Ve druhé polovině minulého týdne se k nám z USA dostala velmi smutná zpráva. Náš krajan a opravdový „pan pilot“ zemřel ve věku 84 let ve Fallbrooku v Kalifornii, po dlouhém boji podlehl zhoubnému nádoru v žaludku. K mým dlouholetým přátelům patří bývalý kapitán ČSA Zdeněk Sedláček , Miro Slovák patřil k jeho nejlepším kamarádům a tak jsem mu tuto smutnou zprávu hned zavolal. V minulosti na něj často vzpomínal – aby ne, vždyť  se znali ještě z vojenské „pilotky“ ve Stichovicích u Prostějova …

Narodil se v Cíferi na Slovensku a už v dospívání měl zájem o techniku. Jakmile se na obloze objevil nějaký letoun, málem by si hlavu ukroutil ! Jeho zájem o létající stroje převážil a tak jej nakonec osud zavál i do tehdejší Pilotní školy pokračovací, tu dokončil stejně jako výše jmenovaný Zdeněk Sedláček slavnostním vyřazením posluchačů dne 31.7.1949 na letišti Prostějov – Stichovice. Absolventům přiletěl  dopravní Dakotou osobně poblahopřát tehdejší velitel letectva generál Vicherek. Jako piloti vícemotorových letadel létali hlavě na letounech Aero C-3A ( Siebel 204D ). O pár let později přešel do Československých aerolinií. V té době tam létaly podobné letouny jako v armádě včetně kořistních třímotorových Junkersů 52/3m.

Po válce ovšem přišel neslavný únor 1948 a s ním začátek vyhazovů mnoha schopných pilotů a to nejen od ČSA. Miro Slovák navíc neměl ve zvyku se nějak přetvařovat a říkal rovnou, co si o všem myslí. S několika přáteli dali dohromady odvážný plán na opuštění republiky, jak jinak než v letadle ! Můj kamarád a kolega (kapitán Boeingu 737) Ladislav Keller v knize Únosy dopravních letadel v Československu 1945-1992 se spoluautorem Bohdanem Koverdynským detailně popsali celou anabázi úletu. Dne 23.3.1953 odstartoval letoun Douglas DC-3 s registrací OK-WDZ v 18:26 hodin z ruzyňského letiště na cestu do Brna. Kapitánem letu byl Miro Slovák, kdy po změně kurzu letoun přistál už za tmy ve Frankfurtu nad Mohanem. S Mirou Slovákem někteří zažádali o politický azyl, zbytku cestujících bylo umožněno vrátit se do Československa.

Po nějaké době se Miro Slovák dostal do USA a zpočátku se protloukal všelijak. Do země za velkou louží přilétl téměř bez znalosti angličtiny, takže začátek byl opravdu hrozný … Nicméně po nějaké době začal už létat jako práškovací pilot a zase se dostal do „létací“ formy včetně všech nezbytných návyků kolem. U společnosti Continental Airlines začal létat opět na Dakotě, nakonec vystřídal mnoho legendárních typů letounů včetně Boeingů 707 a „létající stodoly“ Boeingu 747. Dokonce se na nějaký čas stal osobním pilotem pana Billa Boeinga juniora. Jako „Flying Czech“ se proslavil rovněž v legendárních závodech v Renu, kdy v roce 1965 zvítězil v prvním ročníku tohoto turnaje létání mezi pylony na letounu Grumman F8F Bearcat. A to byl přitom jeho první závod vůbec ! Rychlost měl doslova v krvi, což dokázal i při závodech rychlých motorových člunů. K nim jej dovedl právě Boeing junior. I zde slavil úspěchy, vyhrál mnoho z nich a byl držitelem i řady rychlostních rekordů. Při jednom závodě mu doslova explodoval jeho speciál, což pro něj znamenalo ztrátu 22 zubů a také 160 stehů. Aby ne, když „prošel“ čelním sklem při rychlosti kolem 240 km/hod. !!!

Když jsme u těch rekordů – Miro Slovak rovněž přeletěl Atlantik během května 1968 a to z Německa až do Santa Pauly v Kalifornii, o rok později si to zopakoval v opačném směru.Navíc to bylo na pouhém motorizovaném kluzáku Fournier RF4D, o žádném extra upraveném speciálu se rozhodně nedalo hovořit. Občas na sebe vzal i úlohu kaskadéra a létal pro několik filmových společností. Nakonec se mu podařilo získat americké občanství a usadil se natrvalo v oblíbené slunné Kalifornii. Ani různé životní trable jej nezlomily. Navíc, při jednom závodě na rychlostních člunech zachránil soupeři život, když jej na poslední chvíli vytáhl z vody …

Zdraví už tak nesloužilo, vlasy šedivěly, ale nic z toho mu nevzalo jeho elán do létání. Do USA dostal řadu letounů – od historických dvouplošníků Bücker Jungmann (Aero C-104 ) až po proudové L-29 a L-39. Díky kontaktům na FAA dokázal často zařídit i nemožné pro ty, kdo jej požádali o pomoc. Bohužel, zákeřná nemoc byla silnější. Odešel tak „pan PILOT“ a především člověk, který miloval létání a vše kolem něj. Pokud se někdy dostanete do USA a uvidíte na nebi nějaký letoun tehdejší československé výroby – zkuste si, prosím, vzpomenout na jméno tohoto muže. S velkou pravděpodobností to byl on, kdo jej na americké nebe dostal. Svým dílem tam připomínal naši leteckou konstrukční školu a mezi piloty za „velkou louží“ se na něj bude v dobrém jistě dlouho vzpomínat. Jeho uvedení do americké Síně letecké slávy je toho opravdovým důkazem.