincenc Hodek byl jedním z nich.

Narodil se v Praze-Holešovicích 14.11.1904 do rodiny váženého úředníka města Vincence Hodka a dostal tradičně jméno po tátovi. Rodina Hodkova žila ve vlastním domě a tak mohl malý Vincenc se svými sourozenci trávit dost času nedaleko Vltavy. Musel se vyrovnat s odchodem otce na frontu v době první světové války i předčasnou smrtí matky o něco později. Obětavý a kamarádský Vincenc začal zjišťovat , že má technické nadání a zajímal se tak o vše , co bylo v té době v okolí k vidění. Na holešovické státní reálce se začal na přání otce připravovat na kariéru úředníka. Nicméně zřejmě díky vlivu matčina bratra – strojního zámečníka – později studium ukončil. Na pražském Smíchově vystudoval průmyslovku a složil nezbytnou tovaryšskou zkoušku , v té době tolik důležitou pro jeho další činnost. Jemná mechanika a letectví – dva obory , kterým dal přednost před vysedáváním v úřadu , jej začaly vést k ještě důkladnějšímu studiu. Naučil se sám anglicky a doslova hltal poslední novinky z obou oborů. Cvičil i v Sokole , kde získal řadu přátel. Jako mechanik nastoupil do pražských vojenských telegrafních dílen. Po osmnácti měsících vojenské prezenční služby u něj stále sílil zájem o letadla a dění kolem nich.

Zhruba od poloviny třicátých let se stal členem Aeroklubu republiky Československé , aby na jaře 1936 začal s výcvikem pilota. Na podzim stejného roku získal diplom a pilotní průkaz pilota turistických letadel. Později se dokonce účastnil i několika leteckých soutěží. Nicméně v té době začal uvažovat o vlastním podnikání. Za asistence otce zakládá v Holešovicích autoopravnu a díky jeho talentu se mu daří. Díky přátelům je schopen vyrábět a vylepšovat i stávající automobilové otáčkoměry a odtud byl už jen krůček k výrobě leteckých přístrojů. Podařilo se mu získat první objednávku na letecké přístroje přímo od ministerstva obrany !  Na odborné letecké výstavě v Bruselu v roce 1939 měl už svůj stánek a získal cenné kontakty. Bohužel , vypukla další světová válka a tak na tyto obchody už nedošlo …

Po válce mu udělil prezident republiky vyznamenání za odbojovou činnost a v té době se snažil vrátit k výrobě leteckých přístrojů jako dříve. Objevila se ale obvinění z kolaborace a dalo mu dost práce všechny ty lži vyvrátit. V roce 1947 došlo k tomu , že ministerstvo obrany u něj zrušilo tak jako tak zakázky a co víc , jeho firmu přebírá národní podnik PAL. Nabídli mu ovšem místo odborného poradce…

Zrození letounu Hodek HK-101 začalo v květnu 1945 , kdy na projektu začal pracovat s kamarádem Stanislavem Křížem. Na svoji dobu šlo již o velmi moderní konstrukci : štíhlý dolnoplošník  s celokovovou konstrukcí z kvalitního duralu byl vybaven dvojicí motorů Minor 4-III se stavitelnými vrtulemi a zatahovacím podvozkem záďového typu . K tomu nechybělo  vybavení moderními přístroji většinou značky Hodek a dvě sedačky za sebou. Už za okupace oba přemýšleli o konstrukci letounu  , jenž by svou rychlostí umožnil jak přepravu obchodních cestujících , tak i pro zkoušení nově vyvíjených leteckých přístrojů. Označení letounu HK znamenalo dvojici Hodek-Kříž. Právě Hodkovi se ke konci okupace podařilo zorganizovat tým konstruktérů a dělníků pro výrobu nového letounu. Vznikl skutečně na tu dobu výjimečný letoun. Rychlost stroje 360 km/hod ukazovala na solidní základ, na kterém by se dalo do budoucna pracovat směrem k ještě lepšímu letounu. Nabízelo se uplatnění i v přepravě urgentních zásilek , případně jako kurýrních strojů pro armádu.

