Uplynulý víkend patřil u mnoha příznivců letectví Aviatické pouti v Pardubicích. Ostatně na takovou událost se mnozí z nás již dlouho těšili a četné davy diváků doplnili i fandové ze zahraničí včetně Anglie, Španělska a potkal jsem zde i čtveřici pilotů australské společnosti Qantas na jejich dovolené. Skalní příznivci pouti ovšem dorazili i na přílety už během pátku a opravdu bylo na co koukat! Předchozí dny byly poznamenány poněkud proměnlivým počasím a své dokonaly i pěkně prudké bouřky. Počasí tak promluvilo i do scénáře letošní aviatické pouti, ale o tom až později. Léta slýcháme od různých leteckých nadšenců „nářky“, jak na našich leteckých akcích chybí ten či onen unikátní historický letoun. Podle mého názoru se to Aviatické pouti rozhodně netýká. Na druhou stranu by si ty „moudré hlavy“ mohly zkusit zjistit, kolik pozvání takového letounu podle jejich představ stojí. Velmi rychle by je legrace přešla, protože náklady jsou u některých typů tak vysoké, že není v naší zemi žádný sponzor pro jejich financování. Ale zpět do Pardubic.

I když jsem na pardubické letiště přiletěl v sobotu 28.5. ráno, panoval zde již čilý ruch. Krátce po osmé hodině sem začaly přicházet první hloučky skalních příznivců létání i vojenské historické techniky. Postupně se slétali i další účinkující, davy houstly a bylo slyšet celou řadu diváků z okolních zemí. Začátek letového programu krátce před polednem byl ve znamení domácích – Centrum letového výcviku zastupoval těžký vrtulník Mil Mi-17 doprovázený dvojicí dnes již málo vídaných vrtulníků Mil Mi-2, na ně navázaly v průletu trojice Zlínů Z-142C. Další trojice ze stejné „stáje“ – letouny L-39 Albatros jsou dodnes součástí výcviku našich i zahraničních pilotů, někdy i pro nás z exotických zemí. Jako uklidnění v programu vystoupil na „dřeváku“, lépe řečeno historickém kluzáku Lö-100 Miloš Ramert. Předvedl krásnou akrobacii za doprovodu hudby včetně kouřových efektů. A to se mu v jeho začátcích za letu zvedal žaludek, což už dávno pravda není.

Starých dobrých československých letadel není nikdy dost. Nebe poté ovládly další letouny s dřevěnou konstrukcí, nyní již motorové. Letecký nadšenec Marcel Sezemský představil loni dokončenou renovaci nádherné Pragy E-114 Air Baby. Pomalé létání má své kouzlo a zvuk motoru Bejbiny nás zavedl do dob, kdy letouny voněly benzínem,dřevem a lakem. Do této skupiny patřil i další stroj. Z Boleslavi přiletěl krásný Be-50 Beta Minor, postavený panem Klabanem a také ukázal eleganci let minulých, kdy jsme v letectví patřili minimálně k evropské špičce. Pak už na obloze zahřmělo. Kdepak bouřka, ale odstartoval klasický plnokrevník – Supermarine Spitfire Mk. XVI se špičkovým a známým pilotem Danem Griffithem. Ten předvedl pořádnou ukázku pilotního umění, tahal Spita po obloze, jako by snad ještě voněl výrobním závodem. Takový stroj patří do kategorie letadel, které se opravdu jen tak neomrzí a na naše nebe patří. Co krajanů na nich létalo a jejich knipl byl často tím posledním, co v životě drželi ve svých rukou… Doma je v Plzni-Líních a odtud přilétl další letoun, jenž navazoval na Danovu exhibici: North American AT-6 Texan se skvělým pilotem Radimem Vojtou. Předvedl solidní akrobacii tradičně doprovázenou „čoudem“ a zvuk motoru Texana byl rajskou hudbou pro milovníky klasických vrtulí!

Nabitý program pokračoval další skupinou na obloze, nyní dost různorodou. Z Rakouska k nám přilétly v barvách Red Bullu letouny B-25 Mitchel, Vought F-4U4 Corsair a proudový cvičný Alpha Jet. Pánové předvedli vzornou ukázku skupinové slétanosti a představili se i sólově. Na pilotech těchto letounů je znát „vylétanost“, kromě nezbytných nácviků na letecké dny létají řadu exhibic napříč Evropou a někdy i dále. V Pardubicích nezklamali a zaslouženě patřili k opravdovým leteckým zážitkům. Ostatně Alpha Jet na naší obloze nevidíme každý den. U rakouských pilotů zůstaneme. Dalším netrpělivě očekávaným číslem programu byla akrobacie vrtulníku Bö-105, které jsme se díky nepřízni počasí nad Slovenskem nedočkali na nedávné Helicoptershow v Hradci Králové. Další zástupce Red Bullu v oblacích předvedl parádní číslo, kdy jeho létání snad popíralo fyzikální zákony. Přemet s vrtulníkem je „créme a la créme“ při pilotáži strojů s rotující nosnou plochou, diváci doslova viseli na obloze, aby nepřišli ani o kousek z jeho vystoupení. Klobouk dolů! Být ovšem majitelem pojišťovny, rozmyslel bych si panu pilotovi nabídnout životní pojistku. Ale ne, létá skvěle a speciálně upravená helikoptéra snad nebyla u nás naposled. Speciální rotorová hlava z titanu si nechá hodně líbit.