V té době řada si řada lidí vzpomněla na jiný rychlý stroj – Zlín XIII , se kterým mohl HK-101 soutěžit o přezdívku sportovního „stíhacího“ letounu.  Byl dokonce v roce 1946 vystavován na pařížském aerosalónu  ve společné expozici československých leteckých výrobců. Častá přítomnost zahraničních redaktorů odborných leteckých periodik svědčila o zájmu , ten ovšem nevyústil v sériovou výrobu. Na letišti v Klecanech letoun HK-101 poprvé vzlétl až 4.9.1947 a jeho pilot p.Kaucký hlásil mimo jiné nutnost zvětšit ocasní plochy. Po zásahu konstruktérů došlo ke zlepšení letových vlastností a tak už během dříve zmíněného leteckého dne v září 1947 na Ruzyni mohl být letoun předveden v plné rychlosti. Dlouhý potlesk diváků i početných kolegů pilotů byl uznáním společné práce týmu pánů Hodka a Kříže.  Vyskytly se ovšem i další připomínky – příliš úzký prostor pilotní kabiny , horší výhled ze zadní sedačky , nutnost přepracování motorových krytů a také úvaha o vybavení dalšími palubními  přístroji včetně radiostanice.  Každopádně stroj s imatrikulací OK-BOB ostudu neudělal !

Dostalo se mu článků v zahraničním tisku a přihlásili se první zájemci z okolních zemí. V Aeru ve Vysočanech začala tak stavba vylepšeného druhého prototypu . Zejména šlo o odstranění  nedostatků , které byly zjištěny dalšími lety po záletu OK-BOB. V červenci 1949 vzlétl i druhý prototyp s imatrikulací OK-COB , nicméně kolize s letounem C-8 jeho další vývoj přibrzdila. Bohužel , některé nedostatky ( omezený výhled , chlazení motorů ) trvaly i nadále a tak koncem října 1949 došlo ke zrušení celého programu pro oba letouny. Nějaký čas stály ještě na letišti , ale záhy byly bohužel zlikvidovány… Konstruktéři sice již v té době pracovali na další vylepšené variantně stroje, avšak i tyto práce byly záhy zastaveny.

A Vincenc Hodek ? Jeho osud byl značně smutný… Po propuštění ze zaměstnaní se snažil uživit s malou dílnou , ale události v roce 1948 mu to znemožnily. Spolu s několika přáteli a rodinou se pokusil o útěk do zahraničí , který se jim nezdařil. Následovalo zatčení , soudní proces plný absurdit a poté vězení na Pankráci. Nicméně malý zázrak se podařil a po přezkoumání jeho případu je nakonec propuštěn v květnu 1949 , aby se živil rozvážkou zboží. V roce 1952 byl spolu s celou rodinou nuceně přesunut do pohraničí , domovem se mu stala Dolní Suchá na Liberecku. Nakonec po měsících dosáhli alespoň přestěhování do domu nedaleko Čerčan. Stupňovala se ovšem komunistická šikana i jejich dětí při studiu a tak nakonec požádali o vystěhování do USA. To jim bylo nakonec umožněno, i když jeho dcera zde musela zůstat. V říjnu 1966 se tedy vydali na cestu. Usadili se v New Yorku a po těžkých začátcích získal Vincenc Hodek práci v leteckém oboru !  V roce 1972 dostal s manželkou americké občanství. V roce 1968 se k nim mohla nastěhovat z Československa jejich dcera Jana. Bohužel v roce 1977 se u Vincence začaly projevovat příznaky vážného onemocnění a začal hubnout. Lékaři rozpoznali nádor slinivky břišní… V neděli 28.8.1977 Vincenc Hodek umírá. Uzavřel se tím nesmírně pohnutý život člověka , který by neměl být zapomenut. Doba mu nepřála , ale i přesto mu patří více než čestné místo v dějinách našeho letectví.

Snad dotaz na závěr : při likvidaci obou prototypů HK-101 se údajně podařilo komusi zachránit jednu kompletní palubní desku s přístroji + pár dalších součástí. Nic z toho ale neskončilo v muzeu ve Kbelích.  Neví někdo další podrobnosti ?

Národní let Republiky Československé 1937  – vpravo Vincenc Hodek , vlevo Miroslav Plecitý u letounu Zlín Z-XII , OK- IPS , výr. č. 149 , vlastník Aeroklub Republiky Československé  – na letišti v Praze ve Kbelích.