I další letoun patří k plnokrevné části leteckého spektra: North American F-51D Mustang, mající domov na letišti v Mnichově Hradišti. Vybroušená pilotáž s četnými akrobatickými prvky byla doprovázena zvukovou kulisou přeplňovaného motoru a každý průlet byl doplněn mustangovsky typickým zvukem, inu, u motorářů v Rolls-Royce uměli a umí dělat motory na úrovni! Ačkoliv krásně naleštěný Mustang byl účastníkem hned řady leteckých dnů, stále je divácky vděčným strojem. Nebe ovšem dále patřilo proudovým motorům. V průletu se představil Jakovlev Jak-40. Alespoň pro mne krásný třímotorák v tichosti slouží v naší zemi desítky let a i když se jeho služba chýlí ke konci, jako dříč toho odsloužil mnoho. Dvojice letounů L-159 Alca našeho armádního letectva ukázala parádní koncert na obloze včetně použití výmetnic klamných cílů. Alcy stále spolehlivě slouží a pokud vím, řada pilotů se na létání s nimi těší. I další číslo v programu obstaralo naše vojenské letectvo. Řadu let zahraniční novináři velmi vysoce hodnotí vystoupení našich vojenských „vrtulníkářů“ na tamních leteckých dnech. Jinak tomu nebylo ani v Pardubicích. Posádka Milu Mi-35 předvedla vše, co se snad dá z mašiny vymáčknout, samozřejmě kromě odpalování raket. Jejich balet v blízkosti diváků byl nezapomenutelný, kdo měl fotoaparát, rozhodně si přišel na své. Jaký bude asi jeho nástupce? Po Mi-35 už to skutečně burácelo, protože na obloze se proháněl Jas 39 Gripen. Vybroušená sestava musela dát pilotovi pořádně zabrat, ale i naše ušní bubínky si užily své. Čeští „gripenáři“ umí, což ostatně potvrzují i jejich zahraniční kolegové, se kterými létají na různé mise.

Já osobně považuji za jeden z vrcholů programu ukázku letounu Messerschmitt Me-262A-1c létající s německou registrací D-IMTT. Tato „Švalbina“ patřící Messerschmitt Stiftung v Německu byla postavena v USA podle původní dokumentace a létá s dvojicí motorů General Electric. Měl jsem možnost osobně hovořit s jejím pilotem. Pochvaloval si letové vlastnosti stroje, jen se musí při přistání dávat pozor na příďový podvozek, jinak mašinka létá skoro sama! Na mobilu mi ukázal ještě „dvousic“ stejného letounu, třeba se s ním i u nás setkáme. Švalbinu vodil krásně a ukázal i pár akrobatických prvků.

Pak na svém akrobatickém speciálu vzlétl Martin Šonka. Pilot série Red Bull Race stále dokazuje, jak se mu daří ještě více zlepšovat svoji sestavu a pořád umí diváky zaujmout.  Vodil bravurně svoji Extru 330SC oblohou a co prvek, to ukázka špičkové pilotáže. Martine, držíme palce i nadále, abys byl zase brzy na „bedně“ s medailí, zlatou nejlépe! Doslova těžkou kavalerii zastupoval na pardubickém nebi TBM-3E Avenger. Stroj s krásným zbarvením létá se švýcarskou registrací a jeho dynamická ukázka byla řadou diváků odměněna potleskem. Předtím ovšem létal ve skupině s krásnou bílou Catalinou z Duxfordu. Nám již léta známý létající člun, na kterém létali i českoslovenští letci (např. Bohumil Krézek), si za poplatek mohli návštěvníci prohlédnout i zevnitř a řada z nich toho také využila, až se muselo čekat ve frontě. Catalina létala pomalu a majestátně, ve skupině s Avengerem byli vděčným objektem pro mnoho fotografů.

Při průletech druhoválečných strojů je ze země ostřeloval poctivý „flak“, kluby vojenské historie předváděly jejich techniku a chvílemi diváky přenesli na konec války, kdy na naše území létali „kotláři“, snad už jen B-17 Flying Fortress chyběla. Ta ovšem spadá finančně do náročnější kategorie, ale stejně už se na našem nebi v minulých letech objevila. Navazující vystoupení obstarala dvojice letounů Jak-3UA a Jak-11. S rudými hvězdami na trupech svištěli před diváky oblohou a i jejich vystoupení bylo diváky oceněno potleskem.

V tu chvíli se ale na obzoru objevila bouřka. Napřed to nevypadalo tak dramaticky, ovšem pohled na aplikaci meteo radaru v mobilu mého kamaráda svědčil o jediném – brzy zmokneme! Moji přátelé s letounem Lockheed L-10A Electra, se kterými jsem z letiště Točná do Pardubic přiletěl (ještě jednou díky, chlapi!) se chystali na skupinový let s DC-3 v barvách společnosti Breitling a Beechem Expeditor. Vyčkávali u prahu dráhy, ale nakonec se museli otočit a vrátit na stojánky. Za malou chvíli již začalo kapat, majitelé historických „dřeváků“ uklízeli své klenoty do hangáru, kam se o chvíli později nahrnulo mnoho diváků. Bouře přerušila sobotní letový program na více než 50 minut. Když se počasí trochu umoudřilo, odstartovala akrobatická čtyřka Flying Bulls, aby alespoň svou perfektní skupinovou akrobacií divákům kompenzovali výpadek dalších čísel v programu a poté byl první den poutě ukončen.

Nepřízni počasí navzdory odcházela řada diváků spokojena, my fotografové ostatně také. Kdo přišel o den později, měl štěstí více. Počasí se umoudřilo, létalo všechno, co létat mělo a návštěvnost také byla výborná. I tak můžeme poděkovat všem pořadatelům za dlouhou a často komplikovanou přípravu tak velké letecké akce. Můžeme se těšit na další ročník a jedno je jisté: určitě bude opět na co koukat a již teď se jedná o zajištění dalších létajících legend na pardubické nebe.